Hrací kostka
Hrací kostka je malý mnohostěn, obvykle krychle, která se používá pro generování sekvence náhodných čísel. Používá se jako důležitá součást mnoha hazardních i společenských her.
Při hře se často používají dvě nebo více kostek najednou. Kostky jsou stejné velikosti a jsou házeny z ruky či kalíšku. Obvykle mají hrací kostky tvar krychle se zaoblenými rohy. Každá stěna je obvykle označena různým počtem kulatých bodů, kterým se říká oka.
Nejčastěji jsou to čísla od 1 do 6. Každým hodem tak hrací kostka „vygeneruje" náhodné číslo od jedné do šesti.
Historie
Nejstarší artefakty podobné dnešním kostkám jsou nalezeny z doby kamenné. Byly to opracované vícehranné kosti se symboly. Poté se hrací kostky začínají objevovat v době starověkého Egypta již v dnešní šestihranné podobě. Největšího rozmachu se kostky dočkaly až v období římského impéria, kdy také vznikl slavný citát "Alea iacta est!" neboli "Kostky jsou vrženy!". Císař Claudius prý napsal knihu o strategii kostek a za císaře Commoda vzniklo v Římě první kasino. Ve starověkém Římě se kostky staly natolik populární hrou, že je nakonec z důvodu hazardu byla tato hra postavena mimo zákon.
Nejstarší nalezená kostka pochází z hlíny u řeky Indu před 5 000 lety. Ve starověkém Římě je prokazatelně hrávali jak otroci, tak císařové. Také Jan Ámos Komenský jim věnoval celou jednu stranu ve svém proslulém díle Orbis pictus (česky Svět v obrazech). Obliba ve hře ve středověku vedla k opakovaným zákazům ve formě městských vyhlášek i celostátních zákonů. Ve vykopávkách z Pompejí i odjinud byly nalezeny hrací kostky ze dřeva, kostí, hlíny, alabastru, železa i drahých kovů.
Kostky jsou vrhány po jedné nebo ve skupinách přímo z ruky nebo z kalíšku nebo krabičky na nějaký rovný povrch. Hodnotu hodu ukazuje stěna, která je po zastavení kostky nahoře.
Keš nehledejte na úvodnich souřadnicích na správné místo vás dovede rozluštění šifry ! !
Přeji pohodové luštení a nerušený odlov.
