Zalužany u Vyklic
Ve své době byla tato obec jedním z nejvyspělejších měst světa. Žilo zde mnoho velmi chytrých a pracovitých lidí, kteří se po zániku města přestěhovali daleko na východ (dnešní Japonsko). Ale k zániku obce se teprve dostaneme…
V tomto městě všechno řídily počítače a vše fungovalo na jejich dokonalém systému. Počítače otvíraly dveře, okna, regulovaly teplotu v místnostech, zalévaly pěstované plodiny a vůbec za lidi dělaly všechnu práci. Lidé měli za úkol pouze udržovat počítače funkční a v chodu. Jinak se lidé bavili a užívali si krásných pohodových dnů. Jen pár vyvolených muselo opravdu chodit do práce.
Byl to tým těch nejlepších světových odborníků. Těchto lidí si ve městě každý vážil a uctivě je zdravil. Tito vědci neustále pracovali na vylepšování počítačů a jejich zdokonalování. Jejich vědecká laboratoř byla tak pokročilá, že si to dnešní svět ani nedokáže představit. V dobách kamenných nástrojů a primitivních oštěpů zde byla studená fúze dávno překonaným pojmem. V okolních lesích se občas zjevilo pár Hominidů, ale nic závažného pro město samozřejmě nehrozilo. To až o mnoho tisíc let později…
Stalo se to, když do okolí přifuněl Prafotr Blech (jeho jméno není jisté, ze záznamů města se po jeho zničení mnoho nedochovalo), který sem přišel i se smečkou svých podnapilých přívrženců. Když se vydrápali na jediný kopec v okolí, na který byli schopni vylézt a prohlásili tento kraj za svůj, v Zalužanech začal horlivý ruch. Žili zde nekonfliktní lidé, kteří nechtěli partičku opilců vyhánět. Naopak měli o ně strach, aby cestou podnapilí nespadli do nějaké rokle. Raději začali pracovat na ochranné bublině (silovém poli), kterou by město ochránili a také schovali před okolním světem. Toto silové pole bylo daleko pokročilejší než ty, které známe ze Star Treku. Cokoliv by bylo schované v této bublině, bylo by pro okolní svět neviditelné. Tým vědců tedy pracoval na vytvoření bubliny. Práce trvaly mnoho měsíců, ale na druhou stranu nebylo moc kam spěchat. Mírně podnapilí Blechové (za které se prohlásili) se jen občas kymáceli krajem, hledajíc kde by co šlo nakvasit. Hlavní slovo nad celým projektem měl pan Wi b´Uch Min. Byl to starší, ale moc moudrý a ambiciózní člověk. Práce šla všem od ruky a zdálo se, že vše bude brzy hotovo.
Jednoho slunného letního dne, kdy ani vánek nehnul vzduchem, mělo dojít k prvnímu testovacímu spuštění bubliny. Většina lidí šla mimo bublinu a opustila své domovy, aby všichni viděli tuto bublinu zvenku a zjistili, jestli se vše podařilo tak jak má. Posadili se na vyvýšenou louku nad městem, rozbalili piknikové koše a čekali, co se bude dít. Uvnitř města zůstalo jen pár vědců a samozřejmě pan Wi b´Uch Min, který jako kapitán tohoto projektu chtěl zůstat na palubě. Zbytek obyvatel seděl na louce a pochutnával si na tom, co si přinesli s sebou. Asi po hodině a půl se z města začalo ozývat podivné hučení obrovského generátoru, který měl bublinu zásobovat energií. Po chvíli se kolem města rozvinulo obrovské silové pole. Pár obyvatel se pokusilo tímto polem prohodit kameny, aby zjistili, zda silové pole funguje. Fungovalo! Obyvatelé z toho měli náležitou radost, ale to hlavní mělo teprve přijít. Zneviditelnění tohoto pole a také města za ním. To trvalo asi dalších 50 minut. Poslední, co obyvatelé zahlédli, byl pan Wi b´Uch Min, kterak vyběhl z výzkumné budovy a něco hulákal, ale nic mu nebylo rozumět. Hned na to jim město zmizelo před očima…
Dnes se naši vědci domnívají, že město díky přehřátí počítačů, které se na spuštění této bubliny používaly, došlo k výbuchu a celé město bylo zlikvidováno. Obyvatelé, kteří přihlíželi na louce nad městem, byli od tohoto výbuchu ochráněni díky silovému poli, které mělo zkolabovat krátce po výbuchu. Přeživším nezbylo nic jiného, než opustit tento kraj a přestěhovat se daleko na východ, jak už jsem zmiňoval na začátku. Na místě, kde stávalo výzkumné středisko s laboratoří, zůstal jen obrovský kráter, který je dnes zatopený vodou. Blechové mu říkají Milada.
Druhá teorie mluví jinak. Říká, že vědci jen nevěděli, jak onu bublinu vypnout. A jelikož ve městě nezůstal nikdo, krom oné skupinky vědců (bez žen), po několika letech všichni vymřeli. Je tedy možné, že Zalužany tu stále ještě někde jsou…
Dnes je stále několik lidí přesvědčených, že město stále existuje uvnitř své bubliny. Počítače vše udržují stále v chodu a to díky zdokonalené studené fúzi na úrovni, kterou nemá cenu vysvětlovat, protože naše lidstvo ji stejně prozatím nemůže pochopit. Tyto lidi můžete občas zahlédnout, jak se potulují po okolních loukách a polích a stále hledají něco, nějaký důkaz, který by potvrdil, že město tu stále je a třeba by je i přivedl k nápadu, jak se do něj dostat.
Posledním nálezem těchto lidí byl malý štítek s několika nesmyslnými čísly. Jen pro zajímavost vám ho zde přikládám, ale pochybuji, že někomu pomůže nebo že ona čísla vůbec něco znamenají…
