Oblast bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko se rozkládá na ploše 250 km2 převážně v Libereckém kraji, ale malou částí též ve Středočeském kraji.
První lidé začali osidlovat tento nehostinný kraj ve středověku. První písemná zmínka o vesnici Kuřívody pochází z roku 1264. Oblast osidlovali především němečtí obyvatelé (před první světovou válkou činila německá populace v oblasti 97 %). V důsledku neúrodné půdy se místní lidé spíše věnovali chovu koní a dřevařské činnosti.
Pro vojenské účely začal být prostor využíván již za Josefa II., zejména kvůli poloze v pohraničí a nízké hustotě zalidnění. Odehrála se tu jedna ze šarvátek předcházející bitvě Prusů s Rakušany u Hradce Králové. 26. června 1866 se u obce Kuřívody uskutečnila jezdecká bitva mezi pruskou a rakouskou jízdou.
Z důvodu německé národnostní většiny bylo území předáno po Mnichovské dohodě v roce 1938 Německu a začleněno do Sudet. V roce 1942 získal část území Wehrmacht, respektive Afrikakorps, který zde na písčitých polích simuloval boje v africké poušti. Po konci druhé světové války bylo německé obyvatelstvo vysídleno a oblast se začala doosidlovat z vnitrozemí Čech a ze Slovenska. Počet obyvatel byl ale o dost menší, než jaký byl před válkou.
30. října 1946 rozhodla vláda o zřízení Vojenského výcvikového tábora Bezděz. Na počátku roku 1947 byla oblast vyklizena a obyvatelé celkem 15 obcí vysídleni. Stejný osud později potkal ještě další 3 obce. Některé vesnice byly srovnány se zemí, jiné využity pro potřeby armády. Po nástupu komunismu v Čechách v roce 1948 byl civilistům do této oblasti přístup zakázán. Dalším vládním rozhodnutím ze dne 6. 6. 1950 byl ke dni 1. července 1950 na území vojenského tábora vyhlášen Vojenský újezd Ralsko. Dne 5. 2. 1952 rozhodla vláda se zpětnou platností k 1. 2. 1952 o dalším rozšíření území vojenského újezdu. Československá armáda v prostoru postavila různá zařízení pro výcvik vojsk: tankodromy, hluboké brody a tankové střelnice Židlov a Bělá. Dále také výzkumný polygon pro testování různých druhů munice, muniční sklady, garáže pro tahače jaderných hlavic a přísně tajné sklady jaderných hlavic.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 prostor obsadila sovětská vojska, která jej rozšířila a zmodernizovala. Sověti v 80. letech zvětšili přistávací dráhu na letišti Hradčany na celkovou délku 2,7 km a šířku 90m, aby na ni mohl v případě potřeby přistát raketoplán Buran. Dodnes patří k největším ve střední Evropě. Po sametové revoluci byl vyjednán odsun sovětských vojsk a 30. května 1991 odjel z Mimoně poslední sovětský transport. Sovětská vojska po sobě zanechala opuštěné vojenské objekty, zbytný materiál a municí silně zamořené území.
Vláda ČSFR 5. 9. 1991 rozhodla o zrušení vojenského újezdu Ralsko ke dni 31. 12. 1991. Po dlouhé, náročné a stále nedokončené asanaci bylo území zpřístupněno veřejnosti a dosídleno. V roce 2000 byla v okolí střelnice Židlov zřízena obora.
JEZOVÁ (Jezowai)
Bývalá obec Jezová pravděpodobně vznikla jako následné místo po mýtné vesnici (Waldhufendorf). Její název ukazuje na český původ (Jezová – od jezu = jez nebo násep, val apod.). Vzhledem k tomu, že v místě není tekoucí voda, bude se spíše jednat o valy, náspy, násypy. Voda byla v této lokalitě získávána ze studní zásobovaných z jednoho pramene (Eierbrun čili Vaječný pramen/Vejčín), který je vzdálený asi 25 minut od obce. Ves byla rozdělena na Horní a Dolní a měla dvě kaple. Během sčítání lidu v roce 1921 bylo zjištěno 71 domů s 309 obyvateli. Z nich bylo 7 Čechů, 298 Němců a 4 obyvatelé s jinou státní příslušností. Farní úřad a četnická stanice byly v Dolní Krupé. Pošta a telegraf v Kuřívodech (3,5 km). V Bělé pod Bezdězem byl zdravotní obvod. Nejbližší železniční stanice byly v Mimoni (11,2 km) nebo v Bělé pod Bezdězem (12,75 km).
Jezová byla jednou z typických dlouhých vsí táhnoucí se v délce 2 km. Nacházela se jihovýchodně od Kuřívod. Domy obce se z větší části nacházely podél údolní silnice se strmými svahy. Silnice, která vede Jezovou, dále stoupá z údolí ke křižovatce, kde se rozdvojuje. Na křižovatce cest stálo několik domů. Z usedlostí zbyla pouze torza zdí a několik ovocných stromů. Silnice vedoucí vpravo směřuje k bývalé hájovně Vejčín, kde se napojuje na silnici Kuřívody – Bělá pod Bezdězem. Zde se nachází menší louka s vysokými lípami a duby. Silnice vedoucí vlevo pokračuje dále bývalou Jezovou. Zde byla poslední část osídlení obce. Dnes po bývalých domech zbyly jen haldy suti porostlé trávou. Silnice klesá k Dolní Krupé.
V červenci roku 1951 byla Jezová společně s obcí Vrchbělá a Hradčany vystěhována. Příchodem Československé armády (ČSA) a od roku 1954 Československé lidové armády (ČSLA) byla značná část objektů demolována, byly zachovány pouze objekty, které posloužily k potřebě skladování a ubytování. Armáda využívala Jezovou jako tankodrom, kde se proháněly T-34, skladové prostory a táborové zařízení pro hostující tankové útvary.
Po osídlení Jezové sovětskými vojsky byly bývalé prostory kasárenských a skladovacích objektů vždy jen dočasně využívány výcvikovým centrem ženistů. Jezová byla také cvičištěm pro chemiky, kteří běžně imitovali jaderné výbuchy. K této imitaci jim sloužil fugas plněný naftou a napalmem. V přilehlém lese bylo nalezeno několik 200 l sudů s napalmem. Dodnes jsou na místě bývalé obce Jezová patrné zbytky osídlení.
1,5 km severozápadně od obce Jezová se nachází Jezovská hora (400 m. n. m.), která byla pojmenována podle zaniklé obce Jezová. Tento vrch je také součástí bývalého VVP Ralsko. Jezovská hora je neovulkanický vrch 2 km jihovýchodně od Kuřívod. Vrch vznikl na žíle čedičové horniny v subvulkanické brekcii, vypreparované z turonských pískovců. Vrchol kopce je narušen soustavou opuštěných kamenolomů. Celý kopec je zalesněn bukovým a dubovým porostem s borovicí. Výhled je možný ze severního svahu na část Českého ráje, z jiného místa jsou omezené výhledy na Ještěd a oboru Židlov. Poblíž vrcholu stojí telekomunikační vysílač.
Až téměř ke kešce vede asfaltová cesta. Silnice přes Jezovou bývá s oblibou využívána cyklisty pro absenci motorových vozidel, která sem mají zákaz vjezdu. Možnost parkování je v obci Dolní Krupá u autobusové zastávky, odkud je to ke keši cca 1 km.
Zdroje:
www.zanikleobce.cz
www.zanikleralsko.cz
cs.wikipedie.org
Vliv bývalého vojenského prostoru na krajinu okolo Ralska – Gymnázium Přírodní Škola o. p. s., kolektiv autorů, Praha 2013 (http://www.archiv.prirodniskola.cz/expedice/ralsko2013/2013-vliv-vojenske-cinnosti-na-krajinu.pdf)
Největší celoplošná pyrotechnická asanace v dějinách Československa a České republiky a jiné vzpomínky. Část I: Historie Ralska, mjr. Václav Bilický v. v., 2013,(Místní občanské sdružení Ralsko, Stálá expozice pyrotechnické asanace Ralska).