Dnes každý zná plyšového medvěda Fibruse pouze jako strašáka pro zlobivé a malé děti. Možná se najde i někdo, kdo by se odvážil tvrdit, že nikdy vlastně neexistoval. Ale otcové a matky našich otců a matek si moc dobře pamatují jaké škody tento pekelný méďa napáchal a jak dlouho trvalo než ho poslali tam kam patří. Poslechněte si tedy krátký příběh o medvídkovi Fibrusovi a jak to vlastně tehdy bylo.
V dobách, kdy samotnému peklu vládl Lucifer I a v dobách, kdy Lucifer II, byl pouhým batoletem hrající si s gumovými vidlemi začal i náš příběh. K prvním narozeninám dostal malý Lucifer II. (dom. Lucík II) od svého otce malého plyšového medvídka a již od první chvíle Lucík věděl, že to bude jeho nejlepší kamarád. Neuběhla jediná noc, kdy by malý Lucík usínal bez svého medvídka Fibruse. Lucík s Fibrusem nejen spolu usínali, ale trestali hříšné duše, poslouchali metal, ohřívali kotle a prostě trávili veškeré kratochvíle, které peklo nabízí společně. V den 20. narozenin, kdy měl Lucík II. převzít vládu nad peklem po svém otci, byl přinucen se svého medvídka vzdát. Ne že by ho v pekle neměli rádi pro jeho černý humor, ale když seděli spolu na trůnu utrpení, tak malý Fibrus ubíral Lucíkovi na vážnosti, což nemohlo být v žádném případě tolerováno. Lucík II. se tedy rozhodl, že svého méďu vyšle do světa, aby dělal společnost jinému dítěti, které ho bude potřebovat víc než on.
Po dlouhém a nijak zajímavém putování se dostal Fibrus do rukou malé Aničky žijící na kraji České Lípy, která si méďu zamilovala stejně jako kdysi malý Lucík a stal se jejím nejlepším kamarádem. Bohužel 20 let po boku vládce pekla, při tom všem zoufalství a utrpení nasákl plyšový medvídek do sebe tolik zla, že z toho zešílel. Medvídek Fibrus byl tak zlý a podlý, že po nocích, když malá Anička spala, tak se vyplížil ven a kradl všem dětem v sousedství hračky a schovával si je do svého plyšového bříška. Pláč dětí každé ráno nechával Fibrusovi na tváři úsměv a trošku ďábelský pohled v očích. Jak čas utíkal, tak rodiče dětí v sousedství začali být zoufalý. Jejich děti stále brečely a křičely a to i při sledování finále ligy mistrů. Po nějaké době zjistil jeden z rodičů, že se hračky ztrácí v celém sousedství krom hraček Aničky. Říká se, že za jednu noc stihl okrást více jak dvě stě šedesát dětí a více jak dvě stě devadesát hraček. Za spolupráce s PČR a místní domobrany, bylo zjištěno, že veškeré problémy začaly s příchodem medvídka Fibruse. Při tajné rodičovské schůzce bylo dohodnuto, že se medvěda zbaví stůj co stůj. Pokusy o krádež, roztrhání, upálení, vyprání a dokonce i postřelení medvěda vždy skončilo neúspěchem a Fibrus se vždy každé ráno vrátil v pořádku do postele malé Aničky i s jeho ďábelským úsměvem. Fibrus totiž moc dobře věděl, že dokud jej bude Anička milovat, tak se mu nemůže nic stát. Pár let v České Lípě nebylo slyšet nic jiného než jen pláč , křik a nářek dětí, které přišly o své hračky. Až jeden den, kdy Anička dospěla v Annu a začali ji zajímat chlapci více než plyšový medvídci, Fibrus věděl, že jeho čas se blíží ke konci. Rodiče dětí se opět znovu a naposled spojili a za svitu pochodní vyzbrojení vidlemi a provazem se vydali na tažení proti medvědovi. Fibrus naštěstí nebyl tak hloupý a vycítil, že se něco chystá, tak se přestrojil za zebru a utekl do lesa. Rodiče mu ale byli v patách, až jej nakonec vypátrali i přes jeho rafinované přestrojení v jeho doupěti na stromě, kde s ním nadobro skoncovali. Od té doby se jedinému dítěti neztratila žádná hračka (pokud nezapadla za gauč) a dokud medvěd Fibrus visí za své hříchy, tak doufejme, že ani neztratí.
N 50° 42.(počet ukradených hraček za jednu noc)
E 14° 31.(počet okradených dětí za jednu noc)
9 hodin
11 hodin