Lukostřelba
Lukostřelba neboli střelba z luku je praktické lovecké a vojenské umění a z něj vzniklé sportovní odvětví, jehož tradice je stará desítky tisíc let. Jedná se o samostatné sportovní odvětví respektive o specifický olympijský sport. Obecně lze dnes lukostřelbu zařadit do sportovních činností, jejichž cílem je střílet co nejpřesněji z různých vzdáleností do terče a zásahy získat co nejvíce bodů.
Historie Lukostřelby
Objev luku je stejně starý jako objev ohně. Již před 50 000 lety můžeme nalézt první známky existence luků.K velkému zdkonalení a vylepšení se luk dostal o 9.000 až 10.000 let později - v této době se již objevují pazourkové hroty na šípy. Člověk objevil luk pravděpodobně tak, že si všiml ohnutého stromku a síly, s jakou se narovnává. Člověk tak usoudil, že spojení dvou konců dřeva napnutím spojujících vláken, na které vhodně přiloží malý "oštěp", mu ho dovolí vymrštit s mnohem větší rychlostí a přesností. Luky bývaly dlouhé okolo 2 metrů a šípy asi tak okolo 1m.
Legendárním lučištníkem středověku se stal anglický zbojník Robin Hood, který byl obdivován i svými nepřáteli. Scherwoodský les byl jeho domovem, v němž prý přežil celou řadu anglických králů.Ve středověku se stal luk a šíp nutnou výzbrojí vojenských sborů. Za Karla IV. se stala lukostřelba cvičením pro každého. Byly pořádány střelecké soutěže a jejich vyvrcholením byli lukostřelecké slavnosti.
Lukostřelba jako moderní forma zábavy
Lukostřelbu jako zábavu a sport vždy dělali američtí trapeři a Skouti, kteří při výročí dobytí a osvobození Ameriky předváděli divadlo o válce osidlovatelů s indiány. Později se prostřednictvím YMCY a Junáka dostala novodobá lukostřelba na přelomu dvacátého století i k nám. Lukostřelba nechyběla ani na OH v Paříži v roce 1900. Střílela se zajímavá soutěž - napřed 33 metrů jedním směrem a potom na vzdálenost 50 metrů opačným směrem. Naposledy byla lukostřelba na OH v Antverpách v roce 1920. Poté trvalo dlouhých 50 let, než se lukostřelba jako jeden z nejstarších sportů vrátila na program OH. V roce 1931 byla také založena Mezinárodní federace lukostřelců „Federation Internationale de Tir a Larc"- zkratka „FITA". V roce 2011 byl původní název (FITA) změněn na lukostřelecká federace ,,World Archery"- zkratka ,,(WA)". Lukostřelbu dnes dělíme na terčovou, terénní, tradiční a 3D lukostřelbu.
Terčová lukostřelba: Soutěž v terčové lukostřelbě probíhá obvykle pod širým nebem na travnaté ploše. V našich zeměpisných šířkách se jedná o letnísport.[zdroj?] Střílí se na vzdálenosti 30 m až 90 m. Existuje halová (indoor) lukostřelba, kde se střílí na 18 m nebo 25 m a závody probíhají v zimě v hale. Závodníci střílí po sadách, která se skládá ze 3 nebo 6 šípů. Po každé sadě se všichni střelci vydají k terčům, pro zapsání skóre a vytažení šípů. Na vystřelení každé sadu platí omezený časový úsek. Terče jsou tvořeny 11 soustřednými kruhy, které mají hodnotu od 1 do 10. Jedenáctý kruh je tzv. X, má hodnotu 10 a vyšší počet X rozhoduje při shodném nástřelu. Velikost (průměr) terče je závislá na vzdálenosti. Průměr terče se pohybuje od 40 cm do 122 cm.
Terénní lukostřelba: Je disciplína spočívající ve střelbě na terče rozmístěné na různé (i neoznačené, neznámé) vzdálenosti v přírodě - lesích, loukách a parcích. Jednou z hlavních výzev tohoto sportu je schopnost střílet z kopce i do kopce, nebo mezi stromy, která musí být spojena se schopností dobře odhadnout vzdálenost. Soutěž probíhá v přírodním prostředí, například na okraji lesa. Obvykle je závod dvoukolový, na 2 x 12 stanovišť. V prvním kole se začíná na terče umístěné do neoznačené vzdálenosti, v druhém kole jsou obvykle stanoviště pozměněna a je doplněna informace o vzdálenosti k terči. Na každém terči lukostřelci vyšlou k terči tři šípy.
Tradiční lukostřelba: Se provozuje luky, které vychází z historické předlohy. Luky mohou být vyrobeny z tradičních materiálů (dřevo, bambus, rohovina, šlachy ...), případně s použitím moderních materiálů (laminát, karbon ....). Luky nejsou vybaveny stabilizátory ani mířidly. Většinou se vyžadují dřevěné šípy. V České republice probíhá několik soutěží v tradiční lukostřelbě pořádaných zájmovými sdruženími či dobrovolníky. Disciplíny na soutěžích jsou různorodé, s důrazem na všestrannost (střelba na pevné či pohyblivé cíle, často s časovým limitem a měnící se vzdálenosti) a mohou se lišit v závislosti od organizátora nebo charakteru soutěže. Mezi nejznámější soutěže v tradiční lukostřelbě patří Lukohrátky, Všetický Letní Naadam, První jarní šíp a další
3D lukostřelba: někdy také 3-D lukostřelba, je druh sportovní lukostřelby, jejímž hlavním rozpoznávacím znakem je střelba na 3D figuríny zvířat v životní velikosti, odtud tedy název "3D". Soutěž vždy probíhá v přírodním prostředí, často v relativně náročném terénu. Střelci se pohybují po trati sestavené z jednotlivých stanovišť - 3D terčů. Většinou má střelec na terči pouze 1 výstřel. Vždy se střílí na neznámou vzdálenost k terči. Počet terčů v závodě mírně liší a je rozmezí 24 až 32 terčů. Počet závisí na pravidlech dané asociace, podle jejíchž pravidel se závod koná. V ČR tyto závody pořádají dvě asociace - jak podle pravidel IFAA, tak i podle pravidel WA. Ve světě je ještě několik dalších asociací (v Evropě HDH-IAA, v USA - IBO...) s mírně rozdílnými pravidly. Nutno ještě poznamenat, že např. v Rakousku a Německu tato disciplína velmi rychle nabývá na popularitě na úkor terčových (papírových) disciplín.
Luk
Luk je střelná zbraň. Skládá se z ramen, madla, butonu, a dalších věcí (Např. zaměřovač, stabilizátory...) Luků existuje velké množství. Liší se konstrukcí, použitými materiály i účelem, ke kterému jsou vhodné. Máme luky Reflexní, holé, nebo také kladkové.
Jednoduchý luk: lučiště tvoří jednoduchý, obloukovitě prohnutý kus dřeva či jiného materiálu (bambus, šlachy, rohovina, dnes laminát a plasty), je zřejmě nejstarší a historicky i geograficky nejvíce rozšířená dalekonosná zbraň. Jednoduché luky lze rozlišit podle délky na dlouhé a krátké, podle materiálu nebo podle tvaru, jaký má luk na průřezu, ten může být kruhový, eliptický, ve tvaru D, trojúhelníkový nebo více či méně zploštělý. Materiálem bylo v Evropě tisové či jilmové dřevo, v Asii bambus, v Jižní Americe palmové dřevo, v Severní Americe dřevo cedru, hickory nebo ořešáku.
Kladkový luk: je moderní druh luku, používaný při sportovní lukostřelbě a rovněž k lovu zvířat. Na obou koncích lučiště jsou kladky, které rozdělují napínací sílu rovnoměrně na celou délku napnutí, čímž zvyšují rychlost a dolet šípu, přesnost, ale i, vzhledem ke snížení napínací síly a menšímu zpětnému rázu, též zlepšují přesnost střelby. Kladky po napnutí tětivy převezmou její zpětný tah a střelec necítí v prstech tak silný odpor, což mu usnadňuje zamíření. Bývá vyroben většinou z plastu nebo karbonových materiálů. Lovecké kladkové luky bývají opatřeny mířidlem.
Reflexní luk: vyznačuje se dvojitým prohnutím lučiště, které může být symetrické. Reflexní luky se označují také jako složené, protože bývají často složené z vrstev rohoviny a dřeva, pevně slepených a svázaných dohromady. Dnešní sportovní luk, který se nazývá „Standardní“ (je nekladkový). Také se používá název “Olympijský”, protože se s tímto typem luku střílí na současných olympijských hrách.
Šíp
Skládá se z dříku (ratiště), hrotu a hlaviště (končíku) s vodícím žlábkem pro tětivu. Často bývá opatřen opeřením (křidélky), které šíp stabilizují a zlepšují tak jeho letové vlastnosti. Šípy se rozlišují především podle délky a podle tvaru hrotu. V minulosti byly šípy vyráběny zpravidla ze dřeva, bambusu nebo rákosu. Dnes se ke sportovním a loveckým účelům používají šípy hliníkové, duralové nebo karbonové. Délka šípu může dosáhnout až 300 cm (hlavně v Amazonii), šípy v Evropě jsou dlouhé jen 60–70 cm. Opeření šípu se tradičně vyrábí z ptačích per, u moderních loveckých a sportovních šípů může být i z plátků celuloidu, gumy, nebo plastu. Křidélka bývají většinou dvě až tři. Zvláštností je spirálovitě vinuté opeření šípů, které uvádí šíp do rotace, takže funguje při navádění šípu podobně, jako vývrt v hlavni kulovnice. Opeření šípu zvyšuje jeho stabilitu a letové vlastnosti, může však i chybět. Hroty šípů se původně vyráběly z kostí, zvířecích drápů a zubů, ale i ze dřeva, tvrzeného nad ohněm nebo ostře seříznutého bambusu, méně často z kamene. Později převládly kovy, jako bronz, železo a ocel, dnes se vyrábějí z nerezové oceli, titanu či speciálních slitin. Nejčastější tvar hrotu loveckého šípu je trojúhelníkový, s jedním nebo dvěma protihroty, znesnadňující jeho vytažení z rány. Časté jsou i hroty kuželovité (hlavně u sportovních šípů) a listovité (kopinaté).
JAK NA KEŠ ?
Pro nalezení keše ti pomůže tento obrázek lukostřelce. Krabička je umístěna na lučišti těsně pod spodním okrajem držadla. I když je místo finálky jasné, přesto pro ověření přikládám geocheck s tolerancí a mapkou lokality.
Po všech zdejších komunikacích je velký provoz, a proto dbejte zvýšené opatrnosti při odlovu !!!
