|
Jednoduchá mysterka a krátká městská multinka. Možná se dovíte něco nového, možná nahlédnete i na místo, kam byste jinak nezašli.
O kostelních zvonech
Zvony z Klecan byly zapůjčeny do Staré Boleslavi k příležitosti vysvěcení zdejšího kostela. Zvony se však v noci vracely zpět do své obce. Při letu si zpívaly: „Hou - hou! Klecanské zvony jdou! Jdou - jdou!“ Když letěly přes Labe, jel po mostě bezbožný kočí, jemuž se bič zapletl do srdce jednoho ze zvonů. Kočí zlostně zaklel, zvony smutně zapěly: „Jdou! Jdou! Nedojdou!“ a zapadly do tůně. Jednoho dne tam pradlena máchala prádlo a jeden zvon se jí do něj zachytil. Pradlena netušila, co jí to drží, a tak vykřikla a zvon se potopil navždy. Dodnes je prý v korytě starého Labe v tůni pod jezem možno vidět na dně zvony nebo při úplňku slyšet jejich smutné vyzvánění: „Jdou! Jdou! Nedojdou!“
 
O mariánském reliéfu
Historie Palladia se dle zachovaných legend váže až ke svatému Metodějovi, který měl tento reliéf věnovat sv. Ludmile při jejím křtu společně s dalšími předměty potřebnými ke konání křesťanských bohoslužeb. Vše mělo být ulito z korintské mědi, směsi různých kovů. (Vzácná směs snad vznikla, když Římané dobyli přebohaté a překrásné řecké město Korint a zapálili je. Při strašném požáru teklo roztavené zlato, stříbro a mnoho dalších kovů potůčkem do blízkého moře, kde ztuhlo. Později dosud nevídanou směs z moře vybírali a nad zlato si jí vážili, jak udává například Plinius v knize Libros Naturalis Historiae.) Ludmila si reliéf odvezla na svůj hrad Tetín, kde jej vroucně uctívala.
Když byl kníže Václav 28. září, snad roku 929, úkladně zavražděn svým bratrem Boleslavem, byl s ním i bl. Podiven – pobočník Václava, který jej provázel téměř na každém kroku. Stalo se tak na místě, kde dnes významný kostel s jednou věží stojí a cestu k pokladu vám napoví. Kníže u sebe takřka nepřetržitě nosil posvátný reliéf, jenž zdědil po mučednické smrti své babičky Ludmily. Podiven, který znal duchovní hodnotu Václavova mariánského reliéfu pro svého pána, nechtěl reliéf nechat vrahy potupit, sejmul jej z hrudi mrtvého knížete a utíkal pryč z města. Vrazi svatého Václava se báli, že nepohodlný svědek unikne, a dali se tedy do jeho pronásledování. Podiven, protože viděl, že před nimi neuteče, schoval reliéf na vršku za Boleslaví a utíkal dále k lesu. Na pokraji lesa jej však vrazi dostihli a na jednom ze stromů oběsili. Od této doby byl mariánský reliéf téměř po dvě a půl století ztracen. Na místě Václavovi vraždy se prý dodnes zjevuje tmavá rudá skvrna, kterou se nikdy nepodařilo zakrýt.
Kolem roku 1160, za doby panování Vladislava I., jakýsi rolník oral na svém poli. Najednou se však jeho koně zastavili a nechtěli jít dál. Několikrát musel koně mocně pobídnout, aby se hnuli, a když se dali opět do kroku, pluh se zaryl hlouběji a v brázdě se objevil lesklý kovový obrázek Panny Marie s Ježíškem v náručí. Protože netušil, o jaký obrázek jde, vzal si jej domů. Užasl však, když druhý den ráno zjistil, že je obrázek pryč. Ještě více se ale podivil, když kovový obrázek nalezl na místě, odkud ho předešlý den vzal. Když se toto opakovalo i další dva dny, pln zmatku vzal obrázek, donesl ho kanovníkům do kostela sv. Václava a vyprávěl jim, co se mu přihodilo. Oni ihned reliéf umístili ve svatyni. Opakovalo se však to, co se dělo oráčovi. Ráno byl vždy reliéf na původním místě nálezu. To přimělo kanovníky o celé věci více přemýšlet, a tak dospěli k názoru, že Panna Maria si dle všeho přeje být uctívána na místě nálezu svého obrázku. Proto byla na tomto místě zbudována malá svatyňka a na jejím oltáři obraz vystaven.
Osudy Palladia byly velmi pohnuté. Tisíce lidí v procesích za ním putovaly po staletí k motlitbám. V roce 1632 byl reliéf poškozen saským plukovníkem Hoffkirkem, který jej proklál hřebem, aby jej potupil; dodnes je na Palladiu na to památka, a to díra na krku Panny Marie (dnes zakrytá šperkem). Češi za reliéf poté zaplatili neslýchané výkupné 100 000 zlatých, aby jej získali zpět; pro představu: za 5000 zlatých bylo v té době ke koupi panství se zámkem a polnostmi. Palladium přečkalo další dlouhé věky, třicetiletou válku, fašismus, komunismus a zachovalo se nám do dnešních dnů jako jeden z nejslavnějších symbolů českého národa. Bývá vystaveno při mši svaté v kostele Nanebevzetí Panny Marie. V rámci Svatováclavské poutě v neděli 28. září 2014 provedena korunovace Palladia země České třemi korunkami, posvědcenými v Římě Svatým otcem Františkem I.
  
A když jste dočetli až sem, jistě už víte, ke kterému z kostelů se vydat nejprve!....Sochařská výzdoba kostelů bývá velmi rozmanitá. Většinou můžeme spatřit různá vyobrazení Ježíše Krista a spoustu známých či méně známých svatých či světců. Méně často ale na kostele uvidíte i vyobrazení ryzího zla - tedy ďábla. Ďábel bývá buďto vyobrazen v podobě, kterou známe z pohádek nebo v podobě saně či bestie - vždycky ovšem dostává "na frak"  od vítězného svatého, většinou mečem; nebo je zobrazován již poražený - a třebas potupně veden na řetězu. Na zdejším kostele mají také takového ďábla, jenž právě sražen byl chrabrým archandělem k zemi.....
Hluboko dole pod nimi je na zdi malá deska s textem a letopočty.
Počet řádků celkem: A
Letopočty 16BC - 16DE
N 50 11.(A+B)(A+C)A
E 14 40.(D-3)(E-3)D
Na odlov choďte ideálně během dne. Indicie na desce jsou zjistitelné i při zavřeném přístupu k ní (v takovém případě se s sebou může hodit malý dalekohled nebo vyfotit a přiblížit mobilem), při zdravém zraku lze ale přečíst pouhým okem. V době mše je zadní branka vždy otevřená. Aktuálně probíhají stavební práce,takže spíše zjišťujte z venčí.
|