Údolí, ve kterém se Drmalská myslivna nachází, není dnes, díky lesnické školce a nedaleké oboře, úplně ideální na výlety, i když mnohé ze svého kouzla ještě neztratilo. Stačí když popustíte uzdu své fantazii a přenesete se do dob, kdy se v údolí rozprostírali kvetoucí louky a z myslivny, v té době Gabrielina mlýna, byl nádherný výhled na pasoucí se dobytek.
Přeneste se tedy do těchto ne až tak vzdálených dob a pojďte putovat po tomto zapomenutém údolí a po cestách jejichž sláva dávno minula.
Historie:
O Drmalské myslivně, jak se mlýnu dnes říká, jsou první dostupné informace z roku 1789, kdy ji majitel panství Červeného hrádku Jindřich z Rottenhanu koupil ještě jako mlýn, který záhy připojil k areálu zámeckého parku. Po smrti Jindřicha z Rottenhanu mlýn převzala jeho dcera Gabriela Marie, provdaná za hraběte Jiřího Buquoye. V době správy majetku Gabrielou z Buqouy došlo k rozsáhlým úpravám parku a jeho součástí včetně mlýna, který byl upraven ve švýcarském stylu a vešel ve známost jako Gabrielin mlýn. Jeho podoba z této doby se dochovala v kresbě Viktora Davida – penzionovaného červenohrádeckého stavebního správce. Za hraběte Thuna tu byl zřízen hřebčinec. V poválečné době zde sídlila místní správa lesního závodu, naposledy objekt k bydlení a hospodaření užíval lesník pěstebního střediska. A tady vstupuji do příběhu já. Onen lesník je totiž můj děda. Myslivně jsme v té době říkali hájovna. Toto označení přežívá v naší rodině dodnes.
A jak myslivna vypadala ještě před pár lety?
Dnes je bývalý mlýn zrekonstruován a nalézá se v něm výletní restaurace s ubytováním.
Jak na keš:
LETTERBOX: Letterboxing je hra podobná geocachingu, ale namísto GPS používá k dohledaní psané instrukce. Nedílnou součastí kešky (letterboxu) je krom logbooku a tužky také razítko (RAZÍTKO NENÍ K VÝMĚNĚ!). Každý hráč letterboxingu nosí při sobě svoje osobní razítko se sešítkem, v letterboxu zanechá otisk svého razítka a do notýsku si otiskne razítko z letterboxu. Pokud máte svoje vlastní razítko, otiskněte ho k logu do logbooku. Více informací o letterboxingu najdete na adrese www.letterboxing.org. Tato keš je hybridem. Je jak letterboxem, tak zároveň geokeší.
Celá procházka je tedy udělaná tak, abyste museli používat GPS přístroj co nejméně, mohli jste se dívat kolem a vnímat onu zašlou slávu krásného údolí. Stačí si jen vytisknout listing a jít podle návodu.
K odbočce T1 to zvládnete i s kočárkem nebo na kole. Dál už to pak nepůjde. Pokud plánujete dát keš na jeden zátah, jakože nevidím důvod proč by ne, tak tyto dvě věci s sebou rozhodně nebrat. Celá trasa se dá bez problémů absolvovat i s dětmi.
PARKING: Pokud přijedete autem máte tři možnosti parkování. První (P1) napravo pod stromy u soukromého vjezdu do myslivny. Kdyby tu bylo obsazeno můžete pokračovat po panelce do kopce a zastavit zase po pravé straně (P2).
Ještě vás upozorním na horší příjezdovou cestu, hlavně tu lesní část než dojedete k myslivně, trochu to drncá 
START: Ať už zaparkujete kdekoli, vaše první kroky povedou do starého lomu. Je hned napravo od červenobílé závory v lese. Nevím jestli se tu těžil kámen na stavbu myslivny, ale je to více než pravděpodobné.
Vyběhněte tedy do kopce k lomu a zjistěte počet trojbuků rostoucích v těsné blízkosti lomu (A) a pokračujte dále do údolí po panelce.
Až půjdete hlouběji do údolí, možná si na panelce při východu z lesa všimnete pronikavého kyselého chemického zápachu. Děje se tak hlavně za vlhka. To kdysi, už tomu bude přes 20 let, nějaký chytrák nasypal hromadu hnojiva k náletové třešni po pravé straně cesty a je to tu cítit do dnes. Z třešně zbyl už jen shnilý pařez.
A když už jsme u těch pařezů, tak louce po levé straně cesty se říkalo U tří smrků. Dnes byste možná dohledali jen ztrouchnivělý zbytek posledního smrku. Smrky to byly opravdu velké. Jen můj děda ovšem pamatoval všechny tři.
Přehrada... Nemůžete ji minout. Tady jsem si vyhrál. Bohužel dnes už se k ní legálně nedostanete. Když je hodně vody, je to tu zajímavé a v zimě o to víc, když voda tekoucí z oken zamrzne. Zvlášť z těch horních 
Zjistěte počet všech oken na přehradě (B) a pokračujete podél plotu dále do údolí. Nyní už po malé asfaltce.
My mu říkáme Kamenný můstek. Betonová skruž je relativně mladá, ale přemostění bude určitě mnohem staršího data vydání.
Na můstku zjistěte počet svislých tyčí, tvořící mříž proti úniku zvěře z obory. Jedná se o dvojciferné liché číslo, takže vás nemine jeho ciferace (C). Nejlépe se počítá od vody
Protože můstek a mříž chátrají nabízím druhou možnost jak se k číslu C dobrat. Stačí na bráně do obory, co je hned přes můstek, spočítat souhlásky na cedulce psané velkými červenými písmeny. A protože se časy mění rychleji než stíhám kontrolovat trasu, tak C = 7.
POZOR!!! Za můstkem se charakter trasy trochu změní. Pokračujte ještě cca 170m po asfaltce, až k malé mýtince po pravé straně. Zde musíte odbočit doprava na lesní pěšinu, viz T1 Odbocka na pesinu. Z tohoto místa jděte šikmo vpravo zhruba 40m po málo znatelné cestičce mladou bučinou. Pěšinka se pak zatáčí vpravo a po chvíli zase vlevo, a tak dál až vyjdete na vrchol. Prostě cik-cak...
Cestičky hodně rychle zapadávají větvemi a listím, takže pokud to bude ve vašich silách můžete nějaké spadlé větve cestou nahoru odklidit
Vyjděte až na vrchol k větší vrstevnicové cestě, tam najděte strom se studánkou z kořenů a s cedulkou, upozorňující na ony cik-cak cestičky. Zjistěte kolik zatáček je na šipce na cedulce (D). Berte v úvahu všechna zahnutí šipky.
Od stromu pokračujte vpravo, jakoby zpět k myslivně. Jděte kolem skály po pravé straně. Tomuhle místu říkáme Panoráma. Když vylezete na skalku, bude vám jasné proč 
Do těchto míst se vždycky zabíhaly ovce a táta je jako malý musel shánět dolů. Obvykle dorazil i s náručí plnou hřibů. Takže jestli je zrovna houbařská sezóna, košíky a nože s sebou!
Pokračujte dále od zmiňované skály po cestě asi 160m až narazíte po levé ruce na skálu, kde jsou vytesané iniciály s letopočty. Najděte ten druhý nejstarší a proveďte jeho ciferaci (E). POZOR! letopočtů je tam víc. V tom chtěném nikdo z nás s největší pravděpodobností nebyl ještě na světě.
Cesta se nyní zahne trochu doleva. Pořád pokračujte po ní, až dorazíte na rozcestí T2.
Rozcestí přejděte rovně a pokračujte tímto směrem cca 100m. Podlouhlý pahorek Vám zůstane po levé ruce a vy hledejte baculatý buk. U jeho kořenů najdete krabičku s dalšími instrukcemi. Krabičku nevyndavejte a otevřete jen víčko, nic z ní prosím neodnášejte.
Finálku uschovejte tak, jak byla a ujistěte se, že jste dobře zavřeli víko!
Při vyndavání prosím krabku nepřevracejte ať zůstane obsah neponičený a nesmíchaný!
Finálka obsahuje razítko, které je součástí keše. Neměňte ho!
Měňte FAIR ať není krabka za chvilku prázdná!
Výlet můžete uzavřít v restauraci a podívat se jak vypadá interiér Gabrielina mlýna. Jeho podoba je celkem mladá a ani já sám už bych to tam nepoznal. Rekonstrukce objektu se totiž v exteriéru držela historických tradic, a tak ani nepoznáte, že tam, kde dnes stojí rodinný domek (pravá část objektu při pohledu z příjezdové cesty) dříve stávala stodola, ovšem interiér dostál mnoha změn.
Schválně můžete porovnat dnešní podobu interiéru s podobou z roku 1832, jejíž foto poskytli Drowned family. Originál visí na zámku Nové Hrady.
Restaurace je v nynější době zavřená, takže se dovnitř bohužel nepodíváte. Třeba se to zase změní.
Podle aktuálních informací je zase otevřeno s novým majitelem i kuchařem.
Je dobře, že se našli lidé, kteří mlýn - dnešní myslivnu, opravili a zachovali ji pro další generace. Škoda, že to nemůže říct třeba o Třetím mlýnu v Bezručově údolí nebo Červené jámě u Lesné. Ale to už jsou další příběhy... Snad se vám bude výlet líbit a doufám, že na něj budete vzpomínat. Lovu zdar!