O vlkovském kříži
Rozsáhlý lesní masiv se rozprostíral v místě dnešních polí, silnice do Josefova a obce Rasošky směrem k dnešnímu Novému Plesu. Les byl hojně obýván divokou zvěří, mezi níž patřily i smečky vlků, od nichž je odvozen název obce Vlkov. Obec vznikla v pradávných dobách jako původně osamocený statek na jižním okraji rozlehlého Pleského lesa. Právě jihozápadní části tohoto obrovského lesního porostu se až do stavby pleské pevnosti říkávalo les Rasošek. Když zemská stezka, procházející z Hradce Vlkovem, opustila obec směrem severním na Semonice, dotkla se na chvíli právě okraje tohoto lesa.
V žádných kronikách není uvedeno a ani nikdo z vlkovských nemá ponětí, kdo postavil na okraji lesa Rasošek veliký kamenný kříž vytesaný z jednoho kusu kamene. Nikdo dnes také neví ani to, proč byl odjakživa kříž obdařen jen jedním ramenem.
V poklidu, jindy zase divokým cvalem ubíhala staletí okolo kříže. Generace obyvatel se střídaly na okolních statcích a osadách. Les Rasošek se při svém západním okraji mezi Vlkovem a Plesem změnil postupně v bažantnici. Bohatě obdarovával lovce úlovkem, naháněl strach osamoceným pocestným, hýčkal ve své zelené náruči láskou opojené milence. A rameno kříže na jeho okraji se stalo někomu záchranou před nebezpečími hlubokého hvozdu, jiným zase ukazatelem cesty do ráje lásky. Někdy i zakázané, nešťastné lásky.
Bůhví, zda příběh, který se ke kříži váže, se skutečně stal. Jisté je však jedno. Se stavbou pleské pevnosti pominul staletý poklid. Objevili se zeměměřiči, s nimi přišli i odhadci selské půdy. Od jedné pleské usedlosti ke druhé chodil se smiřickým purkrabím Josefem Karáskem i zeměměřič Ignác. Původem Rakušan, ale česky už uměl docela obstojně, a rozuměl tedy odporu místních sedláků. Těm se pochopitelně nechtělo z půdy, kterou převzali od svých předků, stěhovat se někam do neznáma. I když dělal Ignác jen svou práci, byl pro ně nepřítelem.
A tehdy poprvé potkal Ignác Kateřinu, dceru sedláka z Dolního Plesu, právě na pokraji lesa Rasošek u jednoramenného kříže. Seděla na břehu bystrého potůčku, který tudy vytékal z nedalekého rybníčku s poetickým jménem Zezule. Zapředli spolu řeč a našli jeden v druhém zalíbení.
Druhé setkání nebylo tak příjemné. Setkali v chalupě jejího otce, kam dorazila komise pro zaměření a výkup pozemků. Sedlák se bránil, nechtěl se stěhovat až někam k Rozběřicím, a dělal zle, Kateřina plakala, její matka lomila rukama, mladší sourozenci křičeli v koutě světnice. Kateřina vyběhla za chalupu. Tam jí Ignác o něco později setřel z tváře slané slzy.
Kde se mohli setkat potřetí? Nikde jinde, než u kříže. A dalším setkáním již sám kříž napomáhal.
Snad od chvíle, kdy byl stvořen pradávným kameníkem, se na jeho povrchu nacházely čtyři důlky. Jeden nahoře a tři pak o něco níže v řadě vedle sebe. V dávných dobách, ještě když se u nás křesťanství mísilo s přežívajícími pohanskými pověrami, vkládali lidé do těchto důlků třeba proužek vlasů, jindy zase zub. Někdy tím chtěli, jak věřili, dotyčnému majiteli těchto částí pomoci, jindy zase naopak ublížit.
Našim milencům posloužily tyto otvory ke smlouvání dalších a dalších schůzek. Když Kateřina vložila, třeba hned po ránu, do prostředního ze tří důlků květinku nebo modřínovou či borovou šištičku, to podle toho, co bylo právě po ruce, Ignác v podvečer přicválal. Když se naopak dostavit nemohl, našla Kateřina v horním důlku malinký kamínek, jichž bylo v potůčku vždy dostatek. Les Rasošek skrýval jejich setkávání.
Jejich láska časem stále rostla, ale svět kolem nich i kříže se měnil.
Blížila se doba odchodu selské rodiny, bažantnice i les Rasošek stále řídly. Bylo třeba dřeva na stavbu pevnosti. V okolí se stále častěji objevovali lidé, pro které stavební činnost na Plese byla příležitostí ke skrovnému leč pravidelnému výdělku. Narůstalo nebezpečí, že někdo donese zprávu o Kateřině a Ignácovi jejímu otci. A co by v tom případě propuklo, to si Kateřina nedokázala vůbec představit. Pak nadešel den, kdy celá rodina opouštěla rodnou chalupu. Kolem Dolního Plesu se povoz kodrcal cestou k Vlkovu. U kříže shluk lidí. Jeden z posledních stromů bývalého vznosného lesa Rasošek při svém pádu zasáhl zeměměřiče Ignáce.
Dýchal, ale o sobě už nevěděl. Až ke smiřickému zámku, v němž byla tehdy nemocnice, jel povoz s raněným před nimi. A Kateřina hlasitě bědovala. „Nebreč, huso,“ vyjel na ni otec, „u chalupy jsi měla naříkat a ne až teď.“ A to byl konec lásky i lesa Rasošek.
Lidé přicházeli a mizeli, jen kříž zůstal. I on se v minulých časech na nějakou dobu ztratil, ale na konci dvacátého století byl opět vztyčen a dál stojí u polní cesty z Vlkova k bývalému Dolnímu Plesu.
K vlastní keši
Krabička je smallka s logbookem a tužkou. Vejde do ní nějaký TB, GC nebo CWG. Lovte a ukládejte nenápadně, možná budete na očích víc, než si myslíte.
Neparkujte u keše!!! Použijte doporučené parkoviště.
Varování !!!
Pokud chcete při své honbě za body kazit geocaching pro ostatní hráče, pak vězte, že pokud budou finální souřadnice této keše publikovány na serveru FINALKY.CZ, bude keš bez odkladu archivována.