Historie papírny Větřní
V Českém Krumlově existovala ruční výroba papíru již v roce 1614. Výrobna byla pronajímána městem různým nájemcům a v roce 1766 byla prodána Jiřímu Pachnerovi. Velká změna a počátek velkého rozvoje výroby papíru byl spjat s příchodem obchodníka Ignáce Spira z Jindřichova Hradce do Českého Krumlova. Ten zakoupil v roce 1861 starou papírnu od Theodora Pachnera, rytíře z Eggensdorfu, a následně investoval třicet tisíc zlatých na nákup strojů a ostatního potřebného zařízení. Přeměnou dřívější ruční práce ve strojovou výrobu papíru značně vzrostla. Dne 23. října 1866 však došlo k velkému požáru a závod byl téměř celý zničen. Protože si dal Spiro svůj podíl pojistit, získal nové prostředky a tak se mu během jednoho roku podařilo uvést továrnu znovu do provozu.
Tehdejší kulturní a hospodářský rozvoj města si vynucoval zvýšenou potřebu papíru. Jeho výroba prováděná dosud pouze ze starých hadrů nestačila a vedla k hledání nových surovin. Nejvýhodnější z nich byla jemná dřevná drť. Z toho důvodu zakoupil Ignác Spiro v roce 1867 za pětasedmdesát tisíc zlatých od Jana Wolfla Pečkovský mlýn při cestě z Českého Krumlova do Rožmberka. V tomto mlýně, který v té době skutečně sloužil k mletí obilí, zřídil brusírnu dřeva. Mlýn měl velmi výhodnou polohu nedaleko Českého Krumlova, poměrně výhodné dopravní spojení a dostatek pracovních sil v okolí obce Větřní. Proto sem začal postupně Spiro přenášet výrobu z krumlovské papírny, kterou nebylo možné do budoucna rozšiřovat. Obchodními společníky se později stali Ignáci Spirovi i jeho dva synové, Ludvík a Emanuel. V hospodářské krizi kolem roku 1873 se mohli udržet jen kapitálově silní podnikatelé. Řada závodů v té době krachovala, ale Spirova papírna díky vhodně prováděným investicím vzkvétala. Papírenské výrobky byly dobré kvality a vyvážely se daleko do světa, dokonce i do Spojených států severoamerických.
Metoda broušení dřeva na dřevovinu byla pomalá, a tak byla v prostoru někdejšího Pečkova mlýna zřízena v roce 1883 sulfitka - továrna na sulfitovou buničinu. Byla to zároveň jedna z prvních sulfitek, zřízená například o dva roky dříve než první závod toho druhu v Americe. Dopravní spojení přestávalo postupně vyhovovat. Všechno zboží se muselo dovážet na nádraží do Velešína, což bylo nákladné a pomalé. Proto firma vybudovala v roce 1896 vlastní vlečku z továrny na nádraží do Kájova. V roce 1889 byla velkým požárem zničena přípravna dřeva a papírenské stroje. Pojišťovna opět z větší části škodu nahradila, a tak bylo možné zakoupit v zahraničí nové stroje, a tím továrnu podstatně zmodernizovat a rozšířit. Původně vodní pohon byl záhy posílen o parní, který byl neustále rozšiřován. Velkým průlomem v získání pohonné síly se stalo zprovoznění vodního díla u Vyššího Brodu v roce 1903. Nová pracovní epocha v oblasti výroby papíru nastala v roce 1911 postavením dosud největšího rotačního stroje na papír na světě. Během první světové války se ukázalo, jak uškodila Rakousko - uherské monarchii její závislost na severské nátronové celulose. Spirové vycházejí z této situace a ihned činí přípravy k tomu, aby se dala tato surovina vyrábět v jejich závodě. Různé okolnosti zabránily tomu, že již v roce 1917 koncesovaný plán vystavět provoz na nátronovou celulosu mohl být uskutečněn až v roce 1926. Byl to opět první podnik toho druhu v republice a Spirova továrna se stala významným a zcela soběstačným závodem a nebyla odkázána na dovoz z ciziny.
V září 1929 se přeměňuje dosud soukromá firma na akciovou společnost s akciovým kapitálem šedesát milionů československých korun. Po hospodářské krizi ve třicátých letech dvacátého století dochází k další modernizaci závodu, kdy jsou přestavovány a vyměňovány papírenské stroje a další strojní části jednotlivých provozů. Zároveň se přistupuje i k výstavbě vysokotlakého parního kotle a protitlakové turbiny, což vyřešilo nedostatek hnací síly při nedostatku vody čerpané z řeky Vltavy zvláště v suchých letních měsících. Před druhou světovou válkou pracovalo v podniku celkem sedm papírenských strojů o šíři 1,8 až 4,2 metru, které za 24 hodin vyrobily až dvacet vagónů papíru. Na celkovém objemu vývozu československého papírenského průmyslu se společnost podílela přibližně 47 %. Osudný rok 1938 hluboce zasáhl do dějin továrny. V rámci protižidovských opatření se Němci zmocnili majetku Spirovy rodiny a v září 1941 došlo ke sloučení Spirovy papírny s málo prosperující rakouskou papírnou Steyrermuhl ve Steyeru. V období okupace se projevoval způsob válečného hospodaření. Zároveň toto období nepřineslo žádné rozšíření provozu ani jeho modernizaci. Stroje nikdo neudržoval a tak se zařízení rychle ničilo, až se na konci války zastavilo téměř úplně.
Historie Jihočeských papíren v datech:
1572 - vznik první papírny v Českém Krumlově, jejímž majitelem byl Vít Kašpar
1675 - v dokumentech červenořečického arcibiskupského panství první zmínky o zdejší papírně a jejím nájemci Erhartu Feldovi
1792 - v Českém Krumlově byla založena druhá papírna, kde později podnikal Ignác Spiro
1837 - čtyři bratři Hauserové zakoupili pilu, mlýn a usedlost s hospodou ve vsi Vrané a založili zde papírnu
1850 - papírnu v Červené Řečici kupuje Jakub Spiro
1861 - Theodor Pachner prodal českokrumlovskou papírnu Ignáci Spirovi
1870 - Ignác Spiro zakoupil Pečkovský mlýn pod Větřním a vybudoval tam brusírnu dřeva
1884 - Arnošt Porák získává od vyšebrodského kláštera vodní právo a o dva roky později otvírá v Loučovicích sulfitovou celulózku
1895 - papírnu v Červené Řečici kupují bratři Isidor a Karel Nettlovi a v držení rodiny je až do roku 1948
1903 - v květnu byl uveden do provozu nový závod Porákovy továrny, Vltavský mlýn Loučovice ve Svatém Prokopu
1911 - v Pečkovském mlýně ve Větřní byl postaven první stroj na výrobu novinového rotačního papíru, největší a nejmodernější na světě
1935 - ve Větřní byl postaven nový stroj na výrobu rotačního papíru, největší ve střední Evropě
1946 - zřízen národní podnik Jihočeské papírny ve Větřní
1958 - vytvoření nové výrobní jednotky n.p. JIP Větřní zahrnující závody ve Větřní, Českých Budějovicích, Loučovicích, Táboře a Přibyslavicích a cech v Červené Řečici
1990 - vznik akciové společnosti JIP Větřní se závody ve Větřní, Loučovicích, Českých Budějovicích, Přibyslavicích a Červené Řečici
1992 - transformace a.s. JIP na společnost holdingového typu s mateřskou a dceřinými společnostmi, a až do roku 2002 postupná rekonstrukce papírenských strojů kvůli zvýšení kapacity a kvality
1993 - rozdělením závodu bývalých Jihlavských papíren vznikly ve spolupráci se zahraničními partnery dvě přidružené společnosti JIP, JIP - PACK a Mann Filtr JIPAP
1995 - v květnu JIP odkoupily papírnu ve Vraném, která se stala jejich dceřinou společností
1997 - zahraničním partnerům prodány podíly ve společných podnicích JIP - PACK Přibyslavice a Bupak Obaly České Budějovice
1998 až 2002 - zastavení dvou neekonomických papírenských strojů, výroby sáčků, potištěných papírů a nabělené sulfitové buničiny
2007 - společnost má nového strategického majitele, Melvil a.s.
2010 - JIP - Papírny Větřní a.s. v rámci konkurzního řízení Olšanských Papíren a.s. získává závod Lukavice, a ukončení výroby magazínových papírů z důvodu nerentability
2011 - uvedení do chodu zakoupené linky HURUM na zpracování odpadních obalových materiálů Tetrapack
2013 - společnost podala návrh na insolvenci, 17. října Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o konkurzním řízení a 1. listopadu společnost obnovila výrobu jako podnik vyrábějící v konkurzním řízení pod správou insolvenčního správce
Zdroj: www.encyklopedie.ckrumlov.cz, www.fotohistorie.cz, www.jip.cz
Nepřikládejte k logům žádné fotografie a komentáře naznačující či dokonce prozrazující ukrytí keše, prosím. Děkujeme. // No spoiler and fotospoiler, please. Thank you.