Tato keš Vám přiblíží dávné časy místní hájenky, která od pradávna vlastně hájenkou vůbec nebývala…

Výchozí souřadnice Vás zavedou k místnímu vodojemu, který stojí nedaleko hájenky. Prvním úkolem bude zjistit rok postavení tohoto vodojemu, kde jednotlivé číslice roku založení vodojemu tvoří indicie A – D.

Hájenka je v součastné době v soukromém vlastnictví, proto prosím nevstupujte na nádvoří hájenky, ani na příjezdovou cestu k této hájence.

Založení sklárny a její poloha

V roce 1830, podle výpovědí pamětníků, řádilo v lubenských lesích velké množství brouků kůrovců, stromy usychaly a odumíraly, les hynul. Bylo tedy nutné velké plochy vykácet. O Vánocích roku 1830 se lesy prohnala velká sněhová bouře, která vyvrátila mnoho stromů. Bylo tedy velké množství dřeva, které bylo potřeba zužitkovat, proto měla v Lubné vzniknout sklárna. Antonín Valdštejn se zavázal Lazaru Pickovi , že mu bude dodávati ročně 4 000 sáhů dříví po dobu dvaceti let, a smlouvu uzavřel na cenu 4 zlaté za sáh dřeva. Smlouva o zřízení huti byla sepsána 23. 2. 1835. Stavba tedy započala roku 1835 a dokončena byla roku 1836 za 30 000 zlatých. Sklárna byla otevřena a vysvěcena 31. ledna 1837 za přítomnosti hraběcí rodiny a všeho úřednictva. Sklárna byla pojmenována jako Kajetánčina huť.

Vzhled areálu sklárny

Po vzoru ostatních se sklárna stala samostatnou jednotkou. Huť byla zařízena také jako bydliště pro skláře, zemědělské hospodářství sloužící jejich obživě i jako vzdělávací a rekreační zařízení. Sklářské společenství, sdružené za účelem specifické výroby, muselo být do značné míry soběstačné.

Areál huti nebyl příliš rozsáhlý. Šest hlavních domů sklárny bylo sestaveno do obdélníku s rozlehlým nádvořím uprostřed. Domy byly průčelím většinou obráceny do nádvoří, jen samotná huť se svým pobočným objektem stála poněkud opodál. Její hlavní vrata se otvírala do směru k nádvoří. Na nádvoří vytékal pramen pitné vody. V těsné blízkosti sklárny byl také vybudován rybník, jehož voda popoháněla brusné soupravy sklářů.

Hlavním objektem hutního areálu byl ze správního stanoviska dům, ve kterém měli své sídlo mistr a účetní. Zde měl v zadní chodbě svou provozní místnost huťmistra a účtárna. V této budově mistr a účetní také bydleli. Užívali společné síně a kuchyni. Z půdního prostoru byl přístup na pavlač a k věžičce s hodinami, která měla dva ciferníky a zvonek. Hodiny na této věžičce určovaly čas a zvonili poledne.

Vaším úkolem je spočítat, kolik se na této věžičce nalézá otvorů neboli okének (sudé číslo dělitelné třemi). Počet otvorů = E.

Největší budovou, ve které byla umístěna výroba, byla huť. Nalézal se v ní hlavní pracovní prostor, pomocné provozy a místnosti. Huť měla jednu tavicí pec s osmi pánvemi a chladicí pecí. Součástí huti bylo několik místností. Malá místnost, která sloužila jako převlékárna, za ní byl výčep. Zde se čepovalo pivo, hlavní nápoj při práci u pece. Součástí péče o skláře při vyčerpávající práci v horkém prostředí bylo povolení pít pivo. Kořalka však byla přísnězakázána. Pivo se sem dováželo na základě smlouvy z panského pivovaru v Litomyšli. Náklady na dovoz piva nesl panský pivovar, ale pivo si už skláři platili sami ze svých prostředků. Nahoře na pavlači byly podkrovní komory a zásobárna. Dole v přízemí se nacházela přípravna suroviny k tavbě a ještě jedna místnost. Skláři měli svá obydlí přímo v hutním areálu. K bydlení byly určeny dva domy.

Jeden dům byl bez příslušenství a druhý obytný dům měl jen tři obytné oddíly se šesti byty. V prostorách čtvrtéh oddílu byla vozovna, stodola na seno a slámu pro dobytek a na balení skla. V budově tavicí huti byla kromě výrobních zařízení pro potřebu sklářů také pec na pečení chleba a udírna. Protože od huti bylo daleko do školy, byla v druhém obytném domězřízena škola pro děti sklářů. Měla k dispozici síň, učebnu a malou místnost, která sloužila nejspíše jako kabinet.

Hluboko v lesích směrem ke Svaté Kateřině u rybníku Zimka leželo další pracoviště huti, tak zvaná stoupa. Zde se drtil křemen, jedna z důležitých sklářských surovin. V domě byla kromě stupníku, místa na drcení křemene, také obytná část, kde bydlel tovaryš – stupař. Jeho byt se skládal z pokoje, komory, kuchyně a půdy.

Provoz sklárny a obživa sklářů

Materiál, který se používal, zvláště křemen, byl prý výtečné jakosti a očekávalo se, že také výrobky budou velmi vyhledávány. Nasvědčovaly tomu četné objednávky, zvláště ze Španělska, Holandska, Turecka a Ameriky. Z produkce sklárny se zachovaly prosté slánky, košíčky, svícny a další sklo, z nějž je patrné, že ačkoli byla produkce sklárny rozsáhlá a materiál byl kvalitní, nedosahovala špičkových kvalit dobové skla. Nevíme ani přesně, kolik osob bylo při huti zaměstnáno. S jistotou můžeme říci pouze to, že někteří skláři, kteří přišli do Lubné, pocházeli z Tábora či Plzně.

Nezbytnou součást huti tvořilo zemědělské hospodářství. Skláři a jejich rodiny tu pěstovali zemědělské plodiny k výživě všech obyvatel huti i domácího zvířectva. Na pastvinách kolem huti se pásl dobytek. Chov dobytka a pěstování rostlin umožňovalo sklářům soběstačnost v zásobování základními potravinami.

Volný čas sklářů

Místem k odpočinku a zábav sklářů v Lubné byl letohrádek v lese, nedaleko huti. Na hrázi rybníka měli otevřený domek na kůlech, určený k letnímu koupání, děti ho využívali i k zimním radovánkám. Skláři se s lidmi z okolních vesnic mnoho nestýkali, jen v neděli a ve svátek se skláři společně odebrali v čele s mistrem do Sebranic do kostela na mši.

Zánik sklárny

Po polovině století začaly stoupat ceny dřeva. Malé sklárny nemohly vydržet konkurenci velkých podniků. Les stálým ničením řídl, dřeva ubývalo, cena dřeva v Lubné se zvedla na 4 zlaté za sáh, to je dvojnásobek ceny z r. 1800. Pro nedostatek paliva, i přes svoji širokou nabídku výrobků, sklárna konkurenci neustála a musela být roku 1852 zavřena. Fungovala tedy pouhých 15 let. I přes tuto krátkou dobu činnosti se zapsala do dějin obce Lubná a jejího okolí. Ze sklárny nezbylo téměř nic, bývalé byty a kanceláře byly přestaveny roku 1872 na hájovnu, která v místech působení bývalé sklárny stojí dodnes. Už jen věžička s hodinami se také dochovala až do dnešní doby.

Pro odhalení poslední indicie F je nutné spočítat počet komínů na budově bývalé sklárny (výsledkem je liché jednociferné číslo).

Pro výpočet finální keše je nutné spočítat následující souřadnice:

N 49° 46.(C)(D-F)(E)      

E 016° 11.(F-A)(C*2)(B-C)