Za dávných časů bylo jedno malé království. Kdyby jste ho chtěli navštívit, museli by jste přejít 111 mostů, přebrodit 983 potoků, projít přes 799 lesů a překročit 33 462 hraničních kamenů. Stálo zde 45 rozhleden, 22 větrných a 32 vodních mlýnů. V království žilo 42 862 obyvatel. Všichni obyvatelé měli rádi krále s královnou, kteří vládli moudře a spravedlivě. Král a královna si žili spokojeně, ale k úplnému štěstí jim chybělo to jediné-děťátko. Oba si ho velmi přáli, ale pořád se ho nemohli dočkat. Královna byla z toho nešťastná a ani 221 koček, 785 psů a 965 papoušků jí nedokázalo rozveselit. Královna chodila tajně plakat do zahrady. Jednou, když seděla celá uplakaná na břehu jezírka a hodila do vody dnes již svůj 918 kamínek, tu vyskočila na břeh malá žabka a pravila: ,,Musím ti pomoct, královno! Nemůžu se již dívat na ten tvůj smutek a taky si již naházela do jezírka celkem 211 311 kamínků, a to se už nedá vydržet! Za 884 hodin počneš a narodí se ti krásné děťátko."
A opravdu, jak žabka řekla, tak se i stalo. A než se rok s rokem sešel, v královské kolébce leželo překrásné děvčátko. A protože v ten den v královských zahradách rozkvetlo 15 642 růží, dostalo děvčátko jméno Růženka.
Král se rozhodl vystrojit slavné křtiny a pozval co nejvíce hostů: 333 hrabat a hraběnek, 59 králů a královen a 22 962 poddaných. Upeklo se 111 243 zákusků, koláčků, dortíků, slaného pečiva a 100 kg pečínky. Vypilo se 221 324 litrů vína a piva. No prostě velkolepá oslava!
Král pozval 777 sudiček, dokonce i Dlouhého a Bystrozrakého. Jen Širokého schválně nepozval. Bál se totiž, že přitom množství hostů, by mohl Široký všechno jídlo sníst a na hosty už by nic nezbylo. A to neměl dělat! Široký se urazil a právě v okamžiku, kdy 66. sudička krásu Růžence přála, nečekaně se objevil v sále a pravil: ,,Vidím, že jdu právě včas!"
,,Chybu jsi králi udělal, že jsi mě na křtiny nepozval.
Až Růženka vyroste, mou ženou stane se.
Pokuď mě nebude chtíti, zle se bude toto království míti.
Růženka o trny popíchá se a nadlouho usne a s ní i tento svět,
a ani 1000 polibků jí nenavrátí zpět. "
Široký se zle uchichtl a tak, jak se nečekaně objevil, tak i zmizel. Všichni hosté strnuli, král zbledl a královna v mdlobách padla k zemi. Naštěstí tu ještě byli 55 metrů vysoký Dlouhý a jeho kamarád Bystrozraký. Oba přistoupili ke kolébce a pravili:
,,Kletba byla vyřčena, Růženka o trny raději popíchá se a kletba naplní se!
Usne na 11 111 dlouhých dnů. Ale nebojte se, králi, chudý Janek tisíce polibků jí dá a ona probudí se a bude z toho láska veliká"
A tak ty slavné křtiny se neslavně skončily. Všichni pozvaní hosté se tiše rozjeli do 31 království.
Jen co se král vzpamatoval, dal vykácet 1 232 123 šípkových keřů, ale na 1 za hradbami zapomněl. Správně tušil, že si Růženka nebude chtít tlustého věčně hladového Širokého vzít. Ale jak to udělat, aby si Růženka nevzala ani chudého Janka? Má jí včas provdat? Ale za koho? Má nutit svou jedinou milovanou dceru do vdavek s někým, koho nebude mít ani ráda, jen aby ji ochránil před Širokým?
Takto přemýšlel dlouhých 361 dnů až dostal nápad, že raději vyžene z království 2 111 chlapců se jménem Janek.
A čas plynul.....a Růženka rostla do krásy. Byla laskavá, moudrá, hlásek měla jak stříbrný zvoneček. Ráda četla knihy. Už ve svých 4 letech uměla zazpívat 77 písniček a zarecitovat 100 básniček. Byla veselá, ráda si hrála na zahradě, ale za hradby nesměla. Rodiče jí přísně hlídali, o zlé kletbě jí raději neřekli.
I nadešel den Růženčiny plnoletosti. Král připravil velkolepou oslavu, pozval 289 nápadníků, aby si Růženka mohla vybrat co nejdříve manžela a tak unikla zlé kletbě. Doufal, že se jí v tom množství nápadníku alespoň jeden zalíbí.
K narozeninám dostala spoustu dárků: 32 párů střevíčků, 40 krásných šatů a 67 knih.
,,Růženko", řekl jí král, ,,už nejsi dítě. Je nejvyšší čas, aby jsi se vdala. Pozval jsem spoustu urozených mladíků. Snad se ti některý z nich zalíbí ."
Ale jen to dořekl, zahřmělo a uprostřed sálu stál Široký!
,,Konečně, jsi mě králi zavolal, už je čas, aby se Růženka stala mojí ženou. Nepotřebuje si z toho zástupu mladíků vybírat, když jsem zde já!- nejlepší ženich, kterého může mít! A že to myslím vážně, přinesl jsem jí zásnubním darem 55 hrnců a 41 vařeček."
Růženka se lekla- ,,toho divného tlouštíka, že by si měla vzít? Vždyť se jí vůbec nelíbí a na co jí budou hrnce a vařečky? " Vůbec nic nechápala a tak na nic nečekala a raději utekla. Doběhla až k hradbám a jak přelézala přes zeď, sklouzl jí střevíček z nohy. Chtěla ho zachytit, ale podjela jí noha a spadla do šípkového keře a popíchala se o 1 111 trnů růží. A v ten okamžik se naplnila kletba a celé království usnulo- usnula Růženka, král s královnou a spolu s nimi i 5 621 dvořanů, 100 kuchařů, 21 zahradníků. Ve stájích usnulo 668 koňů, 36 574 much na stěně, 62 253 ryb v jezerech a 22 131 ptáčků na stromech.... No prostě usnulo celé království.
A zatímco se v celém zámku zastavil život, u jeho zdí začaly růst šípkové keře. Šlahouny rychle bujely a brzy překryly celý zámek. Jen věž, kde se usadil Široký, zůstala bez šípků.
A čas utíkal.... a lidé pomalu zapomněli na to, že zde kdysi vládl moudrý král. Teď tu vládl Široký, který si nechával každý den ze sousedního království dovézt 299 bochníků chleba, 99kg pečínky a 36 litrů piva. V jeho království totiž nic mimo růží nerostlo.
V sousedním království žil také starý mlynář, který měl 199 synů. Když zemřel, každému ze svých synů něco málo ze svého majetku odkázal. Na toho nejmladšího Janka zbyl opelichaný kocour a staré vysoké boty. Janek byl z takového dědictví nešťastný. ,,K čemu mi takový kocour bude?", povzdechl si. ,, Ani kožich pěkný nemá, že bych si z něj udělal čepici."
,,Nech mě žít, Janku." řekl kocour. ,,Dej mi ty staré boty a já z tebe udělám boháče."
,,Jak to chceš udělat?" na to Janek.¨
,,To nech na mě. Už mám nápad. V sousedním království je zámek zarostlý růžemi a tam bydlí tlustý Široký. Je strašně nenasytný, denně prý sní až 311 bochníků chleba. Upečeme spolu 955 chlebů a do těsta přidáme 224 534 kamínků. Pomůžeš mi to dovézt k zámku a pak už to necháš na mně."
Janek sice nechápal k čemu to bude, ale udělal, jak kocour řekl. Za 13 dnů napekli bochníky chleba s kamínky a odvezli je na hrad. Cestou se zastavili u pekaře, aby dnes nejezdil na hrad, že prý Široký nečekaně odjel. U hradu přikázal kocour Jankovi, aby se schoval a pak 410x zabušil na vrata.
,,Co tu chceš opelichaný kocoure", zařval hladový Široký.
,,Vezu ti něco dobrého na zub", odpověděl kocour v botách."
,,No konečně! Už mám strašný hlad, že bych snědl i kamení."
,,To nebude potřeba, vezu ti chleba. Slyšel jsem, že spořádáš až 886 bochníků chleba na posezení. Ale tomu se mi nechce věřit." řekl mu kocour.
,,Hm, kocoure. Když mám hlad, tak jich sním i víc."
,,Kolik, Široký?"
,,Třeba i 1 211 bochníků"
,,Tak tomu nevěřím, ale jaká to náhoda, právě tolik jich mám na voze. Dokaž mi to!"
,,Dobře, kocoure. Ale až je všechny sním, tak ty budeš můj zákusek!"
,,Souhlasím, ale musíš je sníst rychle."
A tak Široký neprokoukl kocourovu lest a chleby polykal a polykal a až je všechny spolykal tak dostal velkou žízeň. Šel ke studni a jak se nad ní naklonil, aby se napil, tak ho váha kamení v břiše stáhla dolů a Široký se utopil.
Mezitím, co Široký polykal své bochníky, našel Janek v zahradě zámku ztracený Růženčin střevíček. Byl zvědavý, kdo ho tu mohl zanechat. Přelezl zeď a tu náhle v trní uviděl překrásnou spící dívku. Byla to Růženka. Opatrně jí vytáhl a pak jí něžně 5 555 krát políbil. A při posledním polibku se Růženka probudila a s ní i celé království. Růžence se Janek zalíbil. Hned se do něj zamilovala.
Všude opět zavládl čilý ruch.
A král, když viděl, že je jeho jediná dcera šťastná, svolil k tomu, aby si Janek vzal Růženku za ženu a stal se králem.
A kocour? Ten si zasloužil nejlepší nejnadýchanější polšťář v království, nové boty a kloubouk s pérem. A co víc-všechny královské kočky o něj pečovaly. A každý rok se mu narodilo 55 553 koťátek.......ale pozor to už do naší pohádky nepatří
