plk. i.m. Jan VELLA, DFC
(10.5.1906 – 10.1.1945)
Narodil se 10. května 1906 na Kladně. Po vychození měšťanské školy se vyučil elektromechanikem u kladenské firmy Hyba-Vella (jeho otec byl spolumajitelem firmy). 1. října 1924 se dobrovolně přihlásil k letectvu a nastoupil do školy pro odborný dorost letectva při VLÚ v Chebu. Již v průběhu výcviku prokazoval vynikající pilotní nadání. Absolvoval „Pokračovací leteckou školu dvousedadlovou“, „Pilotní výcvik na letounech jednosedadlových“ a „Kurz nočního létání“. Aktivně létal především u 31. stíhací letky Leteckého pluku 3 Generála-letce M.R.Štefánika ve Vajnorech u Bratislavy. Zde létal na výborných strojích Avia B-21. V roce 1928 odešel do zálohy, ale kondičně stále létal na letišti Prahy – Kbely.
V civilu vstoupil do řad Československých státních drah a velice brzy získal kvalifikaci řidiče motorových vozů. Postupně se vypracoval na jednoho z nejlepších a nejzodpovědnějších strojvůdců ČSD. Jeho domovskou výtopnou se stalo Masarykovo nádraží v Praze. Stal se strojvůdcem motorového rychlovlaku „Modrý šíp“ a od roku 1936 řídil elegantní motorový expres „Slovenská strela“. Dne 30. června 1936 se na Kladně oženil s Blaženou Kalíkovou, s níž měl dceru Blaženku.
Avia BH-21
Po okupaci se zapojil do odbojové skupiny Obrana národa. Jako strojvedoucí pomáhal organizovat ilegální odchody osob do zahraničí. Nakonec musel i on sám opustit republiku. Dne 6. listopadu 1939 tak učinil spolu s Bohumilem Landou (pozdější zakládající člen 311. perutě). Díky režijní jízdence se dostali přes Slovensko do Maďarska, kde byli krátce zadrženi. Tam se k nim přidal Jindřich Křepel. Po několika dnech byli propuštěni a pokračovali do Rumunska. Z přístavu Constance odpluli lodí Dacia do Bejrůtu a odtud lodí Champolia do Marseille, kam dorazili na Štědrý den. Do bojů ve Francii však Jan Vella nezasáhl a 19. června 1940 odplul s dalšími čs. letci na lodi Karanan do Velké Británie.
Do řad RAF VR byl přijat 2. srpna 1940 (os.č. 787677 později 159265). Vzhledem k předchozí kvalifikaci stíhacího pilota byl přidělen k bojově výcvikové jednotce 12. OTU (později k 6. OTU), kde prodělal stíhací výcvik na letounech Hawker Hurricane Mk.I. Dne 28. října 1940 byl zařazen ke 312. československé stíhací peruti. V jejích řadách setrval necelých 5 měsíců. Poté musel aktivní leteckou službu opustit, neboť mu bylo již 35 let a to byl dle regulí věk pro stíhače příliš vysoký.
Následující 2 roky strávil u nebojových jednotek jako zalétávací pilot (15., 8. a 22. Maintenance Unit). 1. září 1942 byl povýšen na Flight Sergeanta (F/Sgt.). Ačkoliv již nemohl být stíhačem podařilo se mu vrátit k bojové jednotce. Po přeškolení se tak zařadil jako pilot k 311. bombardovací peruti. Stalo se tak 14. dubna 1943 na letišti Talbenny a to již v hodnosti Warrant Officer (W/O). Třistajedenáctá tak získala do svých řad velice zkušeného pilota a zároveň člověka nevšedních kvalit. Létal zde jako kapitán osádky na letounech Vickers Wellington a od léta 1943 na letounech Consolidated Liberator. Jako jeden z mála pilotů perutě získal kvalifikaci „výtečný“. 26. září 1943 byl povýšen do nejnižší britské důstojnické hodnosti Pilot Officer (P/O). A 26. března 1944 na Flying Officera (F/O).
Consolidated Liberator GR. Mk.V
Během své bojové činnosti podnikl útoky na několik hladinových lodí a pětkrát napadl nepřátelské ponorky. Jako prokazatelně potopená mu byla přiznána U-971, kterou potopil ve spolupráci se dvěma spojeneckými terpédoborci 24. června 1944 u ostrova Ouessant (Ushant). Byla to ponorka typu VIIc a velel jí Oberleutnant zur See (nadporučík) Walter Zeplien.
12. října 1944 měla jeho osádka velké štěstí a jen díky pilotnímu umění a duchapřítomnosti Jana Velly se dostala zpět z hlídkového letu. Za nepříznivého počasí totiž vysadily oba vnitřní motory Liberatoru GR.Mk.V BZ720 (PP-G). Posádka stroj maximálně odlehčila. Ven tak muselo vše. Krom výzbroje také padáky a záložní radiostanice. Ve výšce pouhých 15 metrů se nakonec dostali nad základnu a bezpečně přistáli.
Po odlétání operačního turnusu byl odeslán na desetidenní kurz k No 1510 Beam Approach Training Flightu. Jednalo se o výcvik v létání za zhoršených povětrnostních podmínek podle přístrojů s použitím radiolokátoru. Po návratu k jednotce působil jako instruktor, ale i nadále létal operačně.
Osudným se mu stal obyčejný přelet ze skotského Tainu (kde měla 311. v té době základnu) do Londýna (letiště Hornchurch) dne 10. ledna 1945. Na palubě dvoumotorového spojovacího Oxfordu Mk.I PH404 se nacházeli kromě Jana Velly ještě S/Ldr K.Kvapil, F/O L.Linhart, F/O V.Kauders a W/O R.Jelen. Rudolf Jelen se měl s letounem vrátit na základnu, ostatní letěli na dovolenou. Vella s Linhartem již měli zakoupené lístky na vlak, ale nakonec se na neštěstí pro ně rozhodli letět letadlem. Startovali za pěkného počasí, ale to se ve Skotsku velice rychle mění. Příčina nehody není dodnes vysvětlena, ale v každém případě stroj narazil do úbočí hory Ben Nevis (1196 m.n.m.) poblíž velmi odlehlé horské vesnice Beinn a´Bhuird. Nehodu nikdo z posádky nepřežil. Místo nehody objevili po více než sedmi měsících dva angličtí horští turisté. A tak bylo oněch pět členů osádky pohřbeno až 3. září 1945 na československém oddělení hřbitova v Brookwoodu. F/O Jan Vella, DFC byl pochován do hrobu č. 28 A.3.
Dne 26. ledna 1945 mu byl posmrtně udělen Distinguished Flying Cross (DFC). Udělení bylo schváleno již 2. listopadu 1944, ale jelikož muselo být potvrzeno panovníkem, formálního udělení se již J.Vella nedožil.
V průběhu své bezmála dvouleté operační činnosti nad Atlantikem vykonal celkem 71 bojových letů v čase 817,15 operačních hodin (šestý nejlepší výkon mezi příslušníky peruti).
V rámci polistopadové rehabilitace západního odboje byl mimořádně povýšen na plukovníka ve výslužbě. Jeho jméno nese jedna kladenská ulice a jeho jméno je vytesáno na památníku zaměstnanců ČSD na Masarykově nádraží v Praze. Dne 12. září 2006 byl Jan Vella jmenován im memoriam čestným občanem města Kladna. 10. května 2016 mu byla odhalena pamětní deska na domě v Březinově ulici na Kladně (Výhybka), kde před odchodem z Československa v roce 1939 bydlel.
Památník na Masarykově nádraží v Praze
Za své vynikající výkony získal tato vyznamenání:
Distinguished Flying Cross, DFC
Čs. medaile Za chrabrost
4 x Čs. válečný kříž
Pamětní medaile čs. zahraniční armády
Čs. medaile Za zásluhy I. st.
The 1939-1945 Star
Atlantic Star
Použitá literatura:
Jiří Rajlich - NA NEBI HRDÉHO ALBIONU 1. - 6.
Jiří Rajlich - NA NEBI HRDÉHO ALBIONU 7. "černá kronika"
Jaroslav Vykouk - KLADENSKÝ TULÁK
KE KEŠCE SAMOTNÉ
Keška se nalézá v lese nedaleko místa zvaného Na Cimrmanském. Naleznete ji kousek od zahloubeného profilu bývalé vlečky k dolu Max. Je nahoře vpravo (směr do Libušína) a je dostatečně daleko od srázu - nejméně 10 metrů, takže nikdo nelezte dolů (kdyby GPS trochu zlobila).
15.7.2014 změno umístění a velikost kešky. Souřadnice zůstávají stejné.
11.8.2016 změněno a posunuto do lesa v Rozdělově.