Cervena reka Mystery Cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Pod tou skálou, kde proud řeky syčí
a kde ční červený kamení…
Dnešní mladá generace už možná píseň Červená řeka (Red river, český text Ivo Fišer) v podání Helenky Vondráčkové nezná, ale pro mě je nezapomenutelná, je to jedna ze "zlatých" písní mého dětství. A přesně se hodí k přírodní zajímavosti, ke které bych Vás ráda zavedla. O tomto přírodním unikátu už přemýšlím několik let, ale až letos jsem si našla čas místo víc prozkoumat a udělat si představu, jak keš vytvořit. Velmi mi pomohl i právě uveřejněný článek o jedné ze zajímavostí, které Vám mysterka ukáže.
A o co tedy jde? Asi byste si pod pojmem "Červená řeka" těžko představili naše známé Labe. Ale je to tak. Pokud zajedete do podkrkonošských vesniček Kunčice a Klášterská Lhota, uvidíte vskutku něco úžasného - červené kamení jak v řece, tak kolem ní. Všem milovníkům skal a kamení se určitě bude tajit dech nad tou nádherou. S naší keší máte i Vy možnost se na tento unikát podívat.
Nečeká Vás nic příliš složitého - dvě stage, na každé z nich jedna část souřadnic, a finální úkryt.
Přesto nebude keš zadarmo.
První stage N 50°34.855 E 015°37.181 najdete v Kunčicích - zde můžete obdivovat červené ploché břehy Labe pod mostem. Musíte sestoupit pod most - naštěstí tam vedou krásné kamenné schody, i když jejich krása může připadat každému jiná. Mně ale krásné připadají, protože jsem se při několika návštěvách této stage doslova spouštěla pod most, než jsem objevila tyto schody. Byly totiž ukryté pod vysokými kopřivami, které pak někdo posekal. :-)
Hledejte na mostním pilíři, na světlém tmeleném fleku, i na dalších dvou stranách pilíře. Souřadnice jsou tu celkem 3 x. Pomuze fotohint.
Při zvýšeném stavu vody bude možná stage trochu hůře dostupná.
Druhá stage N 50°33.498 E 015°40.171, o pár kilometrů dál, Vám ukáže zajímavosti dvě - červené skály okolo řeky (červené kamení ve vodě je tu také, ale v menší míře) a tzv. Práh Labe - přírodní dláždění řeky, a to na dvou místech. Víc dále v textu.
Hledejte na spodní části mostu, na pilíři blíz k silnici (viz fotohint) Náhradní souřadnice naleznete na kryté autobusové zastávce u prvního Prahu Labe - na plechu na stěně.
Finálka je umístěna poblíž řeky a s trouchou šikovnosti bude Vaše. Snažili jsme se ji umístit tak, aby nebyla mudlům příliš na očích. Její umístění určilo počet hvězdiček terénu. Nejedná se však o žádnou těžkou "čtyřku", zvládne ji lehce dítě i ti, kteří nemají výšky příliš rádi.
Cestou k finálce po malé pěšince okolo řeky pak můžete obdivovat řeku dravou i línou, obklopenou stále červenými skalami. Půjdete okolo druhého Prahu Labe N 50°33.530 E 015°40.561.
Část cesty povede po louce, kde bude někdy vysoká tráva - počítejte s tím prosím a vezměte si raději pevnou obuv a dlouhé kalhoty.
K odlovu budete potřebovat UV lampu, bez ní souřadnice finálky, napsané na mostech, nenajdete.
Krabička je velikosti regular a obsahuje pouze CWG - tato keš je CWG směnárna. Budeme rádi, když jiné předměty než CWG, TB a GC nebudete vkládat.
Do krabičky jsme vložili 20 CWG a doufáme, že se jejich počet udrží.
K úkrytu se chovejte prosím s citem, otvírání je zepředu - zatáhněte jemně za tyčku. Autorem úkrytu je jako vždy Láďa. Moc mu děkuji, že moji představu dokázal realizovat. A doladili jsme spolu samozřejmě obě stage v terénu.
Za poradu s finálkou děkujeme oba Dobrovi a za provedení stagí Iwošovi.
Pár slov o Labi
Labe (německy Elbe) je jednou z největších řek a vodních cest Evropy. Pramení v Krkonoších na severu Čech, protéká Německem a ústí estuárem (nálevkovité ústí) do Severního moře. Je to skoro jediná česká řeka, jejíž český název není ženského rodu (v němčině však je ženského rodu). Je 1154 km dlouhá (v Čechách 358,3 km). Povodí má rozlohu 144 055 km (v Čechách 49 933 km). Na svém soutoku s Vltavou má nižší průtok a je od svého pramene kratší, ale přesto se nepovažuje za její přítok. Celková délka toku Černého potoka, Teplé Vltavy, Vltavy a Labe od soutoku s Vltavou do moře činí 1329 km.
Jméno dali řece snad Keltové, kteří její povodí obývali ve starověku. Původní keltské slovo (snad "elb") znamenalo velká řeka.
Podle některých pramenů má jméno původ v indo-evropském základu, znamenajícím bílý, světlý, čistý. V antických pramenech se řeka zmiňuje jako Albis ve významu bílý, světlý, čistý. České jméno je pravděpodobně odvozeno z germánského Alba pomocí přesmyčky.
Práh Labe (převzato z článku v časopise Krkonoše/Jizerské hory č. 6/2003 od Jiřího Dvořáka)
Labe v Klášterské Lhotě má ploché kamenné dno, zbarvené po rule do červena. Koryto je zde většinou pokryto tzv. skalní dlažbou - skálou dělenou sítí puklin, v dolní části obce se zvedající ve skalní práh. Nad levým břehem se tyčí červené skály permského stáří.
Šířka jednotlivých pruhů jílovcových desek je 0,45-1,20 m. Dláždění pro obry z Hostinného - tak bychom také mohli nazvat pozoruhodný přírodní výtvor, nacházející se v korytě již zklidněného podhorského toku Labe, nedaleko nad soutokem s Malým Labem.
Pozornosti většiny cestujících, kteří jedou vlakem nebo autem z Vrchlabí do Hostinného přes Kunčice a Klášterskou Lhotu, jistě neujdou červené skalní stěny nad řečištěm řeky Labe. Jeho boční erozí byly odkryty vrstvy břidličnatých usazených hornin permského stáří, tedy s krevelově červenou barvou, tak typickou pro zoraná pole v Podkrkonoší. Avšak pouze místní obyvatelé a rybáři také vědí o zajímavé podobě dna labského koryta, které je během celého průtoku zastavěnou částí obce Klášterská Lhota (místy i výše, u jezu náhonu papírny) více či méně dokonale "dlážděno" skalním podložím.
Labe tu teče po rozpukaných plotnách, tvořených tvrdšími lavicemi jílovců, zatímco méně odolné polohy byly rychleji rozplaveny. V horním úseku tak vznikají drobné, šikmo přes koryto probíhající peřeje na drobných prazích. Nejvýraznější skalní práh se pak působením zpětné eroze vytvořil u autobusové zastávky v dolní části obce na souřadnicích N 50°33.519 E 015°40.079, poblíž vtoku náhonu. Díky vedení vody na turbínu brusírny dřeva je v "dlážděném" úseku řeky téměř trvale snížen vodní stav a skalní dlažba je tak lépe zřetelná. 
Souvrství zdejších hornin (jílovců, prachovců a pískovců), usazených na konci prvohor ve velikém jezeře, je uloženo téměř vodorovně, jen velmi mírně se zvedá k jihovýchodu, tedy ve směru toku řeky. Proto také na poloze pevnějších jílovcových desek (lavic) mohl vzniknout velmi pěkný skalní práh, při pravém břehu vysoký až 0,55 m. Práh má nerovnou hranu, neboť desky, které ho tvoří, se odlamují různě rychle. Pod ním pak vzniklo vývařiště natolik hluboké, že umožňuje plavání v jinak mělkém Labi.
Nejzajímavější je však dno řeky nad skalním prahem, tvořené již zmiňovanou skalní dlažbou. Zde je vytvořeno relativně velmi dokonalé přírodní dláždění, tvořené obdélníkovými, čtvercovými a kosodélníkovými (podle směru a vzdálenosti příčných puklin) deskami. Napříč řekou můžeme napočítat 16 řad "dlaždic", šířka pruhů kolísá mezi 0,45 a 1,2 m. Dlažba není překryta říčními sedimenty, protože na hladkých vrstevních plochách se valouny a písek - zvláště při zvýšeném průtoku za jarního tání a při povodních - neudrží.
Tento výtvor, vznikající výhradně v sedimentárních horninách, je sice znám i z jiných koutů světa (např. Slovinsko, Turecko, USA), je však jevem vzácným a v České republice zcela ojedinělým. Připočteme-li ještě skutečnost, že v tomto podkrkonošském úseku Labe v hojném počtu žijí jinde poměrně vzácné druhy ryb (mřenka mramorovaná, střevle potoční, vranka obecná) a že v roce 2003 již málem došlo k poškození skalního prahu za účelem úpravy nedalekého brodu, jeví se více než potřebným vyhlásit tuto lokalitu přinejmenším jako přírodní památku. To ji sice automaticky neochrání, přesto je pak mnohem snadnější ji bránit a také zpopularizovat zájemcům o pozoruhodnosti naší neživé přírody.
Skalní defilé (převzalo z článku v časopise Krkonoše/Jizerské hory 5/2014 od Vlastimila Pilouse)
Název skalní defilé se používá pro typ poměrně jednolitých, často stovky metrů nebo i kilometry dlouhých, lineárně protáhlých stěn. Vznikají vodní erozí nebo přesněji řečeno relativně rychlým zařezáváním vodních toků do podloží. Nejčastěji a nejlépe vyvinuta bývají v sedimentárních horninách. Jsou vyhledávána geology, neboť umožňují nahlédnout do geologického vývoje území.
Velmi často provázejí svahy neckovitých údolí, jejichž trochu zvláštní název pochází od toho, že mají na příčném profilu skutečně podobu dřevěných necek. Vyznačují se strmými svahy a až stovky metrů širokým, téměř rovným dnem, které umožňuje vodnímu toku poměrně časté (myšleno ovšem v geologických časových měřítcích) přemíšťování koryta, které se tak střídavě přimyká k úpatí jednoho nebo druhého svahu. A právě tato skutečnost umožňuje vznik skalních defilé.
Tam, kde vodní tok po změně koryta nově naráží na některý údolní svah, dochází k jeho nejintenzivnějšímu eroznímu podemílání, které vede k obnažení horniny a vzniku skalní stěny. Když se tok přemístí jinam, stěna začne podléhat destrukci, a jelikož tok na jejím úpatí již zvětraliny neodnáší, postupně se zase změní v údolní, byť třeba i hodně strmý svah.
Tak tomu bylo i zde - ale protože permské sedimenty jsou velmi málo odolné, probíhají zde tyto procesy ještě mnohem rychleji než v jiných horninách.
Pro vývoj a modelaci skalních defilé, tedy i vzhled vlastních stěn u Klášterské Lhoty, je významný ještě jeden faktor, a to téměř vodorovné uložení vrstev horniny, které nepřekračuje sklon 5°.
Všechna naše nejvýznamnější skalní defilé v sedimentárních horninách (v křídových slínovcích neboli opukách na Jizeře, Úpě, Metuji či Tiché Orlici nebo permských sedimentech na Labi) vznikla právě díky poměrně velké vodnosti a tím i erozní schopnosti těchto řek. Sedimentární horniny, v nichž vznikla skalní defilé výše uvedených řek, jsou vesměs málo odolné proti erozi, protože jsou slabě tmelené, a tedy měkké samy o sobě, a navíc hustě rozpukané.
U permských sedimentárních hornin v Pokrkonoší probíhají všechny geologické procesy nesrovnatelně rychleji, dokonce tak rychle, že je můžeme sledovat "v přímém přenosu". To je jev, který nemůžeme pozorovat v této intenzitě nikde jinde v celé republice.
Skalní defilé v Klášterské Lhotě se pyšní největší koncentrací vodopádů v rámci celé republiky. Vhodné reliéfové podmínky plošiny nad skalním defilé zde umožnily v úseku dlouhém jen 1,5 km vznik celkem čtrnácti takových vodopádových vodotečí (přičemž některé tvoří i více vodopádů), a to je úkaz naprosto výjimečný. A vyznačují se ještě jednou zvláštností - za zvláště vysokých průtoků splavuje voda na plošinách velké množství půdy a vodopády tak získávají okrovou barvu zdejších hornin. Tyto vodopády však mají jen krátkou existenci - několik málo dní, ale také jen hodin.
Dalším fenoménem zdejších stěn jsou drobná skalní zřícení, kdy se bloky skalních stěn nebo masivů uvolní a velmi rychlým pohybem až volným pádem zřítí na úpatí. Tento jev je příznačný hlavně pro velehory.
Poslední z výjimečných procesů zdejších skalních defilé je biologická eroze. Každý zná ze školy, že kořeny rostlin pronikají do puklin skal a tím pomáhají rozrušovat horniny. Jenže to je proces, který probíhá téměř výlučně pod povrchem a není vidět. V Klášterské Lhotě však vidět je, a to výjimečně názorně. V souvislosti s tloustnutím kořenů a zvětšováním celé kořenové soustavy se blok mezi puklinou a stěnou stále více izoluje a posunuje, až se nakonec zřítí. Na odkryté vnitřní puklinové ploše můžeme pak názorně vidět obnaženou kořenovou soustavu.
Paradoxně zde můžeme pozorovat i opačné působení vegetace v místech, kde vrstevnatost a zvětrávání stěny postupuje spíše v horizontálním směru. Kořenová síť některých keřů naopak tmelí horninu a zabraňuje odpadu uvolněných drobných úlomků. Okolní stěna proto větrá rychleji a ustupuje dozadu a těsné okolí keře, zůstávající zhruba ve stejné pozici, začíná pozvolna vyčnívat ze stěny v podobě výstupku nebo boule.
Tolik stručná informace ke geologickým zajímavostem, ke kterým Vás zavede multinka Červená řeka. Pokud si budete chtít přečíst celý nezkrácený článek, najdete ho ve výše uvedeném čísle časopisu nebo na internetových stránkách časopisu (http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=12581&Itemid=42).
Nezbývá než popřát Vám šťastný lov a hezké zážitky při zdolávání multinky. Láďa a Jitka, tj. Sovinka
Additional Hints
(Decrypt)
Anq uynibh, mngnuav mn ovqlyxb