Vyroba skla Traditional Geocache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Historie
Sklářství je staré výrobní odvětví známé již od starověku. O jeho vzniku se vedou diskuse, některé zdroje uvádějí Číňany, Féničany, Indy anebo Židy. Nejpravděpodobnější je, že sklo bylo objeveno současně na mnoha místech. Skla těch dob neměla zdaleka dnešní podobu a byla barevná nebo černá. V anglickém Oxfordu se nacházejí skla z dob první egyptské dynastie (3300 před naším letopočtem). V Britském muzeu je uložen amulet faraona Antefa IV. (2100 před naším letopočtem). Nálezy lahví a sklenic z roku 1900 před n.l. ukazují, že se už v této době používaly k foukání skla sklářské píšťaly. Za dobu velkého rozkvětu ve výrobě skla je považován středověk, a to benátskými zrcadly, která jsou dodnes známým pojmem. Za první známou továrnu na výrobu skla je považována francouzská továrna, která začala v roce 1688 s výrobou litého plochého zrcadlového skla. První počátky českého skla spadají přibližně do 11. století našeho letopočtu. Velký rozmach českého sklářství nastal v 17. století, a to za císaře Rudolfa II. Čechy se v té době stávají střediskem sklářských umělců. Jednou z velkých sklářských oblastí je Českomoravská vrchovina a Jihlavsko. Sklářské hutě vznikaly převážně v okolí hlubokých bukových lesů, jelikož bukové dřevo bylo v pecích při tavení skloviny dlouho jediným topivem. Později se sklářské hutě stavěly v okolí uhelných pánví. Bukové dřevo nesloužilo jen jako topivo (vyráběl se z něj i generátorový plyn), ale také se z něho vyráběly formy, do kterých se sklo foukalo. V 18. století se v Českých zemích rozvíjela výroba broušeného neboli křišťálového skla. České sklo se v 18. století stalo sklem světovým a to svou naprostou bezbarvostí a leskem, jímž úspěšně soutěžilo se sklem benátským. Vzkvétala také výroba tabulového skla a výroba nepravých drahokamů a perel.
Foto: Pavel Matoušek
Výroba skla
Příprava skelné směsi
Skelná směs se skládá z kyseliny (křemičité nebo borité) a také nejméně ze dvou zásad, z níž jedna je alkalická (oxid draselný nebo oxid sodný) a druhou je zemina a to oxid vápenatý (křída, vápenitý pískovec nebo přirozený pískovec) nebo také oxidy kovů (např. hlinitý, olovnatý nebo zinečnatý). Směs, která je takto důkladně umleta a promíchána, se nazývá sklářský kmen. Příprava skelné směsi vzniká tavením kyselých látek a zásad. Vznikají různé chemické pochody a změny. Kvalitu skla určuje nejen kvalita těchto látek a jiných příměsí, ale také vzájemného poměru. Kyselina křemičitá se používá ve formě křemene a písku. Nejlepší pro přípravu skelné směsi je použití jemného sklářského písku o velikosti zrn do 0,5 milimetrů a s minimální příměsi železa, které barví sklo do hnědočervena. Poté se přimíchá zemina a alkalické zásada. Skelnou hmotu je nutno odbarvit, zakalovat, ale také zabarvovat použitím různých sloučenin podle toho, k jakému účelu je určena.
Foto: Pavel Matoušek
Proces výroby skla
Sklo vzniká ve sklářských pecích tavením. Sklo se taví při teplotě 1450 až 1550 °C, boritokřemičité sklo typu 3.3 při teplotě až 1630 °C a křemenné sklo okolo 2000 °C.
Tavení sklářského kmene má tři období:
- roztavení
– sklářský kmen se dokonale roztaví ve sklářské peci
- roztavené sklo je tuhé, nestejnorodé, neprůhledné a s bublinkami, které se musí odstranit zvýšením
teploty a přidáním různých čeřidel
- čeření
– hmota se dál mísí, bublinky unikají a sklo se tak stává průhlednějším a řidším
- vyčeřené sklo je velmi řídké
- sejití
– ochlazení skla
- po dokonalém čeřití a sejití se sklo teprve zpracovává a to buď ručně, nebo strojově
Foto: Pavel Matoušek
Zdroj: Wikipedia
O keši
Keš se nachází poblíž jedné malé sklárny, kde pokud budete mít štěstí, můžete vidět sklářskou výrobu na vlastní oči. Při odlovu dávejte pozor na možné blízkosedící pozorovatele.
Additional Hints
(Decrypt)
Xbpxn yrmr q****/U*** va bar. Zntarg