Tato keš již od 1. 1. 2016 není součástí Vojenského újezdu Boletice.
Kostel sv. Mikuláše v Boleticích, jehož původ se klade na konec 12. století, je považován za nejstarší památku jižních Čech. Nachází se přibližně 3 km západně až severozápadně od obce Kájov na výšině zvané Olymp, jihovýchodním směrem od vlastní, dnes již neexistující vesnice. První písemná zmínka je z roku 1263, kdy král Přemysl Otakar ll., aby zastavil moc rozpínající se české šlechty, věnoval tento kostel spolu se zlatokorunským klášterem církvi. V období sahajícím až do výbuchu husitské revoluce Boletice tvořily pevnou součást rozsáhlého klášterního velkostatku. V letech 1483 - 1498 už byl kostelík majetkem pánů z Rožmberka. Na počátku 15. století byla přistavěná sakristie, která zřejmě zároveň sloužila jako kaple. Sakristie je podsklepená a tento sklenutý prostor sloužil jako kostnice. V průběhu druhé poloviny 15. století byl kostel a jeho mobiliář obnoven. V letech 1623 - 1625 zřejmě došlo k vylepšení kostela a to podle nalezených nástěnných maleb. Kostel měl kamennou věž, byl obklopen prostorným hřbitovem obehnaným zdí a poblíž stála fara postavená částečně v roce 1673. Ve velké věži se nacházely tři zvony, z nichž největší, zasvěcený sv. Markétě, byl zhotoven v roce 1624. V malé věžičce byl maličký zvon. Uvnitř kostela byly umístěny tři oltáře. Hlavní byl zasvěcen sv. Mikuláši jakožto patronu kostela, v pravé části kostela se nacházel oltář sv. Anny a v levé pak oltář sv. Panny Marie. V roce 1674 byl nad starobylou křtitelnicí na železném plechu vymalován sv. Jan Křtitel křtící Ježíše Krista, ke kostelu byla přistavěna předsíň a kostel byl nově omítnut. O deset let později byla na dvoře fary z příkazu opata vykopána nová studna. V roce 1714 byl zřízen nový kazetový strop kostelní lodě truhlářským mistrem Adamem Hoffmannem z Krumlova. Za p. Desideria Moczehrada byly v roce 1736 v kostele instalovány nové varhany. První zpráva o budově školy, která stála v blízkosti kostela, pochází z roku 1722. V roce 1785 se boletický kostel stává majetkem Schwarzenberků, kteří se podíleli na údržbě kostela. Kolem roku 1800 byl obnoven vnější plášť stavby a závěr presbytáře byl opatřen edikulou. Na této barokně klasicistní edikule byly umístěny nápisové desky se jmény zemřelých. V 19. století bylo přistavěno nové schodiště na kůr, vyměněn krov nad lodí a kněžištěm a okna byla opatřena barevnými vitrážemi. Opraven byl vnější plášť kostela a strop, byl rozšířen kůr a opatřeny nové varhany. V letech 1913 a 1914 proběhla renovace chrámu, ovšem v této době již byly vídeňskou Centrální komisí stanoveny památkářské podmínky pro prováděné opravy. V kostele byl zaveden elektrický proud.
Interiér kostela je opatřen bohatou středověkou malířskou výzdobou z roku 1300 pravděpodobně celoplošného rozsahu. Další malířská výzdoba menšího rozsahu pochází z roku 1623 a let následujících. Mobiliář kostela byl převážně barokní, zahrnoval však i několik středověkých plastik, které se dochovaly v Okresním vlastivědném muzeu v Českém Krumlově a v Alšově jihočeské galerii na Hluboké. Ostatní církevní předměty jsou ukryty v českobudějovickém muzeu a v českokrumlovském zámku. Ostatní pak byl nenávratně zašantročen nebo zničen.
Vytvoření vojenského újezdu, které má počátek bezprostředně po odsunu Němců, nastartovalo proces postupné devastace památky. Nezabránila jí ani poslední oprava kostela, která se uskutečnila ještě v roce 1956. Největší škody na objektu vznikly v 60. až 80. letech 20. století, kdy se na nich podíleli hlavně příslušníci Československé lidové armády a vojáci sovětských okupačních vojsk. Výsledkem bylo zničení mobiliáře, všech oltářů, varhan, kuchty, bylo strženo šnekovité schodiště a došlo k celkové devastaci hřbitova, fary, školy a márnice. Podlahy a oltářní menzy byly v téměř celém rozsahu rozkopány hledači pokladů, kterým neušla ani kostnice pod sakristií. Výrazně byla poškozena střešní krytina a téměř zcela byl zničen strop nad lodí, stejně jako dřevěná konstrukce podlah i schodišť ve věži. Nástěnné malby byly vážně narušeny letitým zatékáním a místy otlučeny. Záhy po listopadu 1989 byly zahájeny práce na záchranu kostela. Byla opravena stará prejzová krytina věže i novodobá krytina ostatních částí stavby z pálených tašek. Byl proveden detailní průzkum celého vnějšího pláště stavby a celoplošně sejmuty narušené omítkové vrstvy vápenocementové omítky. Na základě výsledků průzkumu byl celý kostel opatřen replikou raně barokní fasády provedené v čistě vápenné technologii a se zachováním všech fragmentů starších omítkových vrstev. V lodi kostela byl osazen dřevěný kazetový strop, který byl zhotoven na základě několika dochovaných původních barokních polí a archivní dokumentace kostela. Celoplošně dochovaná středověká malířská výzdoba byla fixována, v partiích nejvíce zdevastovaných dlouhodobým zatékáním sejmuta a připravena pro zpětné osazení. V sakristii byly osazeny vybourané gotické klenební konzoly včetně čtyř odcizených volných replik konzol. Ve věži byly doplněny chybějící dřevěné podlahy a schodiště a bylo opraveno točité schodiště v severním schodišťovém přístavku. Byly také vráceny původní gotické dveře do sakristie, které byly uloženy v krumlovském muzeu. Aby se zabránilo "nezvaným návštěvám", byl vstup kostela v roce 2005 zabezpečen dřevěnými vraty, které sice neodpovídají typu kostela, nicméně svůj účel plní.
Zdroj: www.vojujezd-boletice.cz, www.ckrumlov.info
K samotné keši:
Na uvedených souřadnicích můžete pohodlně zaparkovat a zároveň zde zjistíte první indicii. Pak pokračujte po modře značené turistické trase až ke kostelu sv. Mikuláše v Boleticích, kde zjistíte čtvrtou a zároveň poslední indicii. Pod vrchem Raziberk ve směru od Přelštického lesa je na této trase oplocená paseka, která je průchozí dvěma branami. Po průchodu tyto brány řádně uzavřete. Jestliže paseka průchozí nebude, obejděte ji.
A = ciferace nadmořské výšky vyznačené na horní tabulce turistického rozcestníku Kájov
B = ciferace nadmořské výšky vyznačené na horní tabulce turistického rozcestníku Přelštický les
C = ciferace nadmořské výšky vyznačené na horní tabulce turistického rozcestníku Boletice (rozc.)
D = ciferace letopočtu vytesaného do kamenného ostění vstupní brány na severní straně kostela
N48°49.(A+C-D)*(B+C)' // E14°13.(A*B*C*D)+B+C+D'