Chtěli bychom vás pozvat do Mikulče, obce, která se nachází mezi Svitavami a Litomyšlí.
Vesnice Mikuleč je zmiňována již v letech 1347, 1358 a 1398 pod jménem Nikolcz, tzn. Nikols = vesnice Nikolase (Mikuláše), z čehož se dá vyvodit, že vesnice byla založena lokátorem Mikulášem. Lokátor byla osoba, která ve středověku prováděla lokaci. Byla tedy pověřena založením vsi či města. Povinností lokátora bylo najít lidi ochotné se v novém sídlišti usadit, zastupovat je a zorganizovat veškerou činnost související bezprostředně se vznikem osady (přesun osadníků, vyměření polností, vyklučení lesa atd.) – říká wikipedie.
V roce 1930 patřila obec Mikuleč k okrsku a správní oblasti Litomyšl a měla se Starým Valdekem, Kuklemi a Nový Valdekem celkem 1124 obyvatel, z čehož bylo 1108 Němců.
Na návrší na severním okraji obce, uprostřed hřbitova, stojí původní gotický kostel svatého Jiří, založený patrně v souvislosti s opevněným sídlem někdy v polovině 14. století. Na gotických základech pak byl vystavěn pozdněbarokní kostel ve 2. polovině 18. století stejného zasvěcení, pseudorománská zvonice byla přistavěna v 19. století. V interiéru nalezneme fresky českých patronů, zhotovené dle návrhů Mikoláše Alše jeho žáky v r. 1900 (přesněji v letech 1899-1900).
Mikoláš Aleš vypracoval tři barevné návrhy: sv. Václava (14x26 cm), sv. Jiří (40x45 cm) a sv. Vojtěcha (59x52 cm). Podle nich nakreslil tři kartony v definitivní velikosti. Svatý Jiří v rozměru 200x300 cm byl komponován pro stěnu, která tvořila pozadí hlavního oltáře. Svatý Vojtěch na misijní cestě u Pobaltských Slovanů v rozměru 320x300 cm měl zdobit boční stěnu nad vchodem do sakristie a svatý Václav v rozměru 100x200 cm měl být namalován nad boční vchod do kostela.
Čtvrtý Alšův obraz v Mikulči je obraz oltářní, namalovaný olejem na plátně od Karla Raška podle malého Alšova nákresu.
Před kostelem svatého Jiří stojí pomník věnovaný obětem první světové války z Mikulče a Kukle. Zhotoven byl v roce 1931 z leštěného kamene.
Nás zaujala jedna pověst, které jsme věnovali tuto keš.
V roce 1932 učinili sudetští dělníci při přestavbě místní márnice zvláštní nález. Objevili zde podivně pohřbené nebožtíky, kteří jako by měli svázané ruce a kruhovou díru uprostřed čela. Samozřejmě, že si nic nenechali pro sebe a hned o tom podali zprávu správci místní fary. Prošetřením celého případu byl pověřen archeolog prof. Červinka z tehdejšího Pražského výzkumného ústavu. Ten si po prvním prozkoumání povolal na pomoc významného a uznávaného kolegu z Vídně prof. Hällera. Společně pak zkoumali jak nebožtíky, tak jejich hroby. Po měsíčním šetření nedospěli k uspokojivým a průkazným výsledkům. Závěrem jejich bádání byly jen teze nezakládající se na jednoznačných důkazech. Oba vypracovali dvě odlišná hlášení, která se shodovala pouze v základních věcech. Zatímco prof. Häller mluvil o obětech 30leté války, prof. Červinka hovořil o obětech inkvizice s "čarodějnicemi a upíry". Nakonec se však oba museli tohoto náročného úkolu po prakticky 4letém bádání vzdát. Pak přišla válka a hned po ní Benešovy dekrety a odchod německého obyvatelstva do Německa. Jejich statky a obydlí převzali čeští obyvatelé, kteří se sem přistěhovali ze všech koutů bývalého protektorátu Čechy a Morava. V té době byl stržen objekt čp. 93 (horní část Mikulče). Při jeho základech byly nalezeny další lidské pozůstatky velmi podobné těm, které zkoumali profesoři Häller a Červinka. Na průzkum těchto "archeologických záhad" byl povolán i archeolog Petr Černý, který dal za pomoci tehdy dosažitelné techniky za pravdu Červinkově teorii (čarodějnice a upíři) a nevyvrátil možnost dalších takových hrobů v této oblasti.
Tím však ještě mikulečská záhada nekončí, alespoň pro tři zmiňované archeology ne. V roce 1936 totiž ve svém vídeňském bytě prof. Häller zemřel. V jeho tváři se zračila obrovská hrůza a děs, na jejichž následky zemřel. Z jeho pracovny podle výpovědi jeho služebné zmizely lebky všech zkoumaných nebožtíků pocházejících z mikulečského hřbitova. Za podobně záhadných okolností byl jen o měsíc později nalezen ve své pracovně prof. Červinka. Podobnému osudu neunikl ani Petr Černý, který zemřel 9. června 1947. Podíváme-li se do kalendáře, zjišťujeme další podivnost - když všichni tři zemřeli (17. 3. 1936, 14. 4. 1936 a 9. 6. 1947), byl měsíc zrovna v úplňku...
„Je možné, že by se alespoň jedna lebka vydala zpět do Mikulče...?“
Na výchozích souřadnicích najdete místo vhodné k zaparkování vašich vozidel.
Tato krátká multinka vás zavede k památníku obětem 1. světové války, ke kostelu a hřbitovu. Není nutné vstupovat na hřbitov. Pokud budete mít štěstí a bude otevřený kostel, doporučujeme vám jeho prohlídku. Je nově opravený a obrazy od Mikuláše Alše stojí za podívání.
Výsledná finální keš je umístěná kousek dál, na klidném místě. Projdete se cestou mezi poli a nezapomeňte se při tom rozhlížet, je tu krásně. Odlov malými georobůtky bychom, vzhledem k tématu kešky, nedoporučovali......
Není potřeba vyndávat keš z úkrytu, stačí otevřít víko kešky.
A teď už jednotlivé stage:
- Památník: V horní části památníku jsou 2 letopočty, jejich rozdíl je A.
- Kostel : Spočítejte všechna úplně zazděná velká okna - B
- Kostel: Spočítejte všechna okna s barevnou vitráží zobrazující postavy – C
- Hřbitov: Vedle vstupní brány jsou na levé i pravé straně nápisy. Sečtěte všechna písmena a proveďte jejich ciferaci. Výsledné číslo je D.
Výsledné souřadnice jsou:
N 49° 48. (A-1)(A-1)(B+3)
E 016° 24. (C-2)D(C-2)
zdroj: http://www.obecmikulec.net/ http://www.zwittau.de/orte/nikl/nikl.htm