Mistr Jan Hus (kolem r. 1370 Husinec – 6. července 1415 Kostnice) byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky - reformátory Luthera, Kalvína a Zwingliho.
Od roku 1398 vyučoval na pražské univerzitě a v letech 1409–1410 byl jejím rektorem. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi a exkomunikovala jej (1411). Na kostnickém koncilu byl odsouzen jako kacíř, a přestože mu císař Zikmund Lucemburský zaručil bezpečnost, byl vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení. V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve. Některé Husovy názory (například ten, že kněz ve hříchu neplatně udílí svátosti) jsou dodnes katolickou církví vnímány jako teologicky vadné.
Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem. K jeho odkazu se hlásili husité a později i další církve a společnosti vzešlé z reformace. Jako svého svatého mučedníka jej (spolu se sv. mučedníkem Jeronýmem Pražským) už uctívá pravoslavná církev (dle vyhlášení metropolity Kryštofa, arcibiskupa pražského).
Husův domek
Ještě v 19.století existovala stará městská kniha, v níž se uváděl první známý majitel Husova domku z roku 1634 - Zikmund Nána.. Z rejstříku obyvatel Husince se dozvídáme, že byl řemesla krejčovského a hlásil se ke katolické víře. (Berní rula, ed. Haas, sv.28, díl II, SPN, 1954, str.510);Při velkém požáru městečka v roce 1654 dům Sigmunda Nány vyhořel; Jan Tramchač jakožto zeť po smrti Sigmunda Nány toto hospodářství (dle gruntovní knihy lit. A fol. 116) roku 1662 obdržel. 13.února 1668 .
Poté Jakub Šustr domek dostal s dcerou Jana Tramchače (gruntovní kniha l. A, f. 116 p.v.) roku 1668 za trhovou. cenu 220 kop míšenského groše Dne 10. srpna 1691 shořelo v Husinci kromě fary a masných krámů 34 domů. Vyhořel i dům nánovský. Jeho tehdejší majitel Jakub Schuster pod přísahou vyznal, že mu shořel celý domek až na holé zdivo, zejména světnice, kuchyně, komora s prádlem ložním a šaty, sklep, chlév, stodola se vším hospodářským nářadím a stodola se zásobami obilí a sena.
Po smrti Jiříka Schustera získal dne 15. července 1740 tento dům „ležící mezi domy Antonína Ledvinky a Andresa Springera z dolejší strany“ pekař Josef Jíleček za 425 zlatých.
Další důležitá zpráva o stavu Husova domku se dochovala z roku 1859. V tomto roce dne 15. října vyhořelo v Husinci 32 domů včetně domu Ondřeje Jílečka, který požádal Královské české muzeum o podporu na opravu světnice, v níž se podle tradice narodil Hus. Archeologický sbor muzea mu však odepsal, že sice jeho horlivost o zachování památky schvaluje, ale že nemá potřebné prostředky. Zprávu o tomto jednání přinesl časopis Památky archeologické a Lumír. Po smrti Ondřeje Jílečka v roce 1880 zdědil dům jeho syn Augustin Jíleček, který byl také jeho posledním soukromým majitelem.
U příležitosti prvních velkých veřejných Husových oslav v roce 1869, kdy se slavilo 500. výročí narození Mistra Jana Husa, byl na domku odhalen Husův reliéf, jehož autorem byl sochař Bohuslav Schnirch. První pouti za Janem Husem se zúčastnilo na 60 000 lidí. (Vladimír Kovářík – Literární toulky po Čechách, Albatros 1977, str. 82).
Národ, který rok předtím položil s velkou slávou základní kámen k budoucímu Národnímu divadlu, se tak přihlásil k nejpokrokovějším tradicím svých dějin.
Již tehdy jednal dr. K. Sladkovský s Ondřejem Jílečkem o koupi Husova domku, ale k dohodě nedošlo a Jíleček v domku dál provozoval mydlářskou živnost. O koupi Husova domku marně usiloval též místní farář Adolf Rodler (působil v Husinci v letech 1877 - 1884), který chtěl domek zbourat a na jeho místě postavit katolický sirotčinec.
V roce 1880 uspořádal národní spolek Svatobor sbírku, z výnosu koupil v roce 1883 přední část domku a ještě téhož roku ji postoupil Tělocvičné jednotě Sokol v Praze.
25. dubna 1911 byly před Husovým domkem vysazeny dně lípy.
K pětistému výročí smrti Jana Husa chtěl pražský Sokol provést v domku stavební úpravy. Byl vypracován návrh stavby. Jen díky protestu klubu Za starou Prahu k přestavbě nedošlo, ale naopak byl domku pietně vrácen jeho starý vzhled. Husův domek potom patřil určitou dobu městu Písku. Pražská obec sokolská si však vyhradila právo spolurozhodovat o jeho dalších osudech. Aby nedocházelo ke konfliktním situacím, požádal pražský Sokol o zpětný převod Husova rodného domku do svého vlastnictví, což se uskutečnilo 21.června 1922.
Po skončení druhé světové války přestal být Husův domek majetkem Československé obce sokolské a stal se majetkem státu.
V roce 1952 byl v jádru tohoto renesančního domku, zřejmě vystaveného kolem roku 1616, otevřen Památník Mistra Jana Husa. První muzejní expozice byla dokončena muzejními pracovníky z Tábora a z Českých Budějovic za podpory ministerstva školství v roce 1965, stávající expozice byla otevřena v r. 1975.
V roce 1991 obecní úřad v Husinci expozici zbavil ideologických pokřivení a obohatil ji o pamětní síň – galerii akademického malíře Josefa Krejzy (1896 - 1941), husineckého rodáka, a celé prostory s respektováním tehdejších technologií pietně adaptoval.