Jak to bylo?
Letňáček!!!…… generace dnešních čtyřicátníků má ještě v živé paměti doby, kdy bývalo o prázdninách nabito na každé promítání. Ke kinu se chodilo pěšky od Tržnice s dekou LARISA v igelitce, v kapse tři pětky na vstup. Pivo ve voskovaných kelímcích, klobása s ředěnou hořčicí, tatranky. Co se ten den promítalo, to nikdo moc neřešil, ale pamatuji si, že někdy kolem roku 1987 dávali celý týden každý večer Formanova Amadea - viděl jsem ho sedmkrát. Při tzv. „mládeži přístupných“ filmech bývalo v kryté části hlediště paradoxně nejmíň lidí: skupinky nás, nezletilců, sedávaly hlavně v nekryté části hlediště, protože bdělí pořadatelé zakazovali pod střechou kouřit.
Letní kino hned od počátku souviselo s Mezinárodním filmovým festivalem (MFF), v šedesátých letech bylo dokonce nejluxusnějším v tehdejší ČSSR! Během přehlídky pak bývalo beznadějně vyprodané: „Vzpomínám hlavně na dva filmy, na britský Most přes řeku Kwai, který se zde promítal v roce 1957, a pak na dvoudílný americký velkofilm Kleopatra z roku 1961. Když běžel, strhla se bouřka. Jenomže děj vtáhl lidi tak, že na sedačkách zůstali i v lijáku!“, vzpomínal v listopadu 2010 v rozhovoru pro Karlovarský deník Jiří Böhm, známý amatérský historik a publicista (více o historii kina najdete v povedeném listingu kešky Karlovarské letní kino).
Po sametové revoluci došlo k poklesu diváckého zájmu a chození do kina se nakrátko stalo prudce nemoderní záležitostí. A letňák postupně chřadl. V polovině devadesátých let byla situace už katastrofální, areál byl opuštěn a hlediště zarůstalo lebedou. Pouze v útrobách pódia s vypětím všech sil chvíli přežívala diskotéka Cinema (tehdejší DJ´s, dnes ctihodní kačeři TaMaLu a MPM-KV, by mohli vyprávět). S nerentabilním kinem si zkrátka nikdo nevěděl rady a ve společnosti tehdy běžně panoval názor, že kultura si musí na sebe sama vydělat. A tak byl areál nakonec uzamčen. Paradoxně ve stejnou dobu ale trápil MFF problém s kinosály, kdy popularita festivalu rok od roku raketově stoupala a nedostatek prostor k promítání se řešil dokonce stavbou dočasného nafukovacího sálu u Thermálu. Na letňák si nikdo nevzpomněl(?).
Kino stojí ve velmi atraktivní části města a to se mu nakonec málem stalo osudným: začátkem roku 2009 se městem rozšířila zpráva, že o areál má vážný zájem ruský developer, který hodlá objekt srovnat se zemí a na jeho místě postavit další z řady honosných domů, plných luxusních, ale neobydlených apartmánů. Osud letňáčku se zdál být zpečetěn…
A teprve tehdy se po patnácti letech konečně hnuly ledy. Parta nadšenců založila Občanské sdružení na záchranu letního kina, do jehož čela se postavil karlovarský rodák a patriot, herec a muzikant Láďa Gerendáš. Tento svérázný hoteliér z filmu „Tři veteráni“ zajistil v řadách známých pražských herců první podpisy pod protestní peticí a dal tím celé akci punc téměř celostátní rebélie. Desítky dobrovolníků pak okamžitě vtrhly s podpisovými archy do místních ulic a hospod a v sídle občanského sdružení v Ballantine´s baru u Národního domu se organizátorům začaly denně scházet podpisy stovek signatářů. Petici bylo možno podepsat v mnoha hospůdkách, na školách, v nemocnicích, i na úřadech, takže již 5. února 2010 mohl být zástupcům Magistrátu předán otevřený dopis s 3,5 tisíci podpisy. Těch se nakonec posbíralo celkem 4356 (!) a celá iniciativa se tak stala jednoznačně nejmasovější petiční akcí v porevoluční historii města. Již v červenci vystoupili v letňáku Jiří Schmitzer, Petr Gardner, Michal Prokop a Pavel Bobek. Nadšení se šířilo jako lavina a zastupitelům nakonec nezbylo než se kinem začít seriózně zabývat; v městském rozpočtu se kupodivu najednou našlo pár desítek tisíc na nejnutnější opravy a v předvečer 46. ročníku MFF se karlovaráci dočkali prvního obnoveného promítání. Letňák byl zachráněn.
Dnes kino spravuje městská kulturní agentura, letní program funguje, v areálu se provádí pravidelná údržba. Lehce natrpklou příchuť celé spontánní občanské taškařici tak bohužel nakonec dodal jen fakt, že záchranu kina si v předvolební kampani tehdy chlubivě „přišpendlila na klopu“ jedna z lokálních politických partiček. Ale to už je naštěstí jiný a úplně nedůležitý příběh……
Jak na kešku?
Na výchozích souřadnicích je parkoviště, ale doporučuji špacír směrem z centra, podél všech zdejších kolonád, kolem Grandhotelu Pupp. Po této trase vede i oficiální značená cyklostezka, je možno i využít autobusy č. 2 nebo 7 a vystoupit na zastávce „Richmond“. Souřadnice finálky zjistíte…….. ale to už znáte:
A = Kolik podpisů pod peticí za záchranu letního kina se celkem podařilo sehnat?
B = Počet veteránů ve filmu „Tři veteráni“?
C = Mezi první signatáře petice patřili herci:
1.) Stanislav Zindulka, Pavel Liška (C=3)
2.) Petr Nárožný, Pavel Trávníček (C=6)
D = Konečný počet petičních archů?
(Předpokládejme, že kromě posledního archu byly všechny zcela zaplněny,
počítáme všechny.)
E = Bedřich Smetana, postávající v blízkém parku, soustředěně sleduje:
1.) dlouhou frontu lidí před pokladnou letního kina (E=22)
2.) prezidenta MFF Jirku Bartošku, přicházejícího z open-párty v GH Pupp (E=33)
F = Trofej pro vítěze hlavní ceny MFF Karlovy Vary se jmenuje:
1.) Zlatý glóbus (F=9)
2.) Křišťálový glóbus (F=3)
The open-air cinema has always been linked with the International Film Festival and in the 1960s it was even the most luxurious one in the former CSSR! Following the velvet revolution of 1989 there was a decline in spectators’ interest. By the middle of 1990s the condition of the cinema was already a disaster, as it had been abandoned and the auditorium was getting overgrown with greenery. Nobody had an idea what to do about the unprofitable cinema, so eventually it was locked and deteriorated for many years. At the beginning of 2009 a rumour was going around that a group of people from the town hall was going to sell the lucrative area “advantageously”. But then a group of enthusiasts headed by the actor and musician Láďa Gerendáš established the Civic Association for the Preservation of the Open-Air Cinema. L. Gerendáš, an individual hotel-keeper from the film “The Three Veterans” (Tři veteráni), gathered the first signatures to the petition from well-known actors from Prague. Tens of volunteers then burst into local streets and pubs with signature sheets, the organizers collected hundreds of signatures daily, and on 5 February 2010 an open letter with 3,500 signatures could be handed over to the town representatives. In the end, there was a total of 4,356 signatures and thus the whole initiative undoubtedly became the most widespread petition in the post-revolution history of the town. Nowadays the cinema is administered by the town’s cultural agency, the summer programme is back again and the area gets regular maintenance.
A = What is the total number of signatures under the petition for the preservation
of the open-air cinema?
B = Number of the veterans in the film “Three Veterans”?
C = Amongst the first petition signatories were the actors:
1.) Stanislav Zindulka, Pavel Liška (C=3)
2.) Petr Nárožný, Pavel Trávníček (C=6)
D = Final number of signature sheets (last sheet was not filled completely)?
E = Bedřich Smetana, standing in the nearby park, is closely watching:
1.) the long queue standing in front of the cinema’s ticket office (E=22)
2.) the president of the International Film Festival Jiří Bartoška,
coming from the open-party at GH Pupp (E=33)
F = The name of the trophy for the main award winner of the IFF Karlovy Vary is:
1.) Golden Globe (F=9)
2.) Crystal Globe (F=3)
N 50° 12. (E + C! + 4B + √A)
E 012° 53. (D + B2 - F)
….krabičku nekroutit ani nelámat!
CWG? Jak velí kačerská slušnost, měňte výhradně 1:1 za log.
Geopotěr vezměte s sebou, ale bacha, do kešky se hračky nevejdou!!
A protože v okolí občas bývá provoz jako na Václaváku,
LOVTE PROSÍM POUZE V DOBĚ,
KDY SE V KINĚ NEKONÁ ŽÁDNÁ AKCE!!!
zdroje a poděkování:
- kvpoint.cz (foto)
- Karlovarský deník (info)
- Občanské sdružení za záchranu letního kina (petiční archy)
- Metuzalem (zaměření krabičky, betatest)
- Janka.kv, paci.CZ (kačerská morální vzpruha)
Cache je domovským parkovištěm pro Travel Bug OPEN AIR CINEMA - KARLOVY VARY, CZ
