Zlatá studna
Při jednom výletu na běžkách nedaleko Churáňova jsem se ocitl na pláni uprostřed slatinných lesů, kde se nachází turistický rozcestník i informační tabule. Název zní Zlatá Studna (1.100 m.n.m.). Je zde významná křižovatka turistických cest, kterou prochází červená i modrá a začíná zde žlutě značená trasa.
Nádherné ticho rušené jen šuměním rozlehlých šumavských lesů, to je snad to nejkrásnější co může Šumava nabídnout. Je jen málo věcí, které mě dokáží naplnit takovým klidem a pohodou, jako je posezení uprostřed šumavské přírody provoněné vůní lesa, naplněné cvrlikáním ptactva a koncertem cvrčků za prosluněných dní. Dnes samoty, dří ve však místa, kde žili lidé, tak lze charakterizovat řadu míst na Šumavě. Jední z nich je i náš dnešní cíl – Zlatá Studna
Dnes zde procházejí turisté pěšky, na běžkách či na kole, někdo posvačí a přečte si informace, ale jinak tu vládne nádherný klid a pohoda. Široko daleko žádné trvale obydlené stavení, prostě krásná samota na okraji Mezilesní slatě. Dříve tomu však bylo jinak, Zlatá Studna (Goldbrunn) bývala v minulosti známou sklářskou vesničkou. Byla součástí obce Horská Kvilda, pod jejíž katastrální území také patřila. První písemná zmínka pochází z roku 1799 a je spojena se jménem huťmistra Josefa Eisnera, který zde vyráběl duté sklo a páteříky. Uprostřed drsné šumavské přírody zde žili lidé své nelehké životy. V roce 1843 měla obec přibližně 140 stálých obyvatel, sklářskou huť, vlastní školu, myslivnu či hostinec. Stejně jako další hutě na Šumavě, také ta místní vyhasla v druhé polovině 19. století (asi v roce 1880). A od těch časů docházelo k postupnému zániku obce Zlatá Studna. Po válce měla vesnička již jen čtyři původní domy. Dnes lze ještě objevit v okolí jejich pozůstatky.
