Lékárna U zlaté číše

První lékárna v Nové Pace

Nejstarší zmínka o lékárně v Nové Pace pochází z roku 1732. Tehdy byla první lékárna součástí klášterního komplexu, který patřil k majetku Paulánského řádu. Zdali pauláni sami řídili v této době chod lékárny, nevíme. Prvním doloženým provozovatelem byl Kamil Andres, který v novopacké klášterní lékárně působil od roku 1757 až do své smrti 1783. Druhým nájemcem lékárny se stal ještě v témže roce Jan Ringhofer, který ji však spravoval pouhé 4 roky (do roku 1787). Ještě téhož roku začíná pro řád Paulánů pracovat Josef Geisler, původně zaměstnaný v lékárně kartouzského kláštera ve Valdicích.

Josef Geisler, zakladatel lékárenského rodu

Josef Geisler (1749-1820) vyrůstal v prostředí kláštera (byl prvorozeným synem Václava Geislera, který byl v klášteře zaměstnán jako kuchař). Byť nebyl příslušníkem řádu, dostalo se mu, na tu dobu, více než slušného vzdělání (byl vzdělán v řečtině, latině, filozofii, ale také v biologii a chemii). Tím vším byl Josef nasměrován k profesi, která byla tehdy vzácnou a žádanou. V roce 1775 byl ve Valdicích osvobozen od poddanství a nevolnictví a mohl se tak v 26 letech přestěhovat do Nové Paky. Nedlouho poté se začal připravovat na farmaceutickou profesi studiem medicíny v Praze na Karlově univerzitě (dokončil v říjnu 1787 s titulem „magistrem artis farmaceuticae“). Ještě téhož roku, od 29. 6. 1787, začal Josef Geisler v novopacké klášterní lékárně pracovat jako lékárník.

Konec klášterní lékárny

Za Josefa II. v letech 1782 – 87 docházelo k postupnému rušení klášterů – ne jinak tomu bylo i v Nové Pace. Po odchodu posledních řádových bratří byla lékárna nabídnuta k prodeji. O koupi lékárny se snažil tehdy lékárník František Černý z Prahy, město však prozřetelně dalo přednost tehdy už místnímu občanu Josefu Geislerovi. V roce 1790 jako přednostní uchazeč kupuje při veřejné dražbě Josef Geisler celé lékárenské zařízení, včetně práv, břemen a léků za cenu 654 zlatých. Následujícího roku je lékárně uděleno právo dědičně a guberniálním dekretem je jí dáno jméno U zlaté číše. Klášterní lékárna se však musí záhy vystěhovat, a tak její nový majitel kupuje (1. června 1792 od Kristiána Tauchmana z Huttendorfu za 1250 zlatých) tehdy snad nejkrásnější novopacký barokní dům pod klášterními schody, dům č. 153. K domu pak 1. září 1808 přikupuje od Fridricha Kuhne za 1035 zlatých 645 sáhů klášterní paulánské zahrady.

Stará lékárna, dům č. 153

Do získané barokní budovy byly v roce 1792 přestěhovány regály spolu se zásobami léků a veškerým vybavením (stojatky, porcelánové masťovky, dřevěné kořenky, kamenný hmoždíř a mohutný lis na výrobu tinktur). Je nutno připomenout, že dřevěná výzdoba lékárny vznikla ze stejných uměleckých rukou a takřka ve stejné době, jako lékárna v nedalekém Kuksu, kterou tam pro svůj špitál nechal zařídit hrabě Špork. Symbolem staré lékárny se stal vedle zlaté číše také jednorožec (s narvalím rohem).

Budova Staré lékárny byla rozčleněna do dvou podlaží, z nichž spodní sloužilo výhradně potřebám lékárny, v hořením pak byly obytné místnosti. Hlavní část přízemí tvořila officina, do níž se zvenčí vcházelo od žlábku prosklenými dveřmi, chráněnými dvojdílnými dřevěnými vraty, na nichž po otevření byly vidět vymalované postavy patronů lékařů a lékárníků. Officina byla kol dokola obestavěna dřevěnými regály, v nichž stály spousty skleněných, dřevěných, ale i kovových stojatek. Přímo proti vchodu stála pracovní tára a na ní dvoje balanční váhy, zde se léky připravovaly i vydávaly. Tára oddělovala vchod do dalších místností – inspekčního pokoje, jenž sloužil i jako kancelář. Nad dveřmi byla chlouba všech lékárníků bílý jednorožec. Vedle vchodu do officiny byly původní domovní dveře, které ale později sloužily jen pro zásobování lékárny.

Léky

Největší podíl z tehdy používané palety léků tvořily byliny, částečně pěstované na přilehlé zahradě nebo kupované od různých pěstitelů nebo kořenářek, část bylin i koření byla dovážena z exotických krajin. Byliny i koření se rozvažovaly a prodávaly pacientům na přípravu čajů, většinou se z nich ale louhováním v alkoholu a lisováním připravovali tinktury a aromatické lihy. V lékárně se pak porcovaly do přinesených hrnečků a teprve později s rozvojem průmyslového sklářství do lahviček s uzavíratelnou korkovou zátkou. Masti, které představovaly velkou část receptury, se odvažovaly do kulatých krabiček vyráběných a slepovaných ze silných dřevěných hoblin. Z těch nejznámějších byla mast borová, ichtyolová a tzv. hůlková z octanu olovnatého. Novopacká lékárna byla známa výrobou vlašské hojivé mastě, která se koncem 19. století rozesílala ve velkém množství do celých Čech i na Moravu

(o poutích si ji mnozí nakupovali do zásoby jako hojivou mast na všechno). Její recept byl po dlouhá desetiletí uchováván v tajnosti a někde v rodinném archivu by se našel spolu s receptem na žaludeční a ušní kapky. Všechny alkaloidy z opia byly až do konce první světové války volně prodejné a tak tyto léky od Boha i od ďábla dokázaly mírnit bolesti, ale na druhé straně působily zhoubný návyk.

Teprve od začátku 20. století se těchto prací postupně ujímá farmaceutický průmysl, a tak z původních lékáren – laboratoří – se pomalu stávají víceméně výdejny hotových léků. Je však pravda, že s rozvojem medicíny a rostoucím používáním volně prodejných léků by v dnešní době nebyla již ruční výroba léků myslitelná, jen pro zajímavost, do roku 1910 bylo z hotových léků známo složení jen Bayerova Aspirinu a sirupu Famel od firmy Roche ve Švýcarsku. Kolem roku 1945 byl poměr hotových léků k připravovaným asi ve stejném poměru, dnes se jich připravuje zanedbatelný počet

STOJATKY A MASŤOVKA

Lékárenská profese na přelomu 18. a 19. století

Ke znalostem každého lékárníka patřilo nejen rozpoznávání bylin, povinná byla i analýza práškových i tekutých léků. K rychlé orientaci stačily smysly, sladká, hořká nebo slaná chuť už také leccos napověděla, někdy stačilo přivonět nebo prášek rozetřít v dlani. Jindy ale bylo také nutno provádět rozbor v laboratoři plné kelímků, lahviček a křivulí, v nichž se zkoumaná látka zahřívala na lihovém kahanu. Stará lékárna byla těmito vůněmi z koření, tinktur a lihů prosycena tak, že spolu s těmi záhadnými křivulemi, nádobami a zvířecími preparáty vzniklo přímo mysteriózní prostředí, které samo o sobě hypnoticky působilo na každého návštěvníka. Před jeho očima se připravovaly všechny ty léky, drtily v hmoždíři a filtrovaly, každý mohl pozorovat, s jakou pečlivostí se jeho osobní lék připravuje.

Konec Staré lékárny

Lékárna pod klášterem byla odjakživa centrem všeho zdravotního, kulturního, ale i obchodního dění v Nové Pace. Musíme si uvědomit, že život na přelomu století pulzoval mezi náměstím, které vlastně teprve vznikalo a mezi klášterním chrámem, který byl poutním místem a byl tak centrem věřících v celém regionu. Proto k němu denně směřovaly desítky občanů na pobožnost, o nedělích, svátcích a poutích jich byly tisíce. Ti všichni procházeli kolem lékárny. Později, když klášterní chrám začal ztrácet svůj význam a obchody se zřizovaly kolem nového centra - náměstí, ocitla se lékárna na periferii a hrozilo nebezpečí, že v centru se usadí jiná, konkurenční. Tato situace se vyřešila zakoupením domu v Komenského ulici, kam byla lékárna v roce 1931 přestěhována. Stará lékárna ztratila tím svůj rodový význam, stala se nájemným domem a v roce 1959 byla na společenský nátlak prodána zedníkovi ze sousedství (za 40 000Kč), o němž se předpokládalo, že ráz lékárny uchová. Ale bohužel, se tak nestalo. Stará lékárna chátrala.

Ještě před prodejem byla snaha o to, aby se do Staré lékárny vrátila původní lékárna jako muzeum, budova byla dokonce nabídnuta městu jako dar. Místo toho bylo celé zařízení přestěhováno na hrad Pecka, kde několikerým stěhováním se všechno rozbilo a rozkradlo. Starobylé skleněné, porcelánové i dřevěné stojatky byly zničeny tím, že se házely proti zdi, aby se nemohly stát předmětem obohacování. V roce 1950 byla lékárna rodině Geislerů znárodněna včetně veškerého vybavení.

STARÁ LÉKÁRNA KOLEM ROKU 1960

 

NOVÁ LÉKÁRNA V KOMENSKÉHO ULICI KOLEM ROKU 1935

Lékárníci v lékárně U zlaté číše

Josef Geisler (1749-1820) – lékárníkem 1792 - 1820

Nejprve nejstarší ze synů František Geisler (1795-1845) – lékárníkem 1822 - 1832, poté nejmladší syn Josef Geisler (1810-1856) – lékárníkem 1832 – 1856 (jeho jediný syn Josef je v době jeho úmrtí teprve čtyřletý)

1856 – 1878 nejprve vedla vdovským právem lékárnu manželka Františka,pak se střídají nájemci

Josef Geisler (1852-1913) – lékárníkem 1878 - 1913

Jiří Geisler (1891-1965) – lékárníkem 1917 - 1950

Lékárna byla 18. 9. 1950 znárodněna, vrácena zpět rodině Geislerů 1. 1. 1993

Richard Geisler (1927-2006) – lékárníkem 1993 - 1999

Od roku 1999 je lékárna v pronájmu

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kronika rodu z paulánské zahrady / Richard Geisler

Nová Paka, pohnutý osud paulánského kláštera / Veronika Kuříková

A nyní k samotné kešce

Keška není na výchozích souřadnicích, ty odkazují k domu bývalé Staré lékárny (Klášterní153) – kterou si, třeba, cestou za keškou budete chtít prohlédnout…

Finální kešku naleznete na souřadnicích:

N 50° 3N.OVA E 015° 3P.AKA

Kdo byl první doložený provozovatel klášterní lékárny v Nové Pace?

1. Josef Geisler A= 10
2. Jan Ringhofer A= 8
3. Kamil Andres A= 5

Od kterého roku je používán název lékárny U zlaté číše?

1. 1791 B= 3
2. 1790 B= 6
3. 1732 B= 7

Kolik dohromady utratil Josef Geisler za nákup lékárenského vybavení, nového domu č. 153 a zahrady?

1. 2. 938 zlatých C= 2
2. 2. 945 zlatých C= 6
3. 2. 939 zlatých C= 9

Z jakého zvířete pochází roh jednorožce, který býval umístěn v officíně?

1. Piloun D= 1
2. Narval D= 6
3. Mečoun D= 3

Jak jinak bychom mohli dnes pojmenovat nejznámější novopackou mast prodávanou do celých Čech i na Moravu?

1. Italská hojivá mast E= 2
2. Ořechová hojivá mast E= 1
3. Ichtyolová mast E= 0

V jakém roce byla zakoupena lékárna v Komenského ulici?:

1. 1959 F= 7
2. 1950 F= 4
3. 1931 F= 0

• N = (C + D) - (B x A)
• O = C/B – F
• V = (D x D) – (B x A) – (E x D) – 1
• A = (B x D) – C – A
• P = (E x F) + B – E
• A = (E x A + D + A) / 7
• K = C + F – A - E
• A = D/B + E + (B – E)

Až získáte finální souřadnice kešky, zjistíte, že není umístěna v blízkosti výchozích souřadnic. Prosím, berte to jako podnět pro malý pěší či cyklo (běžkařský) výlet, který vás zavede na místo s vyhlídkou na Novou Paku. Pokud zaparkujete své geovozidlo na nabízených souřadnicích waypoint parking pod náměstím, můžete si prohlédnout novopacké pamětihodnosti – zrekonstruovaný barokní Gernatův dům – zpřístupněný pro veřejnost jako cukrárna, dále pak můžete projít podél Staré lékárny nahoru po klášterních schodech k samotnému klášteru Nanebevzetí Pany Marie.

Současnou Lékárnu U zlaté číše najdete v Komenského ulici č. 490, naproti základní škole

Do keše prosím nevkládejte žádné předměty!