Kocicina Multi-cache

Procházka Týnským údolím a ulicemi Kočičiny, jež byla dříve poklidnou čtvrtí na okraji města s několika obchůdky a četnými živnostmi ševců.

Kočičina
Části městské čtvrti Nové Dvory v údolí pod skalními srázy Hrádku a Marijánky při Týnském potoce, od rybníka Babáku až po ústí potoka do řeky Jihlavy. Dále k novodvorskému - Smetanovu mostu, ale i části ulice Soukenické (od pěší lávky přes řeku) se od nepaměti říká Kočičina.
Býval a to čtvrť chudiny. Žili zde vesměs dělníci koželužští a ševci v malých domcích postavených většinou při zmíněných skalních srázech. Kočičinu tvoří hlavně ulice Zdislavina (pojmenovaná po Zdislavě ze Sezimova Ústí. Když ovdověla po hraběti Rudolfu z Valdštejna, spravovala v letech 1644-1655 třebíčské panství) a Cyrilova (po třebíčském rodáku Janu Cyrilovi Špalkovi, senioru jednoty bratrské a v době předbělohorské kazateli v kapli Betlémské v Praze. Jeho dcera Dorota byla druhou manželkou J. A. Komenského). Severovýchodním směrem odbočuje ulice Viktorinova (po Viktorinovi, synu krále Jiřího z Poděbrad, bránícím roku 1468 třebíčský benediktýnský klášter před vojsky uherského krále Matyjáše Korvína). V dolním konci této ulice, na pravé straně ve svahu vytékala z kovové trubky pitná voda a podle toho se zde doposud říká U Troubky.

Skoro v každém domečku Kočičiny seděl u okna švec u verpánku, v okně měl pověšenou klec se zpěvným ptáčkem a často byl slyšet i zpěv řemeslníků. Obyvatelé čtvrti mimo slepice, králíky, kozy, prasata, ale i krávy chovali též vodní drůbež - převážně kachny. Těm, ale i k praní prádla, sloužila voda zadržovaná malými splávky na potoce.
Do začátku ulice Zdislaviny zasahují tovární objekty dřívější Marešovy továrny na hospodářské stroje (nyní Marešovo truhlářství), dále byla v této ulici Schwangmaierova továrna Astol vyrábějící krém na obuv.
Ke Kočičině patří i bývalá tzv. Hasskova zahrada (patřící dříve majiteli koželužny továrníku Hasskovi). Východní část zahrady byla upravena pro děti jako Šmeralova zahrádka, stále se zde nachází dětské hřiště a prolézačky.

Než byla v roce 1923 postavena přes řeku Jihlavu lávka, spojující a krátící cestu do vnitřního města, tak pouze mimo zimní období nouzově posloužily chodcům tzv. Hasskovy vory, původně určené na praní kůží v řece. Nebezpečné kluzké vory také sloužily i k praní prádla, chytání ryb a v letním období byly využívány hlavně dětmi při koupání. Vory, též se běžně říkávalo svory, se nacházely poněkud výše proti proudu, než dnešní lávka. Byl to vlastně ponton skládající se ze čtyř vzájemně spojených dřevěných vorů bez zábradlí. Při velké vodě se na břehu Hasskovy zahrady odvázaly, proud řeky je odnesl k pravému břehu, aby se nepotrhaly. Až pominula velká voda, dělníci z koželužny je za velké námahy tahali na loďkách zpět na místo.

Jedno z možných pojmenování Kočičina
... nevím, ve kterém roce se tam začalo říkat Kočičina. Ale dědové dědů vykládali, že na hrádku býval strašný řev a mňoukání, zkrátka pekelný rámus. A nikdo tam tudy proto v noci nešel ani za nic. Zedníci, ti byli vždy plní kuráže, když dostavěli domy, ale přesto se tam žádný nechtěl jít podívat. Až jeden byl tak zvědavý, možná že měl trochu více upito, a proto řekl, že tam půjde, vezme klacek a všechno to pomlátí. Každý mu to rozmlouval, ale on dělal hrdinu a že má pro strach uděláno.
Nevěřili mu, ale přece se tam k ránu asi tři vypravili a našli jej tam poškrábaného až do krve, i šaty měl roztrhané. Když se vzpamatoval, vykládal jim , že to bylo hrozné: "Když jsem tam přišel, bylo ticho, nikde se nic nehnulo. Sedl jsem si, čekal a usnul. Vzbudil mě strašný rámus a řev. Kolem sedělo plno koček a mezi nimi velký černý kocour. Oči měl červené jako žhavý uhel. Jako kdyby to byl sám Luciper. Strašně mňoukal, ale mě to připadalo, jako kdyby říkal Šipejeto! Šipejeto! kdyby věděl, že jsme tu, přiběhl by a rozehnal by nás tady. Nikomu nic neříkejte nebo nás tu prozradíte. Chvíli jsem to poslouchal, ale pak jsem vzal klacek a chtěl je rozehnat. To jsem si dal. Skočily na mě a takhle mě zřídily."
Šipejeto byl velký pes, kterého měl jeden řezník a vozil s ním na vozíku z jatek maso. Jednou se domluvily, vzali klacky, lucerny a šli se psem na Hrádek, kde se kočky scházely. Kočky, jak psa uviděly, rozutekly se, ale kocour se nechtěl vzdát. Pes však na něj skočil a prokousl mu hrdlo. Tím to skončilo. Od té doby byl již pokoj a klid, na vzpomínku zůstalo jen jméno Kočičina.

Rybník Baba
Malý rybníček Baba, zbudován počátkem 16.století na Týnském potoce za ulicí Cyrilovou, aby z něj byla přiváděna voda dřevěným potrubím z borových klád do kašen na náměstí.
Dne 27.5.1911 došlo následkem průtrže mračen k velké místní povodni, při které byla přívalem vody protržena hráz rybníka Babáku a tím rozvodněný Týnský potok demoloval četné domky a voda odnesla i několik dřevěných lávek spojující oba břehy.

Vodovodní rybník - Vasrlaitunk
Zvyšováním spotřeby vody ve městě Třebíči malý rybníček Baba na Týnském potoce brzy nestačil dodávat potřebné množství vody.
Velkou modernizací městského vodovodu prováděnou v letech 1887-1888 započaly zásobovat podstatnou část města tři bývalé malé selské rybníčky na Týnském potoce. Došlo tehdy k výměně dřevěného potrubí za litinové, na vodovodním rybníku bylo postaveno zděné stavidlo spojené s hrází lávkou a filtrační stanice na hrázi, přes kterou tekla voda do výtokových litinových stojanů, zvaných po třebíčsku pasény (od německého Bassin - bazén, neboli nádrž), umístěných na Karlově náměstí, Jejkově, Masarykově náměstí, v ulici Bedřicha Václavka, Hasskově, Otmarově a Vítězslava Nezvala. Postupně se počet výtokových stojanů zvýšil na 19. Voda v nich však bývala v letní dobu hodně znečištěná vodními řasami - zeleniskem. Proto ženy dávaly na výtokové hrdlo stojanů plátěné pytlíky.
Vodovodní rybník sloužíval v zimě i k tréninkům ledního hokeje a případným zápasům, jelikož se zde vlivem zastínění rybníka lesem, udržel nejdéle led.

Nad Vasrlaitunkem se nachází Druhý rybník (Barák), dříve se mu po bývalém majiteli říkávalo Kuldánek. Na vodovodní soustavu byl napojen v roce 1903.
Potom následuje malý rybník Třetí neboli Nadýmáček, dnes označován i U Suchých. Ten byl napojený na rybník Chudoba, který se nacházel za nynějším městským hřbitovem. Zůstala po něm (po jeho zrušení pro chudý přítok vody z lese Dubina a dešťových srážek) jen prokopaná hráz a název V Chudobě.

Zřízením nového městského Vaňkova jubilejního skupinového vodovodu v letech 1936-1940 s vodou heraltickou, ztrácely postupně všechny popisované vodovodní rybníky svoje poslání. Počátkem padesátých let došlo ke zbourání stavidla filtrační stanice. V roce 2003-2004 došlo k další revitalizaci rybníků na Týnském potoce, z vodovodního rybníku byly odstraněny zbytky stavidla i základy filtrační stanice, došlo i k opravě a modernizaci hráze.

Čerpáno z: Procházky starou Třebíčí - Jiří Joura - 2005

K samotné cache
Jedná se o poklidnou procházku ulicemi kočičiny a týnským údolím. Délka trasy je cca 1,5km a jde po zpevněných cestách pořád podél vody. Lze ji absolvovat pěšky, na kole, i s kočárkem. Pouze posledních pár desítek metrů okolo vodovodního rybníka může být cesta, po deštích a v zimním období, trochu bahnitá.
Po cestě je dětské hřiště, několik hospod, cukrárna a dalších míst k občerstvení, takže hrozí delší zaseknutí kačerů v některém zařízení.

N 49°12.901 , E 015° 53.313
Na úvodních souřadnicích najdi na fasádě (Truhlářství Mareš - Cyrilometodějská 1) nápisy velkými písmeny.
A = počet háčků na písmeny

ST 1 - N 49°12.994 , E 015°53.071
Projdi Hasskovou zahradou k podchodu a zjisti, ve kterém roce byla postavená nová pěší lávka (letopočet v betonu mostu).
B = rok postavení nové lávky

ST 2 - N 49°13.018 , E 015°53.122
Kousek proti proudu potoka po jeho levé straně je mezi baráky cestička na Masarykovu vyhlídku a Hrádek. Zjisti orientační číslo (2 ciferné) domu nalevo (xx) a napravo (yy) od průchodu.
C = xx * yy (xx krát yy, kontrola: ciferace C je 8)

ST 3 - N 49°13.080 , E 015°53.149
Jdi dál proti proudu potoka na křižovatku "U Troubky" (býval zde na pravé straně výtok pitné vody), jsou zde betonové sloupy el. vedení.
D = počet betonových el. sloupů na křižovatce plus 5

ST 4 - N 49°13.144 , E 015°53.023
Na adrese Cyrilova 32 se nachází rodný dům Antonína Kaliny (1902-1990), který za druhé světové války jako vězeň v koncentračním táboře Buchenwald zachránil život více než devíti stům židovských dětí.
E = počet velkých oken (pouze na přední zdi baráku)

ST 5 - N 49°13.149 , E 015°53.006
Na hrázi rybníka Baba je vzrostlá lípa (bývaly dvě), na které je umístěna cedulka.
F = počet řádků textu na cedulce

ST 6 - N 49°13.175 , E 015°52.957
Na další zastávku je lepší vrátit se zpět na silnici a pokračovat po silnici proti proudu potoka. Na sloupu je zákazová cedule a nad ní kreslená cedulka Týnské údolí.
G = počet velkých stromů na cedulce (spočítej na první pohled - nehledej žádné záludnosti)
Cestou na další stage si lze částečně prohlédnou židovský hřbitov (národní kulturní památka).

ST 7 - N 49°13.272 , E 015°52.792
Na hrázi Vodovodního rybníka, na nynějším travnatém plácku, který je nyní obklopen stromy, bývala filtrační stanice třebíčského vodovodu. Co je na místě mimo stromů nyní ?
Houpačka H = 28
Pískoviště H = 29
Velký kámen H = 30

ST 8 - N 49°13.370 , E 015°52.690
Na tuto stage je lépe jít po levém břehu rybníka (myšleno ve směru putování multiny)
Po likvidaci řádění větrné kalamity zde zůstal stát němý strážce pořádku.
I = na kolik stran se dívá ?