Z Třebovské kroniky.
Snahy Jindřicha Bzence o rozvoj Třebovic a první překážky.
Bedlivějším zkoumáním bylo shledáno, že přidělení Opavska r. 1377 jsou Třebovice označeny německým názvem »Driwicz«
(ne Devic«, jak psal gym. red. V. Prasek). V pozdějších německých listinách jsou
Třebovice označeny názvem »Triwicz«. Třebovice byly tehdy hlavou zboží pánu z Kravař, byla zde tvrz s dvorem a mlýn. Rovněž i za pánů Sobku z Kornic a za Střelů z Chechla. Když r. 1513" zemřel Jiří Střel. Zdědila statky jeho sestra Markéta, provdaná Bzencová. Ta vzala do spolku své syny Fabiána a Jindřicha. Jindřich Bzenec z Markvartovic jako mladý rytíř byl na vojenské výpravě polského krále Albrechta zajat r. 1497 a prodán Turkům. Z tureckého zajetí byl propuštěn teprve, když Zikmund po smrti svých bratří byl zvolen za krále polského a vyslal poselstvo k tureckému císaři o potvrzení pokoje. Když se Jindřich navrátil
s poselstvem do království polského, sloužil u dvora krále Zikmunda. R. 1502 zúčastnil se "vítězné polské výpravy proti knížeti moskevskému. Roku 1515 se navrátil rytíř Jindřich Bzenec do své vlasti. S bratrem Fabiánem se rozdělilo statky.
Fabián"dostal Markvartovice a Malé Darkovice, Jindřich převzal Třebovice, Svinov a Porubu. Jindřich Bzenec se oženil asi v 54. roce s Annou z Bohušic, dcerou pana Kryštofa Huffa. Žili pak na zámku v Třebovicích. Třebovská tvrz byla
»murovaná«. Okolo tvrze byl val ohrazený pleteným plotem. Blízko tvrze byl dvůr a v něm čelední světnice, za ním ovčíma a stodoly.
Rozdělení statku mezi syny Jindřicha Bzence bylo na újmu rozvoje městečka.
Roku 1554 synové vladyky Jindřicha: Petr, Jan, Ondřej, Fabián a Albrecht, bratři
nedílní, obnovili spor o 'vodu a: kamení ze skály hoštálkovské. 1556 o Nanebevzetí P. Marie byli již bratři poděleni. Fabián Bzenec na Třebovici byl pohnán od pána z
Vrbna, na Hlučíně, že drží kout "Závrbek« proti chmelnici své, třebovské od gruntu
hoštálkovského, za plat, který náleží ke kostelu hoštálkovskému. Ten kout, že mu p.. Štefan z Vrbna pro lepší kostela vypověděl, a on Fabián, jej postoupiti nechce. Zemské právo Fabiána od žaloby, osvobodilo, protože tento kout slul »Stará chmelnice« a ne »Závrbek«. Fabián Bzenec byl na jednom díle Třebovic, na druhé:díle, s mlýnem »Kafarnu«, byl bratr Jan; tento bydlel ve mlýne. Jan žaloval
bratra Fabiána, že mu zajal klisny; že mu ze svého velkého rybníka pode nepouští
vody do jeho rybníka pod oním ležícího, který slove »LesnÍ«; že dal
sebra ti obilí na poli »pocnúc od synovské cesty, teď dělí třebovické pole se synovskými po ty příčné záhony, které nyní úlehlemi leží až zase po cestu třebovskou, která vede mimo »Pytlovec« ke »Kafarni«, kterýž kus byl od zemřelého otce Jindřicha Bzence zemřelému Vaňkovi Kasankovi ke mlýnu »Kafarni« nadán, i nástupci jeho Staňkovi mlynáři, kterýž ten mlýn po něm koupil«. Roku 1557 vložen do zemských des k Svinov Petrovi Bzencovi, až by Albrecht, jeho mladší bratr, který v zemi nebyl, se navrátil a vůli svou k tomu dal. Bratři Bzencové rozdělili se o zboží třebovské v nepřítomnosti Albrechtově. Ten sloužil u vojska a více se nevrátil, protože zahynul v námořní bitvě proti Turkům. Téhož roku o sv. Alžbětě Fabián žaloval bratra Jana, že lidí synovských k pracím na stave třebovickém nepridržuje. Roku 1557 koupil Petr Bzenec od bratra Jana díl Svinova,
který tento při rozdílu bratrském obdržel. Rybník »Bczdek« dostal při dělení statku
třebovického Ondřej Bzenec na Porubě. 1558 byla učiněna smlouva o pronájem statku třebovského. 1559.0 sv. Alžbětě Fabián Bzenec žaloval bratra Petra, že. toho
podle dílčí cedule neopatřil, aby se do Poroby a do»Kafarne« pivo z Třebovic bralo. Na bratra Ondřeje na Porobe žaloval, že hraniční kopce na jeho folvarku proti háji »Mešníku« zaorati, ovšem zaseti a oves posekat do dvora porubského odvést dal. Ze dopouští pivo bráti z Klimkovic a brání je vozit z Třebovic. Ondře dokazoval, že do Poruby se od starodávna pívalo pivo z různých mest, z Hlučína, z Opavy a z Klimkovic.
Znak městečka Třebovic.
živnosti provozovat mohli, předkem tomu povolení dává ne, aby se
v něm všelijací řemeslníci, totiž pekari, krejčí, kováři, zámečníci, ševci a jiní všelijací obchodníci osazovati a řemesla svá svobodné dešti a provozovati i jich užívati mají a mohu beze všech lidí všelijakých překážek a skrze nám i budoucím našim králům českým hojnější užitek v časech budoucích přiveden býti mohl, 1depsanému městečku Třebovicom a obyvatelom v něm nynější i budoucím věrným našim milým z milosti naši
královské s dobrým rozmyslem s radami věrných našich milých, naší jistým vědomím 6 mocí naší královské'v Cechách, jako ho markrabě moravský a nejvyšší kníže slezské dáváme erb, neboli že to znamení, kterýmž by pečetiti mohli, totižto štít červený, v němž
jest půl kapru přirozeného hubou vzhůru a nad ním jest křídlo bíle, co obloukem téhož pul kapra obkličující, tak jakožto všecko rukou a vtipem umění malířského v prostředí listu tohoto jest vymalováno a vypsáno.
