Ó ctihodná kačerko, ó slovutný kačere,
vítejte u zámku v Bohdalicích. Zapomeňte na chvíli na čas a přijměte pozvání na krátkou procházku do zámeckého parku.
Historie zámku sahá do roku 1551, kdy je na tomto místě vzpomínána tvrz. V r. 1638 prodala Eliška Polyxena Dembinská z Dembině statek, k němuž patřily vsi Bohdalice a Pavlovice, olomouckým jezuitům. Ti na tomto místě někdy po roce 1700 postavili přízemní budovu s traktem směrem do parku. Po zrušení řádu koupil v r. 1783 bohdalický statek za 111 008 zlatých rytíř Raimund Manner. Panství rytíři zpočátku sloužilo jako letní sídlo, ale také pro hospodářské experimenty jako chov a šlechtění ovcí nebo pěstování jetele, či výsadba a šlechtění ovocných stromů. Potomci rytíře Mannera se zde usadili natrvalo, zámek rozšířili a zvelebili celé své panství. A to až do 20. let minulého století, kdy na svých pozemcích již nehospodařili a zámek postupně prodali cukrovarníkovi Skuteckému. Po roce 1945 byl zámek zkonfiskován a patří obci Bohdalice. V současnosti se zde nachází základní škola. Nelegitimní potomek bohdalické linie Mannerů, doktor Tomáš Edvard Müller, který nyní žije v Austrálii, má ke svým kořenům vřelý vztah a již několikrát místní zámek – školu navštívil. Více o zámku a rodu Mannerů si můžete přečíst např. zde .
Než vstoupíte do parku, upřete svůj zrak vpravo, k majestátní lípě (A), stáří které je odhadováno na 250 let. Pokud je to strom chráněný - potom 0, pokud památný - potom 1, pokud vítěz soutěže Strom roku 2008 - potom 2.
Vstup do parku je vlevo od zámecké budovy. V současné době zde stojí tělocvična, kde nás bude zajímat počet velkých oken na její JV straně (B).
Ač jsou některé stromy staré až 300 let, smrková alej, která je po vaší levé ruce, byla vysázena na začátku 20. století a stromy zde jsou prakticky mladíci. Touto alejí se pak můžete vrátit z naší cesty a užít si jejího stinného pohostinství. My nyní ale pomalu sejdeme k hudebnímu altánku, k bývalé palmové aleji, kde od cesty vpravo, přímo pod budovou, býval zámecký rybníček a zahrada kolem nás byla ve francouzském stylu krášlena zastřiženými záhony krušpánku a barevnými květinami. Palmy zde však již bohužel nenajdete, ty se sem převážely v době vlády rodu Mannerů každé léto ze zámeckého skleníku. My se otočíme k průčelí budovy a podíváme se, zda se nahoře nachází (C) plastika slunce - potom 9, erb rytíře Wolfganga Mannera - potom 7, nebo sluneční hodiny - potom 5. Pokud vám ve výhledu zavazí mohutný jasan, neváhejte vstoupit na trávník, to se tady opravdu může.
Popojdeme dál po cestě k altánku, kde spočítáme svislé hnědé kovové sloupy (D) a vydáme se asi 80 m jihozápadně na kraj parku k růžové budově hájenky, kde se dříve mimo jiné sušily byliny, ale i maso a uchovávaly potraviny pro zámeckou kuchyni. K domku vede (E) schodů(sudé číslo).
Vrátíme se kolem doskočiště a malého hřiště k altánku a jdeme dál k současnému rybníku, který slouží například k trénování požárního útoku místních hasičů. Aby měli pevnou půdu pod nohama, je místo u rybníka vydlážděno velkými dlaždicemi. Nás zajímá jejich celkový počet (F) . Pokud je jich 180 - potom 9, 210 - potom 6, 240 - potom 3. Před lety na tento rybník navazovalo koupaliště, které bylo však pro malý průtok a špatný stav zavezeno.
V parku je ještě mnoho vzácných stromů, které nejsou v místě obvyklé. Bohužel místní arboretum vzalo z části za své zejména v době válek, kdy lidé káceli stromy na otop. Ale ani v současné době zde nepůsobí odborný zahradník, který by se o stromy staral, proto jsou káceny pro stáří, nemoci či zásahy přírodních sil. Aby byla keš odlovitelná i v zimě, nepoženu vás hledat ani jinan dvoulaločný, ani buk červenolistý, ani krásné tisy. Stojíte-li na dlaždicích, je asi 15 m východně od vás krásné a majestátní dvoustromí (G) topolů bílých – potom 2, lip velkolistých – potom 6, či ořešáků černých – potom 8.
Cestou podél jihovýchodní strany rybníku a kolem torza cihlové zídky, kterou býval celý park ohraničen, nebo prostě podél potoka, budeme pokračovat na poslední zastavení, kde na souřadnicích N 49°12.928, E 017°02.074 zjistíme, zda přes nedaleko pramenící Bohdalický potok vede lávka (H) dřevěná – potom 3, betonová – potom 6, či železná – potom 9.
Zde naše procházka pomalu končí. Nyní máte všechny indicie a můžete tedy luštit finálku. Platí zde všeobecná pravidla – co závorka, to číslice, zákony matematiky platí.
N 49°(A)(B-C).(A+D+F)(H/G)(H+G)
E 017°(C-B+G)(E-H).(F-E+D)(B/F+H)(C)
Pokud vás místo zaujalo, navštivte také nedaleké Muzeum Tomáše E. Müllera v Bohdalicích.
Se souhlasem autorky použity úryvky z regionální učebnice Bohdalice a okolí. Díky :-)
10.7.2014 úprava zadání souřadnice F.
30.10.2014 V důsledku zkrášlení altánku byla provedena drobná změna listingu, nehledáme už zelené sloupy, ale hnědé :-)