Dne 8. listopadu 1945 se v Učňovských dílnách na Osadě v Litvínově sešla skupina devítinadšenců a pouhý půl rok po válce založila klub s názvem „SK Stalinovy závody, hockeyový odbor, Horní Litvínov“. Svou činností navázal na předválečné pokusy provozovat tento mladý sport, paralelně s ním působil také starší oddíl Korda Litvínov. Hrálo se na zamrzlém hřišti pro házenou, ale už tehdy na místě dnešní hlavní ledové plochy. První rok sehrál tým několik zápasů, jejichž výsledky se nedochovaly. Jména soupeřů však ano – Souš, Most, Dolní Jiřetín, Hvězda Osek, Kopisty, Viktoria Lom. V dalších letech startoval Litvínov v I. A třídě.

   V roce 1952 Litvínov zvítězil v I.A třídě a poté i v kvalifikaci o postup do přeboru Ústeckého kraje. Zde klub působil tři roky. V říjnu 1954 byl zvolen nový výbor, předsedou se stal Josef Šatný a do klubu přišel trenér František Voříšek. Začala tzv. „zlatá pětiletka litvínovského hokeje“. V roce 1955 1. místo ve skupině „B“ přeboru Ústeckého kraje a v boji o titul krajského přeborníka vítězství nad nejlepším týmem skupiny „A“ Lovosicemi, po výsledcích 6:5 a 7:4. Dále vítězství v kvalifikaci o postup do oblastní soutěže vyřazením přeborníka Karlovarského kraje RH Karlovy Vary po výsledcích 13:1 a 13:9.

   Tentýž rok byl v Litvínově vybudován zimní stadión s umělou ledovou plochou. Hned v roce 1956 potom přišlo prvenství v jedné ze tří skupin oblastní soutěže a vítězství v kvalifikaci o postup do 2. ligy. V kvalifikaci, hrané turnajovým způsobem vyřazení Hostivaře (výsledky 3:7 a 15:1) a Třebíče (výsledky 7:2 a 3:4), celkově jen díky nejlepšímu skóre! V letech 1956 – 58 startoval Litvínov ve 2. lize. Nejprve v ní obsadil 4. místo ze šesti týmů a poté 4. místo z devíti týmů. Konečně v sezóně 1958 – 59 skončil na senzačním 1. místě z dvanácti klubů a s velkým náskokem postoupil do 1. ligy!

   Po sezóně 1961/62 měl klub z předposledního místa v tabulce sestoupit, ale Tatra Kolín, vítěz 2. ligy, na poslední chvíli svou účast ve vyšší soutěži odřekla. Litvínov se i potom většinu let jen zachraňoval, ale nikdy nesestoupil.

   Prvním reprezentantem klubu se stal Jaroslav Walter, nositeli výkonnosti mužstva byli v té době dále zejména brankář Bruk, obránci Kýhos, Dům, Nikodým, Piskač, útočníci Kluc, Galina, Zíma, Hudec, Štěrba, později Beránek, Kašťák, Nedvěd a Ulrych. V závěru desetiletí debutovali mladíci Hlinka, Bubla, Machulda a Ruml, pozdější opory…

   Hlinka s Bublou dorostli ve hvězdy národního týmu a stali se trojnásobnými mistry světa. Právě jejich generace, generace prvních odchovanců v „A“ mužstvu, se postarala o první velké klubové úspěchy v domácí soutěži. V roce 1975 to bylo nejprve první umístění v horní polovině tabulky (4. místo s poprvé aktivním skóre) a o tři roky později, v sezóně 1977/78 2. místo. V tom ročníku prožil hokej v Litvínově obrovský boom, většina domácích zápasů byla vyprodaná, tým zaznamenal první dvoucifernou výhru (nad Košicemi 10:0) a stříbrné medaile si zajistil památným vítězstvím 3:1 v posledním kole doma nad Spartou. Vrcholový hokej ve městě zapustil silné kořeny, stále se zlepšovala práce s mládeží, stoupal zájem diváků. 

    Kádr Litvínova byl v té době doslova nabit kvalitními hráči, mezi nimiž převládaly ofenzivní typy. Mužstvo hrálo nejatraktivnější hokej v lize, na který pamětníci stále vzpomínají. Pravděpodobně jen přílišné zaměření na útok jej však v roce 1984 připravilo o titul. Ten získala Jihlava, stahující na vojnu hráče z celé republiky. Litvínov dále obsadil jednou třetí a dvakrát čtvrté místo a klub se stal pravidelným dodavatelem hráčů do reprezentací všech věkových kategorií Vyrostly zde další velké osobnosti – P. Svoboda, Kadlec, Kokrment, Uvíra, Procházka, Kýhos, Růžička, Rosol.

   Uvedení do provozu druhé kryté haly v roce 1979 (dokončena 1982) se blahodárně projevilo na dalším zkvalitnění práce s mládeží. Litvínov začal dobývat mistrovské tituly, nejvíce v kategorii mladší dorost (později dorost), kde se jeden čas hrálo jen o umístění od 2. příčky níž.

   I v nových společensko-ekonomických poměrech zůstal hlavním garantem hokeje v Litvínově Chemopetrol, v závěru desetiletí se k němu přidružilo město Litvínov. Tým jen výjimečně chyběl v play-off, v letech 1991 a 1996 skončil druhý (za Jihlavou resp. Vsetínem). Mezi poslední čtyři se probojoval čtyřikrát za sebou a odehrál nezapomenutelné semifinálové série s Trenčínem (1991 a 1992) a Spartou (1996).

   Dorostla další generace, Beránek, Reichel, Ručinský, Šlégr, Lang, Čaloun, která se probojovala do NHL a osm z nich svou kariéru korunovalo na ZOH v Naganu. Po nich se do nejslavnější světové soutěže z Litvínova dostali Rosa, Škoula, Pilař, Piroš.

Významný byl ročník 1994/95, v němž se do Litvínova ze stávkující NHL vrátili Svoboda, Šlégr, Ručinský a Lang, v závěru desetiletí pak Reichel na celé dva roky. Na sérii čtyř titulů světových šampionů měli výrazný podíl naši odchovanci.

Názvy klubu:

 1945 - SK Stalinovy závody Horní Litvínov, 1949 - Sokol Stalinovy závody, 1953 - Jiskra Stalinovy závody, 1962 - CHZ Litvínov, 1990 - HC CHZ Litvínov, 1991 - HC Chemopetrol Litvínov, 1994 -  HC Chemopetrol Litvínov, s.r.o., 1996 - HC Chemopetrol Litvínov, a.s., 2007 - HC Litvínov, a.s., 2009 - HC BENZINA Litvínov, a.s., 2011 - HC VERVA Litvínov, a.s.

Nejlepší ligová umístění: 

• Československo: 2. místo (1977/78, 1983/84 a 1990/91)
• ČR: 2. místo (1995/96)

 Nejhorší ligová umístění:

Československo: 11. místo (1961/62, 1975/76, 1979/80)

ČR: 13. místo (2001/02), 12. místo (2005/06, 2006/07), 13. místo (2011/2012)

Nejvyšší výhra v historii klubu: 10:0 nad Košicemi (18. 10. 1977)
Nejvyšší prohra v historii klubu: 0:15 se Slovanem Bratislava a 0:15 s Pardubicemi (obojí v roce 1967)
Nejvíce gólů v sezoně (ZČ): 48 - Robert Reichel (1989/90)
Nejvíce bodů v sezoně (ZČ): 82 - Robert Reichel (1989/90)

Nejvyšší soutěž: od roku 1959

Mezinárodní úspěchy: čtvrtfinále Evropské ligy 1996/97

Výsledky od roku 1993: 

• 1993-94:   8. místo (ZČ 8. místo, čtvrtfinále s Kladnem 1:3)
• 1994-95:   8. místo (ZČ 8. místo, čtvrtfinále se Vsetínem 1:3)
• 1995-96:   2. místo (ZČ 4. místo, finále se Vsetínem 1:4)
• 1996-97:   9. místo
• 1997-98:   6. místo (ZČ 7. místo, čtvrtfinále s Vítkovicemi 1:3)
• 1998-99:   9. místo
• 1999-00:   4. místo (ZČ 7. místo, semifinále se Spartou 0:3)
• 2000-01:   7. místo (ZČ 4. místo, čtvrtfinále se Spartou 2:4)
• 2001-02:  13. místo
• 2002-03:  11. místo
• 2003-04:  10.  místo
• 2004-05:    8. místo (ZČ 8. místo, čtvrtfinále se Zlínem 2:4)
• 2005-06:  12. místo
• 2006-07:  12. místo
• 2007-08:    5. místo (ZČ 5. místo, čtvrtfinále s Karlovými Vary 1:4)
• 2008-09:    6. místo (ZČ 3. místo, čtvrtfinále s Karlovými Vary 0:4)
• 2009-10:  10. místo (ZČ 10. místo, předkolo play off s Libercem 2:3)
• 2010-11:    8. místo (ZČ 8. místo, čtvrtfinále Třinec 2:4)
• 2011-12:  13. místo (ZČ 13. místo, playout)
• 2012-2013: 6. místo (ZČ 6. místo, čtvrtfinále Plzeň 3:4)
• 2013-2014: 11. místo
• 2014-2015: 1 místo = MISTŘI !
• 2015-2016: Hraje se....

Vítězové kanadského bodování: 

• Ivan Hlinka (1974/75), Vladimír Růžička (1983/84 a 1985/86), Robert Reichel (1989/90)

 Zlatá hokejka: 

• Ivan Hlinka (1978), Vladimír Růžička (1986)

Galerie slavných: 

Ivan Hlinka (i trenér), Jaroslav Walter, Josef Beránek st., Vladimír Kýhos (i trenér), Jordanis Karagavrilidis, Vladimír Jeřábek, Arnold Kadlec, Vladimír Růžička, Petr Klíma, František Procházka, Robert Kysela, Robert Reichel, Martin Ručinský, Robert Lang, Jiří Šlégr, Josef Beránek ml., Jan Čaloun, Petr Svoboda, Petr Rosol, Jiří Bubla, Jan Vopat, Kamil Kašťák

Zdroj: www.hokej.cz