Dobrodružství kriminalistiky - Fonoskopie
Kriminalistická fonoskopie – je kriminalistická metoda, zabývající se identifikací osob podle hlasu, případně možnostmi identifikace dalších fonoskopických stop vzniklých ve zvukových záznamech.
Možnost identifikace osob podle hlasu je založena na předpokladu, že neexistují dvě osoby, jejichž hlas je do všech důsledků stejný. Při této úvaze se vychází z představy, že není možné, aby dvě nebo více osob, měly naprosto stejné anatomické uspořádání jednotlivých částí organizmu, které se podílejí na tvorbě hlasu (zvuku) a současně , aby na tyto osoby působily naprosto stejné psychické vlivy (jednoduše si lze tuto skutečnost ověřit tím. že pouze podle hlasu poznáme osobu, se kterou hovoříme telefonicky, po narození dítě zná hlasy svých rodičů apod.)
Podstatou kriminalistického zkoumání lidského hlasu je skutečnost, že je možné pomoci specifických metod kriminalistiky vyhledat na zvukovém záznamu specifické znaky, graficky je zobrazit, vyhodnotit a určit tak ty znaky, které jsou charakteristické jen pro jedinou osobu. V kriminalistické praktické činnosti jde o objektivní metodu porovnávání dvou či více hlasových záznamů pomocí elektronického rozboru těchto záznamů. Přístroje, které tento elektronický rozbor umožňují, zpravidla vyhodnocují dobu trvání (délku) jednotlivých hlásek případně jiných zvuků jejich intenzitu a spektrální akustické složení. Tyto informace po příslušné interpretaci dovolují prokázat shodu, nebo rozdílnost dvou nebo více záznamů a identifikovat tak konkrétní osobu. Elektronický rozbor lze provést u všech zachycených zvuků, tedy nejen u hlasových záznamů, ale např. i u záznamů, které obsahují různé zvuky okolního prostředí, zvuky různých nástrojů, strojů, přístrojů apod.
Význam kriminalistické fonoskopie spočívá hlavně v jejím využití při objasňování trestných činů , v kterých byl zvukový záznam prostředkem na spáchání trestného činu (např. zvukové záznamy obsahující výhružky, pomluvy popř. jiné nezákonné projevy), nebo může jinak přispět k pátrání či dokazování některých důležitých okolností, které zvukové záznamy obsahují. Moderní metody zkoumání umožňují analyzovat jak mluvené projevy, tak i vlastnosti zvukových záznamů, jako je pravost nahrávky, určování prostředí, technické zařízení, popř. analýza individuálních znaků v magnetickém záznamu na magnetofonových páscích.
Objekty kriminalistické fonoskopie
Objektem zkoumání fonoskopické expertizy můžou být zvukové nahrávky nejrůznějšího charakteru. V případě, že máme k dispozici i srovnávací materiál, je možné provést individuální identifikaci osoby. Ve fonoskopii má význam i zjišťování obsahu nahrávek v případě jejich slabé kvality a řeší se otázky pravosti nahrávek a možnosti jejich úprav. Objektem zkoumání můžou být i technická zařízení, která se na vytvoření záznamu podílela.
Objekty kriminalistické fonoskopie dělíme na:
1. fonoskopické stopy (sporný materiál), 2. srovnávací záznamy zvuku, 3. pomocné materiály.
Fonoskopické stopy, označované také jako sporné záznamy zvuku, jsou fixovány na magnetofonových páscích nebo digitálních nosičích. Jsou to nahrávky mluvených projevů, které jsou v příčinné souvislosti s vyšetřovanou událostí. Nejčastěji se jedná o anonymní telefonáty vyděračského, nebo výhružného charakteru. Zaznamenávají se na linkách tísňového volání, dispečinku, na záznamnících soukromých telefonních přístrojů, nebo přímo zasílané na záznamových médiích. Různorodost fonoskopických stop při zkoumání mluvených projevů vyplývá z jejich rozdílného obsahu, formy, určení, jazykové vyspělosti a technické kvality. Fonoskopická stopa je sporný materiál jedinečný, neopakovatelný a většinou je nemožné ho ovlivnit při jeho vzniku. Předpokladem pro úspěšné zpracování sporného materiálu je dodržení požadavku na jeho úplnost a původnost.
Je-li předložena ke zkoumání jen část sporného materiálu, zmenšuje se možnost úspěšného znaleckého zkoumání. Z hlediska úplnosti platí zásada, čím úplnější je sporný materiál, tím přesnější je výsledek zkoumání. Druhým požadavkem je původnost, čímž se rozumí zkoumání sporného materiálu v originálu. Sporné materiály se zpravidla zajišťují v souvislosti s ohledáním místa činu, s domovní nebo osobní prohlídkou, dobrovolným vydáním věci a dále jako záznamy operačních středisek. Méně často se lze v kriminalistické praxi setkat s případy anonymního zaslání již hotových nahrávek příslušnému adresátu, popř. nahodilých nahrávek pořízených otevřeně, nebo skrytě při rozhovorech a jiných příležitostech. Pokud existuje slovní spojení mezi anonymním mluvčím v telefonu s obsluhou telefonního přístroje s příslušným záznamovým zařízením, je velmi žádoucí, aby se obsluha telefonního přístroje snažila o co nejdelší prodlužování telefoná tu (zpravidla s výhružným nebo vyděračským obsahem). Tím lze získat delší nahrávku hlasu neznáme osoby a znaleckému pracovišti tak poskytnout větší prostor ke zkoumání. Pokud je to reálné, je žádoucí pokusit se rozhovor orientovat tak, aby bylo možné získat konkrétní informace k osobě anonymního mluvčího (důvod vyhrožování, jeho vztah k osobám, kterým je vyhrožováno, věk, sociální postavení, národnost atd.). Srovnávací záznamy zvuku jsou materiály, které pocházejí od prokazatelně známé osoby. Srovnávací materiál se zajišťuje s přihlédnutím ke kvalitě i kvantitě sporného materiálu a podle požadavků experta.
Srovnávací materiály pro fonoskopické zkoumání jsou : a) ukázky řeči, b) zkoušky řeči, c) zkoušky hlasu.
Věta „Spěchej pomalu!“ vyslovená třemi různými rychlostmi: pomalu, normálně a rychle.
Ukázky řeči jsou záznamy přirozených rozhovorů přímých nebo telefonických, které jsou zpravidla pořízeny bez vědomí osoby, ale s jistotou, že se jedná o řeč jednoznačně známé osoby. Zkoumání uskutečněné pouze na základě ukázek řeči zpravidla snižuje jednoznačnost závěrů zkoumání.
Zkoušky řeči se provádějí přímo s podezřelou osobou. Uskutečňuje je expert a zpravidla mají formu vyprávění životopisu, čtení textu, odpovědi na otázky řízeného dialogu apod. K jejich provedení je nezbytná odborná instruktáž a mnohdy se volí různé rychlosti řeči, intenzita řeči a další.
Zkoušky hlasu se opět provádějí přímo s podezřelou osobou, přičemž jejich obsahem jsou věty nebo jejich části z fonoskopické stopy (sporného materiálu) podle konkrétních požadavků fonoskopické expertizy. Pomocné materiály jsou doplňkové, které charakterizují okolnosti vzniku sporných a srovnávacích materiálů. Jedná se např. o protokoly z ohledání místa činu, protokoly o výslechu různých osob apod. Jako srovnávací materiály k identifikaci různých věcí nebo i zvířat podle zvuků , které vydávají, se analogicky využívají nahrávky zvuků pořízené při chodu různých strojů, pohybu vozidel apod. Jde o obtížnou záležitost, která se zpravidla řeší za účasti soudního znalce. To platí i pro případnou identifikaci záznamníku, mobilního telefonu, magnetofonu, mikrofonu a dalších součástí nahrávacích zařízení.
Zajišťování a zkoumání fonoskopických stop
Zajišťování fonoskopických stop na nahrávacích médiích není nijak složité. Nejdůležitější je, aby se sporné materiály zajišťovaly v originále a co nejméně přehrávané. Pokud je potřeba použít sporný záznam k poslechu pro potřeby vyšetřování, pořizuje se k tomuto účelu kopie na znaleckém pracovišti. Před zkoumáním se nahrávka nepřehrává, nijak se nedoplňuje, např. slovním doprovodem a nesestříhává se.
Fonoskopická analýza mluveného projevu se provádí ze tří hledisek, a to:
a) elektroakustického rozboru, b) fonetického rozboru, c) jazykového rozboru.
Elektroakustické zkoumání – tvoří měřitelná vyjádření fonetických vlastností(rychlost řeči ve slabikách za sekundu, výška základního hlasového tónu a její statická analýza, dlouhodobé spektrum řeči, průběh okamžitého spektra řeči a průběh melodie řeči. Zjednodušeně můžeme zkoumání popsat tak, že se z fonoskopické stopy vyberou podle identifikačních kritérií vhodné pasáže, zpravidla nepříliš dlouhé. Výhodný a žádoucí je výběr pasáží, které se svým slovním obsahem shodují, nebo alespoň blíží k obdobným pasážím ze srovnávacích materiálů. Tyto pasáže se podrobují elektronickému rozboru na přístrojích, zvaných sonografy. Tyto přístroje poskytnou grafický záznam (sonogram), který obsahuje kromě jiného údaje o charakteristikách lidského hlasu (jsou jimi délka hlásek, frekvenční skladba hlásek a intenzita jednotlivých frekvencí v hláskách). Jednotlivé grafické řeči, výška a charakter hlasu,způsob realizace jednotlivých klásek a skupin hlásek, přízvuk, melodie řeči, celková dikce řeči.
záznamy se následně vyhodnocují a komparují a dospívá se k závěru o shodě, nebo rozdílu.
Fonetické zkoumání – tempo, rychlost a dynamika
Věta „To mám radost.“ vyslovená radostně, smutně, otráveně a ironicky
Jazykové (lingvistické) zkoumání – výběr a tvarování slov, jejich spojování do vět a souvětí, slovní zásoba, nářečí, slang, logika a složitost stylu atd.
Všechna tři části zkoumání fonoskopických stop mají svoji důležitost. Jazykový a fonetický rozbor sporného materiálu umožňují tipovat osobu mluvčího, určit jeho pohlaví, pravděpodobné stáří, příslušnost k určité sociální skupině , vzdělání, profesní příslušnost, místo pobytu, zájmy, vlastnosti apod. Obdobným způsobem, jakým je zkoumaný mluvený projev, jsou zkoumány i zvuky různých věcí nebo zvířat. Z fonoskopických stop lze po příslušném vyhodnocení zjistit i další kriminalisticky relevantní informace vztahující se k prostoru, ve kterém fonoskopická stopa vznikla, k prostředí a času, ve kterém vznikla apod.
Náš hlas se občas mění
Hlas každého člověka projde v průběhu jeho života několika vývojovými stadii. Právě při nich dochází ke změnám zvláštních hlasových znaků. Nemusí to být ani propastný rozdíl mezi hlasovým projevem mutujícího puberťáka a operního pěvce. Z hlediska identifikace osob podle hlasu je nejdůležitější období od 20 do 60 let, kdy je hlas poměrně dlouhou dobu relativně stálý. Ke změnám hlasu může dojít vinou nemoci či pouze pozměňováním různých návyků. Někteří zločinci by dočasné změny podoby hlasu při onemocnění mohli zneužít. Po uzdravení se jim totiž hlas znovu změní a jen stěží by se jim jejich trestný čin dokazoval. Odborníci však vítají, když určité choroby změní hlas trvale, protože tak získají další individuální rozčlenění spekter lidského hlasu. Ty se pak dají zjistit ze sonogramu jako patologické odchylky od normálních hlasových funkcí, nebo vytvoří jiné významné markanty (znaky) změny hlasu.
Takže si pamatujte, lhát se nemá, používat telefon k poplašným zprávám taky ne a měnit hlas je zbytečný, neboť ruka zákona si Vás stejně najde.
No a jak už to bývá zvykem a většina z Vás již tuší (neboť po předchozích dílech se z Vás jistě stávají zkušení kriminalisté), musí na řadu přijít nezbytný testík k odhalení souřadnic. Tady je:
1) Kriminalistická metoda, zabývající se identifikací osob podle hlasu se nazývá:
- foniatrie; A=6
- fonologie; A=9
- fonoskopie; A=8
2) Grafický záznam elektroakustického zkoumání se nazývá
- sonar; B=4
- sonogram; B=3
- somnambul; B=1
3) Z hlediska identifikace osob podle hlasu je nejdůležitější období:
- 20 - 60 let; C=1
- 15 - 60 let; C=9
- 12 - 24 let; C=6
N = 49° 16.C(A-C)(A+C)
E = 17° 00.AB(A-C)
Ke schrance se chovejte prosim s citem, k otevreni neni treba zadne hrube sily ani nastroje, nez se vrhnete do otevreni radsi chvili zapremyslejte, a pak ji vratte pokud možno na stejné místo přesně tak, jak jste ji našli, nebo si myslíte, že by měla být. Dekuji
Na závěr ještě jedno malé upozornění. Keš je umístěna blízko u hodně frekventovaného místa, přesto však budete moci v klidu a nerušeně logovat. Není vůbec nutné do frekventovaných míst lozit, nebo tam vůbec parkovat, existuje klidný přístup s místem parkingu.
Tak a ted jiz preji jenom uspesny lov, a podotykam na zaver, ze toto je osma cache z planovane serie, a dalsi dily na sebe snad nenechaji dlouho cekat.
V soucasnosti mate na vyber:
GC2G2GG DK#1 - Daktyloskopie
GC2G45G DK#2 - Mechanoskopie
GC2G48R DK#3 - Rekognice
GC2G48R DK#4 - Trasologie
GC2G48R DK#5 - Krev
GC2G48R DK#6 - OMČ
GC51GP1 DK#7 - Odorologie