Ptáci (Aves) jsou dvojnozí, teplokrevní a vejce snášející obratlovci, dle nové systematiky patřící mezi teropodní dinosaury. Vyznačují se především přítomností peří, trojprstými předními končetinami přeměněnými v křídla, redukovaným ocasem a mnoha charakteristickými srůsty kostí. Celkem je dnes známo asi 9978 druhů žijících ptáků (z toho 4083 druhů nepěvců a 5895 druhů pěvců) a přes 2000 druhů fosilních
Ptáci dosahují různých velikostí. Rozdíly ve velikosti ptáků nejsou tak velké jako u plazů nebo savců. Největší ptáci převyšují svojí hmotností ty nejmenší jen asi 45tisíckrát (létavé formy jen 10tisíckrát), zatímco např. u savců je tento vztah v poměru 1:60 miliónům. Za nejmenší ptáky světa se považují kolibříci (hmotnost 1,5 - 2,5 g) a pěvci. Zpravidla za vůbec nejmenšího je považován kolibřík kubánský (Calypte helenae), který i s ocasem měří 6 cm a váží 1,5 g. Z našich ptáků jsou nejmenší králíčci (Regulus spp.), kteří mají hmotnost 4,5-7 g. Největší z žijících ptáků je pštros dvouprstý (2,5 m výšky, hmotnost až 150 kg). Z létavých pak někteří albatrosi (rozpětí křídel až 3,5 m) , kondor velký (rozpětí 3 m) nebo orel možský (rozpětí až 2,5 m). Ještě větší byly některé vymřelé druhy. Novozélandští ptáci moa (klad Dinornithidae) měřili na výšku až 3,6 m a vážili až 250 kg. Madagaskarští běžci řádu Aepyornithiformes byli nižší (3 m), ale těžší (500 kg) a snášeli také vůbec největší vejce, velká 25 × 34 cm a těžká 10 kg (odpovídá 7 pštrosím vejcím). Z létavých byl největší Argentavis magnificens, který vážil 60 až 110 kg a v rozpětí křídel měřil přes 8 m.
Vnější vzhled současných ptáků je velmi podobný. Liší se pouze velikostí těla, tvarem a velikostí zobáku, v délce krku a typu nohy. Většina druhů ptáků patří mezi suchozemské obratlovce se schopností aktivního letu.
Na úvodních souřadnicích najdete Stage 1 s dalšími pokyny. Doporučuji tužku a papírek, nebo spolupracovníka. Návod není třeba vytahovat . . .
Zdroj – Wiki a Naturfoto
Inspirace Vodrazci
Souřadnice měřeny Garminem Nuvo, možný rozptyl 4 m.
GeoWiki : Terén 4 – terén přístupný sportovně zdatným jedincům zahrnuje velmi strmé svahy střídající se se skalkami, bažinaté a močálové terény, horolezecké terény schůdné za pomoci rukou bez horolezeckého vybavení, nutnost přebrodění řeky (potok, který lze snadno přeskočit, patří do terénu 3), dále se doporučuje pro všechny keše, pro které se musí vylézt na strom/zeď/žebřík (keše umístěné výše než 2 metry nad zemí) nebo učinit jiné sportovní výkony
Terén 5 – jen pro velmi otrlé povahy, velmi náročný terén vyžadující použití speciálního vybavení – horolezecké, potápěčské