Historie této keše začíná někdy v březnu, kdy jsem na místě úvodních souřadnic potkal hocha, který se mne zeptal, kde je tady hradisko Spytihněv, které je na mapách. Rozpačitě jsem tehdy odpověděl, že o žádném nevím, a kdyby tu nějaké bylo, určitě má již kešku! Jenže ouha, keš nikde, ale v inkriminované oblasti je umístěna keš Bobří stezka, tak je tu potencionální kolize.
Pak jsem ale začal forenzní audit internetu, ale strejda google moc neporadil. Jenom se zmínil o nálezech v korytě současné zregulované Moravy, kde byla i písemná zmínka o onom hradisku, a situační mapka. Zde cituji:
„Hradisko je považováno za Břetislavské, jeho zánik je kladen do poloviny 12. století (Novotný, 1978; Měřínský 1981, 154-155; Snášil 1981 307-309; Kohoutek – Vácha – Vrla 2005, 67-71; Procházka 2009, 204-207). Zřejmě se tak stalo za přispění řeky, která v posledním tisíciletí několikrát změnila tok. V důsledku záplav ve spojení se snahou o splavnění pak došlo k regulaci za první republiky, kdy byl tok řeky v tomto prostoru napřímen a veden místy, kterými nikdy v historické době Morava netekla, tedy i přes Spytihněvský kostel.“
Dál chvilku nic, a tak jsem se vydal za pány archeology z muzeí a Národního památkového ústavu, jejichž laskavostí jsem se dobyl dalších informací.
Z opevněného hradiska se dochoval pouze východní zpevněný val, o délce zhruba 180 metrů. Z leteckých snímků byl rekonstruován půdorys jako ovál, o délce 500 a šířce asi 350 metrů. Podle skicy roku 1827 však vyplývá, že původně asi bylo hradisko větší a vyplňovalo celý prostor ohybu původního toku Moravy. V roce 1961 provedl B. Novotný průzkum dochovaného valu, jež sestával z hliněného tělesa s pozůstatky spálené dřevěné a kamenné konstrukce. Nálezy jsou uloženy ve sbírkách Zlínského muzea.
Takže zpět ke keši. Na situačním pohledu ze současnosti je zobrazen bod „A“ to je místo kde stojíte. Pak bod „B“, jako pomyslný střed půdorysu „hradiska“, a konečně bod „C“ jako poloha nálezu zbytků středověkého kostela.
A aby to nebylo jen tak, budete potřebovat polohu bodu „D“, který se na situačním plánu nenachází, kde je ale umístěna krabička. Tak s chutí do toho! Copak? Aha, ještě klíč?....
Žil tu pán prý král, ten na dudy hrál, hud‘ tu den co den. Byl by nám dál hrál, kdyby byl žil dál, dávnát‘ zvěst však jen.