HISTORIE ORIENTAČNÍHO BĚHU
Ačkoliv lze považovat Orientační běh za moderní sportovní odvětví, nechybí mu dlouhá historie. Kořeny orientačního běhu sahají až do 2. pol. 19. století. Ze začátku se jednalo především o závody na vojenských mapách měřítek 1:50 000 či 1:25000. První závod orientačního běhu se konal v roce 1897 v Norsku. Až do druhé světové války pak byl orientační běh výhradně sportem Skandinávie. Velký rozmach začal zažívat orientační běh s prvními pokusy o speciální mapy. Vzhledem k nízké kvalitě tehdejších map bylo charakteristické, že závody měly menší množství kontrol, které byly často umisťovány na jednoznačných objektech (křižovatka cest). Důležitá byla především 60. léta, kdy byla založena IOF-Mezinárodní organizace orientačního běhu a v roce 1966 se konalo první mistrovství světa ve finském Fiskarsu. V tehdejším Československu byl rozjezd OB pomalejší. První závod se konal v roce 1950 u Zlína. Tehdy se však nejednalo o závod jednotlivců, ale závod dvou- či trojčlenných hlídek s povinnou zátěží a doprovodnými úkoly. Dnes bychom to mohli spíše přirovnat k orientačním hrám vyskytujícími se na dětských táborech. Změna přišla až k 60. letech, kdy došlo k přechodu na severský styl orientačního běhu. Další rozvoj pak zajišťovalo postupné zdokonalování map, pro které byly dostupné kvalitnější podklady, díky čemuž byly mapy přesnější a bylo mapováno více detailů. Také se postupně zvětšovalo měřítko mapy, nejprve na 1:15 000 a později i na dnes nejčastějších 1:10 000. Nástup map kreslených na počítači a elektronické ověřování průchodů kontrolami, pak umožnili velké změny v pojetí závodů. Čím dál kvalitnější mapy, umožňují stavbu těžších kontrol, roste také počet kontrol v lese či složitost samotných tratí. Co se týče nejvýznamnějších závodů, tak mistrovství světa se konalo v České republice, respektive v Československu celkově 3x, naposledy pak v roce 2008 v Olomouci.
RŮZNORODOST TERÉNŮ
Orientační běh je sport založený na orientaci v neznámém terénu. Mohlo by se tak zdát, že po pár závodech už nikoho v lese nic nepřekvapí. To však rozhodně neplatí, i když je možné najít mezi různými prostory jisté podobnosti. Například leží v prostoru různě hustě komunikace, terén může mít různou členitost (od absolutní roviny po horské lesy), někde je hodně kamení a skalek. Každý les má prostě svá specifika. Zvláštním fenoménem v České republice jsou pak pískovcové skály, které mají velkou popularitu i v zahraničí. Tyto prostory totiž vzácně spojují jak mapovou tak fyzickou obtížnost. Ve skalnatých oblastech je totiž velké množství skalních průchodů a jednotlivých kamenů, které výrazně ztěžují orientaci. Zároveň ve skalách nalézáme krátké avšak prudké výběhy, které výrazně ubírají síly.
KATEGORIE
Specifikum orientačního běhu je to, že se závodů může účastnit celá rodina. Většina závodů republikové sezony nabízí široké spektrum kategorií odlišených pohlavím, věkem a také obtížností. Pro nejmladší účastníky je připravena trať označená fáborky, na kterou se vydá s rodiči. Označená trať však není nejkratší, a proto si je možno cestu při použití mapy často výrazně zkrátit. Pro starší zájemce je tu pak trať označená jako "Příchozí", která sice není v terénu označena, ale je většinou vedena po cestách, aby byla zvládnutelná i úplnými začátečníky. Věkové rozdělení skýtá u mládeže skoky po 2 letech, u veteránů nad 35 let, jsou kategorie děleny po 5 letech. Každá věková kategorie pak mívá alespoň 2 varianty, které jsou odlišeny obtížností a délkou. Značení podkategorií je písmeny E (pouze pro kategorii H/D21, která není věkem omezena), A, B, C a D. Přičemž nejdelší a nejtěžší bývá E či A a naopak nejkratší a nejlehčí D. Vypsání podkategorií ovlivňuje úroveň závodů, na menších oblastních závodech najdeme například pouze podkategorie C a D. V některých oblastech je pak toto označení nahrazeno písmeny L a K.
MAPA
Nejzákladnější pomůckou orientačního běžce je mapa. Na mapě je zakreslena trať a závodů, a proto jsou na kvalitu map pro orientační běh velké požadavky. Je nezbytné, aby na mapě byly zobrazeny všechny detaily a objekty pro orientaci v terénu, ale zároveň byla při závodním použití dostatečně čitelná. Speciální mapy pro orientační využívají specifický mapový klíč (symboly označující jednotlivé objekty a plochy). Základní barvou pro čistý les je totiž bílá. Tradiční zelenou různých odstínů označujeme až les hustší (v orieňtáckém slangu hustník) a nejtmavší zelenou neprůchodné křoví. Louky a pole značíme žlutou barvou, vodstvo tradiční modrou, černou naopak cesty, domy či kameny a skály. Velmi důležitou barvou je také hnědá, kterou značíme vrstevnice či terénní tvary jako kupky či prohlubně. Důležitým parametrem mapy je měřítko, určující poměr zmenšení skutečnosti ke kresbě mapy. Měřítko mapy není jednotné, avšak nejčastěji se setkáváme s měřítkem 1:10000 (tedy jeden cm v mapě 100m ve skutečnosti). Pro klasické tratě je většinou použito měřítko 1:15000 (při oblastních závodech se však často používá desítka) a pro sprint měřítko 1:4000. Druhým parametrem mapy je ekvidistance, která udává rozdíl mezi nadmořskými výškami dvou sousedních vrstevnic. Pro klasické disciplíny bývá ekvidistance 5 metrů, při sprintech pak 2,5 metru.
TRAŤ
Trať závodů není nijak označena v terénu, jak to známe například z krosových závodů. Závodníci ji mají zakreslenou červenou či fialovou barvou pouze na mapě. Start je vyznačen trojúhelníkem, kontroly kolečky a cíl pak kolečkem dvojitým. S výjimkou závodů s volným pořadím kontrol, jsou kontroly v mapě očíslovány podle pořadí, v jakém je musíme zdolávat. Kontroly jsou také spojeny přímými čarami. V případě větší hustoty kontrol je nutné pozorně číst mapu, protože se čáry mnohokrát kříží, případně jsou lomených tvarů, aby neprocházely kolečky, a tak nemusí být na první pohled jednoznačné, která kontrola je ta následující. Objekt kontrol by měl vždy být uprostřed kolečka, a to na nějakém terénním prvku od cesty, průseku k prohlubním či rozhraní porostu. Nikdy by však kontrola neměla být jen tak uprostřed lesa. Někdy pak nemusí být pozice z kolečka úplně zřetelná (větší množství objektů v kolečku, nejednoznačná pozice u objektu), pak je přesná pozice upřesněna pomocí popisu kontrol. Postupy mezi kontrolami si závodník volí sám. Jedinou výjimkou jsou povinné úseky (např. překonávání silnic), které jsou značeny fáborky, v mapě je spojující čára vedena podle tohoto úseku a závodníci musí pod hrozbou diskvalifikace dodržet tento úsek. Značen bývá i poslední postup ze závěrečné kontroly – ze sběrky do cíle. Toto značení však není povinné a nemusí být na všech závodech.
KONTROLA
Kontroly slouží pro označení průchodu závodníka kontrolním stanovištěm. V lese se nachází kovový či dřevěný stojan s látkovým lampionem. Lampion je oranžovo-bílý, jedna stěna má rozměry 30 x 30 cm a celý lampion má tvar trojbokého hranolu. Na stojanu je připevněna elektronická kontrolní jednotka. Dále na stojanu najdeme mechanické kleště. Ty mohou sloužit k ražení, pokud závod probíhá „postaru“ s papírovými kartičkami (To už bývají pouze menší neoficiální závody, například některé závody tzv. zimních lig) nebo v případě selhání elektronického ražení. Pro tento případ musíme označit průchod do mapy, k čemuž by v mapě měly být 3 políčka označená R1 – R3. Každá kontrola je také označena číselným kódem na stojanu a krabičce elektronického ražení, díky čemuž si můžeme ověřit, že jsme na správné kontrole. Tento kód však není pořadovým číslem kontroly, ale najdeme ho v popisech kontrol. Volitelným prvkem ve výbavě kontroly je pak reflexní prvek, který se může používat pro noční závody, kvůli snadnějšímu nalezení kontroly.
Více o orientačním běhu a areálu pevných kontrol na Rezku se dozvíte na webu ZELENÝ SPORT (Bohužel momentálně nefunkční)
Nyní k vlastní keši.
Úvodní souřadnice vás zavedou k dřevěnému posezení které je začátkem a koncem trati místního orientačního běhu.
Prosím nezajíždějte do lesa, používejte doporučená parkoviště a parkujte tak aby cesta zůstala průjezdná! Děkuji.
Vaším úkolem je, dle pokynů na mapě, proběhnout či projít trať, nalézt všechny kontrolní body a řádně označit v příslušném políčku na mapě. V cíli se pak u nás posaďte a získejte souřadnice finálky.
Mapu si můžete buď stáhnout a vytisknout. Nebo můžete nalézt pár map pod kamenem u velkého smrku, je to ten nejbližší na druhé straně cesty od sezení.
Přeji příjemný lov.
P.S:
Stopněte si a napište do logu čas strávený na trati ;)