Jak jsem přišel na tohle místo? Kolega v práci ví o mém koníčku a občas se bavíme kde je co zajímavého k vidění. Na tohle místo mě přivedl právě on. Kolega zde zastavil, když tu jel z práce a udělal pár fotek a ještě jako bonus přivezl knihu, kde byl článek o zdejším kraji. Jeden článek jsem použil také do listingu.
Pro mě samotného je to dost zajímavé místo, protože je zde k vidění pravděpodobně obětní kámen a nedaleko stojící menhir. Když se zadíváte na obětní kámen, tak na samotném vrcholku je malá miska, která mě je utvrzuje, že to asi doopravdy obětní kámen kdysi býval.
Samotná keš je uložena nedaleko menhiru u dvou velkých kamenů.
Atmosféru u těchto kamenů jen narušuje nedaleko frekventovaná silnice.
Tajemná místa mezi Vltavou a Sázavou
Staří Římané popisovali Kelty jako divousy z lesů, kteří si potrpí na hromadné oběti (včetně dětských) upalované ve velkých koších, ale teď stačí se na chvíli posadit pod korunami stromů na březích Berounky, Vltavy či Sázavy, aby člověk pochopil něco z jejich lásky k těmto říčním krajinám v tehdy mnohem hlubších lesích i duchovní rozměr vztahu ke kraji a přes propast staletí s nimi pocítil záchvěv souznění. Pro vnímavějšího člověka tak působí celý kraj, tajemná lesní zákoutí od Jílového až k Třebsínu, jako jedno velké tajemství s nepřekonatelnou silou skutečně působícího „genia loci“ některých míst. Jsou zde k tomu konec konců i reálné odkazy. Samotný název Třebsín pochází podle filologů ze staroslovanského trebiti, tedy obětovat. Trebina byla oběť nebo očista. Kronikář říká: Od Krňan k východu, na druhé straně lesa Koláče, je Třepí hora, kde se nacházejí obětné oltáře, povětšině rozházené šiřiteli postupujícího křesťanství. Přes to se jeden z nich pro svou velikost zachoval dodnes. Je z jednoho kusu žulového balvanu, s obětní mísou a odtokem k východu. Balvan je podlouhlý, asi 1 m vysoký a široký a čtyři metry dlouhý.
V článku otištěném v časopise Vltavské proudy o obětních mísách v okolí Radoče u Těptína, navýchod od Jílového, se uvádí předpoklad, že zde mohli obětovat sami pohanští Slované, ale už před nimi Keltové, od kterých působivé lokality „převzali“. (Historik Hermanegild Jireček v publikaci „Bohemiae Topographia Historica“ uvažuje o tom, že i samotný název Krňany mohl odrážet původní keltské pojmenování.) Je možné, že v názvu lesa V koláči nebo v Kolači se udržela vzpomínka na nějaké zvláštní kolo, možná krumlech (kruhový prostor ohraničený řadou nebo řadami kamenů) keltského původu, uvádí kronikář, který velmi bedlivě prostudoval všechny historické odkazy i vědecké prameny a svůj kraj výborně znal.
Na začátku druhé poloviny prvního tisíciletí se tedy v kraji objevují Slované, kteří zřejmě s částí keltského a následně germánského obyvatelstva splynuli. O jejich působení v té době není mnoho poznatků.
Až za přelomem století se objevuje významný předel: rozvoj osídlení nakonec vedl k vytvoření ostrovního klášterního hospodářství, což byla nová kapitola rozvoje kraje, ale i historie, díky níž se o kraji už dozvídáme daleko více.
Použit zdroj kniha: MEZI VLTAVOU A SÁZAVOU Text Václav Šmerák
