Legenda#2-Stika Mystery Cache

Štika obecná

Esox lucius

Vědecká klasifikace

Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Podkmen: obratlovci (Vertebrata) Třída: ryby (Osteichthyes) Podtřída: paprskoploutví (Actinopterygii) Řád: štikotvární (Esociformes) Čeleď: štikovití (Esocidae) Rod: štika (Esox)

Binomické jméno

Esox lucius

L., 1758 Štika obecná je dravá ryba z čeledi štikovitých. Obývá jak tekoucí, tak i stojící vodu. Tato ryba má zákonem stanovenou lovnou míru.

Vzhled

Štika je velmi dobře uzpůsobena dravému způsobu života. Má protáhlé válcovité tělo s hřbetními a řitními ploutvemi posunutými až dozadu a širokou, protáhlou, bohatě ozubenou tlamu. Toto uspořádání umožňuje štice bleskurychlý start za kořistí. Zuby jsou mírně zahnuté dovnitř, aby se kořist snadno nevysmekla a po opotřebování se nahrazují. Tělo je svrchu a na bocích zelenohnědé pokryté světlými skvrnami, zpravidla uspořádanými do víceméně svislých pruhů, břicho je světlejší, zpravidla špinavě bílé. Oko je žluté, ploutve tmavší a příčně pruhované. Štika může dorůstat délky přes 1,5 metru a dosahovat hmotnosti i přes 25 kg, v českých podmínkách jsou za velké kusy považovány již 10kg štiky. Některé údaje z SSSR mluví dokonce o 80kg štikách, ovšem mnoho vědců je nepovažuje za dostatečně podložené.

Rozšíření a ekologické nároky

Štika obecná je nejrozšířenější z pěti zástupců čeledi štikovitých. Její areál přirozeného výskytu zahrnuje Evropu, Severní Asii a Severní Ameriku. Není příliš náročná ohledně typu vod, obsazuje všechna vodní prostředí s dostatkem kořisti, pstruhovými bystřinami počínaje a rybníky a přehradními nádržemi konče, nicméně pomalu tekoucí a stojaté vody jí přece jen vyhovují více. Ideálním prostředím jsou velké čerstvě napuštěné nádrže - Vodní nádrž Lipno bylo několik let po svém napuštění nejbohatším lovištěm štik v Evropě.

Způsob života a potrava Štika obecná je typický noční dravec, přičemž její potravou jsou zejména ryby odpovídající velikosti, např. (okoun, ježdík, hrouzek, oukleje, plotice, proudník). Nepohrdne avšak ani žábou, utopenou myší, či menším jedincem vlastního druhu (kanibalismus je u štik poměrně rozšířen). Odhaduje se, že na přírůstek 1 kg hmotnosti spotřebuje 5-7 kg potravy, přičemž mladší kusy rostou rychleji než starší. Štika je teritoriální ryba, proto jí můžeme nalézat na stejném místě. Své teritorium si hlídá před ostatními dravci.

Rozmnožování

Tření štik probíhá v březnu až dubnu, upřednostňovány jsou přitom klidné teplé vody s hustým porostem, polomy, skály, ostrůvky, kde se může plůdek dobře skrýt (ideální jsou čerstvě zatopené louky). Mlíčák pohlavně dospívá mezi 1. a 3. rokem, jikrnačka mezi 3. 5. a může vyprodukovat až 250 000 jiker.

Význam

Štika obecná je sportovními rybáři považována za velice cenný úlovek, neboť je poměrně velká a ulovit velkou štiku dá značnou práci i zkušenému rybáři. Nejčastěji je lovena na živou nástrahu, či tzv. na přívlač (tj. na třpytku, woblera, twistera, či zbarvenou gumovou nástrahu). Průměrná váha lovených ryb v Česku je 2-3 kg, maso je průměrné kvality a poměrně suché. Striktní omezení lovu štik v České republice: * lovná míra: 50 cm. Na některých lovených revírech i 60 cm. * doba hájení: 1. leden - 15. červen. Je pevně stanovena rybářským svazem a je ji nutné dodržovat. Kromě toho, že je považována za prestižní úlovek, byla již v počátcích rybníkářství přidávána do kapřích rybníků, což mělo za následek zvýšení produkce, neboť štiky kaprům vyžraly většinu konkurence z řad malých ryb.

Živí se také uhynulými, nemocnými, či poraněnými rybami, a tak plní roli jakési zdravotní policie. Ovlivňuje tedy zásadně zdravotní stav rybí populace.

Dospělá štika nemá prakticky žádného přirozeného nepřátele (s výjimkou člověka, lovce, samozřejmě), její plůdek je požírán mnoha rybami, jako jsou např. okouni atd. Často je také obětí druhového kanibalismu, na což je třeba brát ohled při jejich umělém odchovu.