Máme jednoho hodně dobrého kamaráda. Ten kamarád je v mnoha věcech výjimečný, některé tyto někdy až neuvěřitelné a obdivuhodné výjimečnosti bychom zde rádi zmínili, i když jejich výčet není zdaleka konečný:
- Po všech keších (včetně PWT) chodí jen a jen pěšky;
- Je schopný ujít JTJPT o délce 140 km v kuse pěšky za 30 hodin s průměrnou rychlostí chůze 5 km/hod;
- Když s ním chcete držet krok, musíte mít kolo a na něm jet hodně rychle (dát mu na nošení krosnu s plnou horolezeckou výbavou k jeho zpomalení nestačí, koloběžka jako prostředek k udržení rychlosti s kamarádem je také rychlostně nedostačující);
- Když loví Zubatou žábu a zjistí, že už je noc a on ještě nemá hotovo, lehne si na kámen, na kterém zrovna stojí, ráno kolem čtvrté vstane a loví dál;
- Je schopný vylézt téměř kamkoliv. Dát si na stromě nohu za krk nebo nad hlavu považuje za příjemné protažení;
- Je to kačer ryzího a křišťálově čistého charakteru, pro kamarády udělá první poslední a nic mu není zatěžko;
- V listopadu má narozeniny (přesné datum není z důvodu jeho zatvrzelosti známo);
- Nedávno odlovil svou 10 000 keš;
- Napsal asi jeden z nejdelších logů, které jsme v GC četli;
- Je literárně nadaný.
Výše uvedené výjimečnosti nás inspirovali k založení této kešky. V listingu je doslovně citovaný právě onen log, který by mohl vydat na samostatnou povídku a měl Vám být vodítkem pro luštění této kešky. Předem podotýkáme, že kamarádem udávané časové intervaly jsou mírně nadhodnocené, znáte tu teorii, že někdy čas utíká jak splašený a jindy se vleče, takže se Vám vše zdá nekonečné :-) Dále berte log s mírnou nadsázkou, během odlovu ani po něm nebyl zraněn žádný kačer ani zvíře.
Na příběh, který kamarádův log popisuje, Vás zveme do nově otevřeného biografu Kačer, kde jej můžete zhlédnout v HD kvalitě. Přejeme pěknou podívanou :-)
"Tento log má být tím nejdelším v mém životě. Doufám, že jeho sepsání a případně i přečtení nebude delší než doba, kterou jsem nehnutě visel na laně.
Kapitola 1: Příchod k Lanovce
Zdržení hromadným odlovem Brabecka přišlo vhod Skamovi a Pajkosovi k postavení "Lanovky", s jejíž pomocí se má odlovit "šiška" na nejehličnaté soušce, na kterou nikdo radši nelezte, nevypadá zdravě (ostatně souška se už zkrátka zazelená maximálně mechem a řasami). Snad jsem tím neprozradil příliš pro lovce BF, ale myslím, že najít umístění kešky je v tomto případě to nejlehčí. Na místě jsem nepůsobil zprvu nijak exoticky, kolena se mi díky reflexnímu stažení všech svalů a šlach v případě ohrožení života nerozklepou. Hlavně nedat najevo ten děs nějakým pohledem. Zvlášť ne ownerovi.
Kapitola 2: Prvolezkyně
Dámská část Casanova team se těšila na Lanovku. Chápu ji, jako dítě jsem měl taky rád lanovky a vždycky jsem si myslel, že to jede oběma směry samo. Vylezla nahoru, potom trošku výměn názorů se Skamem (pod pojmem "výměna názorů" se myslí výjimečně soubor užitečných rad). Nevím, co má Skam za brýle (tipoval bych utajenou nenápadnou formu Google Glass), protože na nevím kolik metrů (pořád mi říkali, že víc než pět metrů vysoko to není, ale moc jsem jim nevěřil) viděl lana v grigri a uchycení karabin, že pro někoho by to byl problém rozeznat i z padesáti centimetrů. Prvolezkyně ke kešce dorazila a jen pár centimetrů chybělo, s něčím v ruce nebo s rozhoupáním by to nebyl problém, ale "rozhodčí" a owner v jedné osobě to naštěstí uznal. Návrat ke stromu taky nebyl hladký, ale nakonec to Skam "odkoučoval" zdola a měli jsme tu prvního úspěšného absolventa, resp. absolventku Pajkosovy lanovky v tomto dni.
Kapitola 3: Vysmátý druholezec
Nebudu mlžit. Byl jsem druholezec (jeste teď se stydím, ne za to, že jsem lezl druhý, ale za to, co následovalo, takže se radši pod log nepodepíšu, abych zůstal v anonymitě a neznemožnil se na všech fórech geocacherů, žumpou počínaje i konče). Moc jsem si nevěřil na úvodní strom, protože to bylo výše než Brabeček a už mě fakt bolely trochu (ano da se říci, že trochu, i když jsem si v tu chvíli myslel, že už trochu více) ruce. Nahoře přepínám na velkou kladku, nejsem fyzik, tak mi nejde do hlavy, jak bude držet nad lanem, ale fakt to po zatížení drží. Jedu. Sice zády, ale to až na Sylvu (kapitola 5) dělali všichni, tak to asi je normální. Pár usměvavých pohledů dolů (na tu dálku to kromě Skama nikdo snad nepoznal - nejednalo se o úsměv, ale o křeč mimických svalů) a zjištění, že můj provis a vzdálenost jsou snad ještě horší než u prvolezkyně. Kešku nedám... kešku dám, ale s pomocí větve (další nápověda pro kačery - owner mi možná zašifruje log), kterou mi poslali na laně zdola, odháknu kešku. Vždycky se ptám, jestli nespadnu dolů. Nečekám, že by mi řekli, že jo, ale těch lan a zařízení je prostě tolik, že se mi motají do různých chuchvalců a uzlů, čímž ztrácím přehled, ale zatím jsem klidný, všechno jde skoro jako po másle (jak by to vlastně klouzalo po másle?). Podaří se mi zalogovat a zjistit, že logbook je plný - to byla asi poslední užitečná hláška, kterou jsem vydal, stále "usměvavý", směrem dolů. Zaháknul jsem kešku zpátky, výměnu logbooku provede někdo jiný. Mezitím jsem si opakoval slovíčka "Proč já", ale postupně ve mne utichala, když jsem kromě propisky (což byl úmyslný řízený pád) dolů nic nehodil a všechno po mé návštěvě zůstalo v původním stavu. Pár fotek pro noviny, tedy pro maminku, ale to je vlastně jedno, protože moje maminka absorbuje každý den veškeré informace z novin všeho druhu, od bulváru až po umělecké revue (to ji možná fandím), že je vlastně sama jedněmi velkými novinami. Poznámka autora logu: Není nějaký limit počtu znaků u logu? Budu věřit, že ne a pokračuji v další kapitole Další poznámka autora logu: limit je 4 tisíce znaků, bohužel to musím rozdělit do třech částí....
Kapitola 4: Oběšený druholezec
Stále zůstávám v anonymitě, nerozmyslel jsem si to, i když zatím jsem vlastně nenapsal nic tak zavrženíhodného. Někdy jsem někde slyšel, že cesta zpátky může být horší než cesta tam. Na vině je ztráta motivace, únava apod. Každý přísun zpátky mi přišel několikrát horší než pohyb ke kešce. Ale i tak jsem se zvolna vzdaloval a blížil k mateřské lodi, jak jsem si pojmenoval strom, na kterém jsem se napojil na velkou kladku. Posledních pár metrů se mi začínalo vymykat z rukou. Houston (vím, že má už přezdívku Skam, ale v těch momentech to pro mě zkrátka bylo ústředí, s jehož navigováním můžu úspěšně přistát) mě řídil na dálku, jak se dostat k "mateřské lodi", ale marně. Nepohnul jsem skoro ničím. Všechno přimáčknuté, provléknuté, podmotané (některá z přídavných jmen musím vymyslet na místě, protože snad ani ve slovnících nejsou). Síly ubývají, už nahoru jsem měl pocit, že lezu s "jednou čárkou". A je to tady. Zůstanu určitě viset. Možná pět minut. Hrůza. Co když deset? Ne, něco tam dole vymyslí. Už bych se asi neměl smát. Fakt, i ty mimické svaly povolily. Aspoň něco, co mě poslouchá. Levá noha tuhne, co pravá? Ta už stačila ztuhnout dřív, takže o ní nevím. Kdyby mě aspoň ta "blbá" lanovka neškrtila. Ale když mě nebude škrtit, tak začnu rotovat (jo zní to skoro jako z Gravitace, tady mě ale bohužel mé kosti a klouby táhnou hezky dolů, a všechno se mi zaškrcuje a vrývá do kůže (sprchovat se půjdu až za chvíli, tak možná ještě přidám jednu kapitolu s fotkou - ne nahý se vlastně fotit nechci). Patnáct minut. Zdola slyším slova jako lano, vrtulník (až potom jsem se dozvěděl, že vrtulníkem je myšlena záchrana kluka na Žebráku). Uklidnilo mě, že v mém případě nebudou volat helikoptéru, aspoň má nedůstojná smrt proběhne v úzkém kruhu přihlížejících geokačerů. Mám jim říct něco moudrého, takový ten poslední vzkaz? Měl jsem Vás rád a podobně, kým bych začal? Sylvou, Pavlem, Martinem? Ještě by se chudáci pohádali. Ne, poslední věty před smrtí zavrhuji. Dvacet minut. Existuje několik variant záchrany. Je mi jedno, kterou použijete. Hlavně ať je to rychlé a ať neskončím na invalidním vozíku. Docela velké nároky na člověka, který visí v prostoru a nemůže skoro ničím pohnout. Tedy od pasu dolů. Třicet minut. Někdo odešel pro lano. Slyším jen "auto s ještěrkou". Bodejť, to vím taky i s nedokrveným mozkem, že si kačeři dávají na auto toho hbitého plaza. Uff. Hysterie se mě nezmocňuje. Potvrdilo se mi, že mi zvedne adrenalin víc návštěva ohlášená za pět minut, když jsem v ručníku u kouřící plotny a myslím na pytle s odpadky před dveřmi, které bych měl ještě vynést do popelnice, aby si příchozí návštěvníci nemysleli, že je naopak nosím domů od popelnice. Ne, zůstávám klidný. Možná už trochu smíření s tím, že případné zachránce mi ukážou, až se proberu z bezvědomí. Třicet pět minut. Někdo přišel s lanem. To už moc nevnímám. Skam leze nahoru. Už zase vnímám. Čtyřicet minut. Skam je nahoře. Já vím, vylezl nahoru za minutu, ale neměl jsem hodinky. Přepíná mi to, co je třeba a s dalšími radami, teď už znějí jinak, už je totiž na "mateřské lodi" se dokážu přepnout na červené lano, vlastně odepnout z bílého. Čtyřicet pět minut. Visím, ale už je to vis sestupový, mnohem příjemnější, než ten předtím. Klesám dolů. Pája dole si myslí, že tam zůstanu ležet a zkolabuju. Nohy mezitím přeci jen získaly zase krevní dávku, takže se snažím působit o něco méně směšně než kosmonauti po několikaměsíčním pobytu ve vesmíru. Jsem odvázaný (z lana, z lovu vlastně taky). Záchranná akce se podařila. Novináři nikde, to jsem taky rád - mamince totiž pošlu jen tu fotku s úsměvem, jak jsem u kešky). Skam umisťuje nový logbook a přichází na novou metodu, která je imunní vůči šmodrchání (tj. blbuvzdorná - naštěstí nebudu muset zkoušet, jestli i já bych to zvládnul).
Kapitola 5: Další lezci
Nemám už sílu psát, vzpomínky mě vyčerpávají. Ale bylo by mi líto nezmínit Páju (TwinGirl), která lezla jako další, potom milovanou Sylvu (ta se dnes překonávala) a Pavla z manželského páru majopes. Všichni se úspěšně vrátili, mise splněna. Pajkos mezitím odjel, aby si plnil rodičovské povinnosti. Půjdeme ještě sundat jednu jeho kešku, aby ji opravil. Naštěstí se ode mě neočekává nic než jen přihlížení a poskytnutí lana, aby se trošku zohebnilo. Odlovena ještě Pětihvězdičková. Tu jsem už měl a už jsem dokonce věděl, že se jmenuje tak, jak se jmenuje. Pryč z toho lesa, matrix zase nechám chvíli odležet.
Epilog: Cesta k Pajkosovi
Ownerovi musíme dovézt zapůjčené lezecké pomůcky, myslím, že jsme tam nic nenechali. Jsme už jen Skam, TwinGirl, já a Lajla (jejich pes, který sice nemusel lézt nahoru, ale myslím, že toho měl taky dost). Po chvilce dobývaní se k Pajkosovi domů, vykoukne usměvavá (jak jinak) hlava z okna. Kdo mu to řekne jako první? Nakonec Pája. "Rádi bychom si dali ty třešně". U Pavla totiž dozrávají třešně, o kterých několik posledních dní mluví, ale pořád zůstávaly někde v pozadí jako nějaké nebeské ovoce, které se dá utrhnout, jen nevíš kde a kdy. Donesl je. I kdyby nebyly úžasné, v té chvíli bych přísahal, že jsem lepší nejedl. Spořádali jsme je cestou z Brandýsa do Prahy, a že jich nebylo málo. Dovezli mě domů, děsí mě myšlenka na logy, radši bych šel do vany. Z logování mě ještě vyruší Jirka z SH Family. Řídí tramvaj a já se cítím jako dispečer, který mu říká, co se kde děje, s tím rozdílem, že nemluvím o tom, kde je jaký problém na křižovatce, nebo utržená trolej, ale že jsem přežil. Hezké, že si vzpomněl. Jednou mi dá určitě i kytku na hrob, ale to už asi nebudu vědět. Po několika zalogovaných keškách se konečně dostávám k Lanovkové. Poslední slova. Myslím, že se dají použít patetická spojení, ale upřímně myšlená: Díky Skame za záchranu, díky Pajkosi za kešku, díky všichni za to, že jste tam se mnou byli. Howgh. Domluvil jsem. Víc už nic, snad jen... dobrou noc a jestli tam někde nahoře na vyjasněném nebi uvidíte hvězdu, která ještě nemá jméno, pojmenujte ji po některém z kačerských hrdinů, ownerů, nebo kamarádů. Jsou kolem nás."
Nově otevřený biograf Kačer se nachází na souřadnicích:
N 50° 12.ABC E 014° 42.DEF
A: Co postavili Skam a Pajkos, než se odlovil Brabenecek?
a) Novou rozhlednu, aby bylo dobře vidět na keše v Matrixu a vše šlo odlovit BF (3).
b) Lanovku, aby se dalo dosáhnout na šišku (4).
c) Hříště pro georobotky, aby rodiče měli na Matrixu klid na lovení (2).
d) Raketoplán, aby nás vynesl ke keši (5).
B: Kamarád byl:
a) Prvolezec (6)
b) Prvorodička (4)
c) Druholezec (1)
d) Horolezec (9)
C: Co si kamarád opakoval mezitím, co lovil keš?:
a) Proč já? (8)
b) Proč mě nefotíte? (0)
c) Proč odvazujete dole ty lana? (2)
d) Proč je tu TV Nova? (7)
D: Na co kamarád myslí, když je v ručníku u kouřící plotny?
a) Zda se mu to nespálí, když si odběhne na tu blízkou jen 5 km vzdálenou keš. (7)
b) Na pytle s odpadky. (6)
c) Na to, že mu ten ručník pořád padá. (9)
d) Na světový mír. (5)
E: Jakou variantu kamarád preferoval, aby byl zpět na zemi?
a) Přeříznutí lan a řízeně koordinovaný pád. (1)
b) Seskok padákem. (8)
c) Bylo mu to jedno. (7)
d) Žádnou, chtěl tam zůstat a pozorovat cvrkot ve větvích. (4)
F: Co řekla Pajkosovi Pája?
a) Jsi tu sám? Můžu dál? Nemám na sobě spodní prádlo. (3)
b) Pavle, tvoji výbavu jsme zapomněli u stromu, pak si pro ní sjeď. (0)
c) Rádi bychom, kdyby jsi se k nám nastěhoval. (5)
d) Rádi bychom si dali ty třešně. (7)