Roku 1118 křesťané ovládli Svatou zemi. Ale i když byli muslimové poraženi, jejich území konfiskováno a jejich města obsazena, nebyli přemoženi. Dál se zdržovali na okrajích nově vytvořených křesťanských království a terorizovali všechny, kdo se do Svaté země odvážili.
Když Hugo z Paynsu, rytíř ze Champagne, založil s osmi svými druhy nové hnutí – mnišský vojenský řád, zasvěcený tomu, že zajistí poutníkům bezpečný průchod do Svaté země, setkal se jeho úmysl s nadšeným přijetím. Baldwin II., který vládl Jeruzalému, jim věnoval prostory pod mešitou al Aksá, o níž křesťané věřili, že je místem původního Šalamounova chrámu. Nový řád odvodil od tohoto místa svůj název – Chudí rytíři Kristovi a templu Šalamounova.
Bratrstvo zpočátku zůstávalo malé. Každý rytíř složil sliby chudoby, cudnosti a poslušnosti. Osobně nic nevlastnili. Veškerý jejich světský majetek patřil řádu. Potravu a oblečení získávali z darů. Zvlášť symbolická byla pečeť řádu – dva rytíři jedoucí na jednom koni – připomínka doby, kdy si rytíři svého vlastního koně nemohli dovolit.
Kolem roku 1128 se řád rozrostl a získal politickou podporu na vlivných místech. Evropští princové a preláti ho obdarovávali pozemky, penězi a zásobami. Nakonec mu udělil požehnání i papež a rytíři Templu se brzy stali jedinou pravidelnou armádou ve Svaté zemi.
Jejich řehole se řídila přísným souborem 686 pravidel. Svrchovaným vládcem byl velmistr. Pod ním stáli senešalové, kteří plnili roli jeho zástupců a poradců. V boji veleli oddílům maršálové. Seržanti plnili úlohu řemeslníků, dělníků, sluhů a zbrojnošů. Zajišťovali řádovým rytířům podporu a tvořili vlastní páteř řádu. Na základě papežského výnosu z roku 1148 nosili rytíři bílý plášť se znamením rudého kříže o čtyřech stejně dlouhých, na koncích rozšířených, ramenech.
Učastnili se všech následujících křížových výprav, jako první šli do bitev a jako poslední ustupovali. Věřili že si službou v řádu zajistí posmrtnou spásu.
V roce 1139 papežská bula svěřila řád pod výlučnou pravomoc papeže, což templářům umožnilo působit volně kdekoli v křesťanských zemích a vymanit se vlivu panovníků. Jak řád získával politickou a hospodářskou sílu, shromáždil obrovský majetek.
A právě toto obrovské nashromážděné bohatství se stalo trnem v oku francouzskému králi Filipu IV. Ten si v roce 1306 k sobě nechal pozvat tehdejšího velmistra Jasquese de Molay. Tento rozvážný muž, vedený obezřetností, si vzpomněl na dávnou proradnost Fridricha II a přichystal plány, jak uložit do bezpečí řádové bohatství a vědění. Nechal si předvolat bratra Gilberta de Blanchefort a nařídil mu, aby předem odvezl všechny poklady z templu. Velmistr řekl Blanchefortovi-"My, velitelé řádu, jsme patrně v největším ohrožení. Nechť tedy žádný z nás neví to, co budeš vědět ty. Je na tobě, abys zajistil, že to, co víš, bude vhodným způsobem předáno dalším."
Bratr de Blanchfort, učený muž, se ujal tohoto poslání a potajmu ukryl všechno co řád vlastnil.
Obavy velmistra de Molay se ukázaly oprávněnými a král Filip ho nechal uvěznit a mučit. Navíc roku 1307 v pátek 13 října, dal pozatýkat Templáře po celé Francii. Většina z nich skončila na hranici. Následovalo sedm let soudních žalob a procesů. V roce 1312 papež Klement V. řád formálně rozpustil. Konečný úder přišel v roce 1314, kdy byl poslední velmistr Jacques de Molay upálen na hranici.
Tímto skončila éra Templářských rytířů a jejich hrdinských skutků. Neskončila ale legenda o jejich pokladu. Ten se vydalo hledat spousta dobrodruhů, ale i králů. Nikdo ale nenašel ani stopu po pokladu. Gilbert de Blanchefort splnil rozkaz od velmistra dokonale a své tajemství si vzal až do hrobu.
Až v roce 1896 objevil abbé Jean Gélis, farní kněz ve vesnici Coustausa, ve svém kostele skleněnou lahvičku. Zábradlí kůru potřebovalo vyměnit a když se odstranilo dřevo, byla nalezena skrýš. Obsahovala voskem zapečetěnou láhev, ve které byl jediný kousek papíru, na němž stálo následující.
Ani abbé, ani nikdo jiný však nedokázal rozluštit tajnou zprávu. Jelikož list papíru obsahoval i Templářskou pečeť, lze se domnívat že zpráva obsahuje informaci o ukrytém pokladu zaniklého řádu Templářů.
Jestliže se vám podaří šifru prolomit, tak se vám otevře cesta za pokladem. Přeji vám hodně štěstí.
Ježíš řekl-„Poznej, co máš před očima, a co je ti skryto, se ti odhalí. Neboť není nic skrytého, co nebude odhaleno.“
Tomášovo evangélium
O keši
Krabice je dost velká, aby se do ní vešly veškeré trakovací předměty. Dále je v ní i místo na CWG směnárnu. Prosím o férovou výměnu. Budu se snažit čas od času doplnit speciální kolečka.
Doporučená výbava k odlovu. Vhodná obuv do lesa, papír a tužka a hlavně dobrá nálada. Pro první tři lovce je připraveno, myslím, příjemné překvapení.
Přeji vám všem příjemnou zábavu a doufám že se vám keška bude líbit. Dále vás prosím o důkladné zamaskování krabice po vaší návštěvě, aby lovci po vás si mohli užít odlov v celé parádě.