Bozi muka a kriz pri ceste na Zelezne Traditional Geocache

Boží muka

Boží muka mají symbolizovat sloup, u kterého byl bičován Kristus a jejich tradice, kdy byla hojně stavěna, trvala 700 let. „Existenci božích muk dokládají na našem území prameny od 13. století, výskyt je však nestejnoměrný a souvisí nejspíše s historickým vývojem jednotlivých oblastí, zejména s převažujícím vyznáním zdejšího obyvatelstva v minulosti.“ Nejčastěji se stavěla při cestě k popravišti, souvisela s kultem mrtvých a na jejich památku rozsvěcovali lidé v nikách luceren svíčky. Stavba má tvar sloupku, či pilíře a může i nemusí být kryta stříškou. Často mají v horní části jeden či několik výklenků a na vrcholu jsou opatřena křížkem. Popisy či datace na božích mukách velmi často zcela chybí a pokud uvedena jsou, tak většinou na podstavci.
Mnoho božích muk je na území bývalého tišnovského okresu vyhlášeno státem chráněnou kulturní památkou, což je případ i božích muk, kterým je věnována tato keš (22543/7-1042). Nejstarší objekt božích muk je z roku 1706 ve Štěpánovicích a mnohé další pocházejí z 1. poloviny 18. století. Nalézt je můžeme v Lažánkách, Předklášteří či Doubravníku. Tyto pámátky byly na Tišnovsku budovány i celé následující 19. století, ve 20. století jich bylo vystavěno už méně.
Z později zbudovaných objektů můžeme jmenovat například boží muka sv. Anny v Kuřimi pod kopcem Zárubou, která byla postavena roku 1940.
Na Tišnovsku se v největší míře setkáme s božími mukami zděnými a následně omítnutými, na nejstarším dochovaném objektu je jako materiál použit hrubozrný červený pískovec. Nejčastějším půdorysem byl čtverec, ale v této oblasti se vyskytují i netradiční muka trojboká či pětiboká.
V bývalém tišnovském okrese se v božích mukách objevuje zpodobnění sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Máří Magdaleny, P. Marie Bolestné, sv. Anny nebo také žádné.
Ještě v nedávné minulosti byla zděná muka často bílena hašeným vápnem, nejčastěji před nějakou významnou společenskou událostí, jakou mohla být svatba v obci nebo velikonoční svátek.

Boží muka při cestě na Železné pochází z počátku 19. století. Stojí na kruhové podnoži s otevřenými pravoúhlými otvory s obrazy Krista. V roce 2012 došlo ke stavební a restaurátorské obnově božích muk, statickému zajištění i celkové upravě okolí.

Původní vzhled kříže a božích muk před restaurováním.

Kříž

Na okraji Tišnova u silnice na Železné, v těsné blízkosti božích muk, stojí také kříž, jehož korpus je z litiny a jeho modelace byla zvhedem k podobným křížům poněkud zjednodušena. Kříž je nesignovaný, tedy autor není znám. Datování na soklu je z roku 1871 a kříž věnovali manželé František a Antonia Zelinka.

Tento kříž vychází ze vzoru typických Břenkových křížů.

Josef Alois Břenek , sochař , řezbář a restaurátor , se narodil 4. března 1820 v Hranicích v okrese Přerov jako syn soukeníka . Zálibu v sochařství měl Břenek už od mládí. V roce 1837 nastoupil do učení, k brněnskému sochaři Edelemu, kde zůstal až do roku 1842. Z dílny Edeleho přešel Josef Břenek do Vídně, kde studoval na akademii jako soukromý žák u prof. Bauera. Ve Vídni pobýval něco přes rok. Od 20. října 1843 bydlel již v Brně, kde mu bylo povoleno provozovat umění sochařské a kde též působil. Jeho práce tvořily přechod mezi klasicismem a měšťanským realismem a historismem na Moravě . Náměty si často vybíral z rakouských a českých dějin.
V roce 1844 se oženil s dcerou brněnského měšťana obuvnického, mistra Jakuba Willmayera. Dne 23. října 1848 se narodil syn Antonín (+ 18.11.1908 ), který později nastoupil dráhu svého otce. Josef Břenek realizoval řadu církevních a profánních zakázek na moravském venkově. V Brně tvořil sochy zapojené do architektury. Historizující slohová orientace organicky začleňovala sochy do architektonického prostředí venkova či nové výstavby městské. Řadu prací vytvořil Josef Břenek během svého působení na Tišnovsku. V posledních letech svého života, od roku 1872 až do své smrti, žil stárnoucí mistr v Předklášteří v budově proboštství v areálu kláštera Porta Coeli. Zemřel 27. dubna 1878 v Předklášteří v 58 letech a je pochován na hřbitově v Předklášteří. Na hřbitově při průčelí kostela Nejsvětější Trojice je umístěn památkově chráněný náhrobek Josefa Břenka z roku 1878. Je zde pochován akademický sochař Josef Alois Břenek a jeho syn Josef Břenek, c. k. četař, který padl za vlast jako příslušník 8. pěšího regimentu v bitvě u Doboje 5. 9. 1878 .

Prameny:
[1] Zapletalová, Kristýna: Proměny drobných sakrálních památek a vztah komunity a jednotlivců k nim v bývalém tišnovském okrese, Bakalářská diplomová práce, Ústav evropské etnologie, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita v Brně, Brno 2009.
[2] Cenková, Pavla: „Vkusné & solidní“. Měšťanské sochařství v Brně 1800–1880, Seminář dějin umění, Obor: Teorie a dějiny umění, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita v Brně, Brno 2014.
[3] Josef Alois Břenek, http://www.krasnecesko.cz/encyklopedie/66-josef-alois-brenek-sochar.html.
[4] http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?hledani=1&CiRejst=22543/7-1042.
[5] http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_kulturních_památek_v_Tišnově.

Jak na keš:

Kousek od keše začíná cyklostezka a tak tu bývá někdy dost rušno. Proto buďte při odlovu opatrní, ať keš vydrží! A prosíme Vás, kolem kešky se chovejte jako zvířata, tedy tiše a nenápadně!