I. Etapa
Etapa začíná na parkovišti U Hubertusa v Karlové studánce a končí na Barborce. Celkem měří cirka 5,5 km a provede vás perlou Jeseníků, údolím Bílé Opavy. V údolí se nachází několik kaskád s vodopády, lávky, schody i řetězy. Abyste ovšem toto nádherné údolí neminuli, musíte se vydat po žluté značce, kterou až nad vodopády vyměníte za modrou. Ta už vás pak bezpečně dovede k Barborce.
II. Etapa
Během druhé etapy budete muset absolvovat cca 4,2 km po asfaltu z Barborky až na Švýcárnu, kam vás z nedalekého rozcestí dovede červená značka. Kdo bude chtít, může si trasu zpestřit nočním pohledem z Pradědu a za tímto účelem si zajít až na vrchol. Pak jej tedy bude čekat celkem 6 km po asfaltu. Určitě doporučuji si tam za hezkého počasí zajít. Na cestě jsou dva prameny k naplnění vody. Pod Pradědem a na Švýcárně.
III. Etapa
V další etapě vás čeká 6 km mezi Švýcárnou a Červenohorským sedlem po červené značce. Tato semi-hřebenovka, jak ji nazývám, má jeden z nejhezčích horských chodníčků vyrobený z hatí. Na hatích je mnoho otevřených prostorů, ze kterých se naskýtají krásné výhledy do všech stran. Věřím, že i v noci budou výhledy krásné. Na Červenohorském sedle se pak nabízí možnost úniku pro první odpadlíky, odkud ráno mohou odjet autobusem buď do Jeseníku anebo do Šumperku. Věřím, že zde ještě nikdo neodpadne.
IV. Etapa
Dlouho jsem uvažoval, zda mám čtvrtou etapu mezi Červenohorským sedlem a Keprníkem rozdělit na dvě části, jelikož uprostřed 7 kilometrové trasy se nachází zajímavý bod „Vřesová studánka.“ Nakonec jsem ji nedělil s tím, že se zde stejně plno kačerů zastaví dobrovolně pro keš. Místo je velmi zajímavé i svojí historií. Nechám tedy na vás, zda si vyberete doporučovanou trasu anebo Červenou horu podejdete. Osobně mi záživnější připadá žlutá odbočka, jelikož nevede po zpevněné cestě, nýbrž klečím přes lavinový kar a nádherné skalky. S červenou se opět sejde v Selde pod Vřesovkou. Vzdálenosti obou variant jsou zcela shodné.
Kdo spoléhá, že si ve Vřesové studánce doplní pitnou vodu, může se pěkně spálit. Studánka spíše neteče, než teče. Na konci bych si dovolil ještě jednu zmínku o Keprníku. Je zde totiž možné běžně najít krystalický křišťál a méně kvalitní český granát. Za zmínku jistě stojí i Rašeliniště pod Keprníkem.
V. Etapa
V páté etapě vás čeká cca 7 km klesání až do Ramzovského sedla. Svojí výšku ztratíte bez mála o polovinu. Z Keprníku k rozcestí na Šeráku lze sestoupit pouze jedinou trasou. Dále ovšem můžete do Ramzové pokračovat několika trasami. První varianta se nabízí po červené značce až dolů. Dále je možné sestoupit po modré kolem Obřích skal a odtud po zelené, kde se později dá tuto značku opustit a pokračovat po lesní asfaltce vyúsťující u lanovky anebo setrvat na zelené. Poslední variantou je obejít Šerák a vydat se po neznačené cestě pod lanovkou až do sedla. Nechám to na vás, dle vašich sil a hlavně podle keší, které budete chtít odlovit.
Kdo by již věděl, že další etapy fyzicky nezvládne, může opět na konci této etapy odstoupit a vydat se vlakem buď na Jeseník anebo Hanušovice. Další možnost odstoupit bude až na Paprsku.
VI. Etapa
V následující etapě vás čeká 6,5km pozvolného stoupání po červené značce až do blízkosti horské chaty Paprsek. Přesněji řečeno na rozcestí Palaš. Zde se nachází malé turistické posezení k odpočinku před další etapou a k případné snídani. V průběhu trasy můžete odlovit pár keší, které sice ne vždy leží na cestě, ale srdce kačera málokdy dovolí nechat krabičku jen tak bez povšimnutí. Snad jedinou zajímavostí na trase může být stará štola nedaleko stezky. Z této etapy se dá odstoupit na chatě Paprsek po zelené značce až do Starého města na vlak do Hanušovic. Tato ústupová trasa je asi tak dlouhá jak zpět do Ramzové, ale naštěstí vede furt jenom z kopce.
VII. Etapa
V sedmé etapě, která měří asi 6,4km se opět otevírá více možností jak postupovat. Pokud se v předchozí etapě rozhodnete dojít až pro kešku na Paprsku, budete s největší pravděpodobností pokračovat dále po červené. Pokud vás ovšem tato chata neláká, můžete opustit červenou značku již na rozcestí Palaš a dále pokračovat z kopce neznačenou cestou po lesní cestě k Medvědí boudě. Zde opět navážete na červenou značku, kterou jste před tím opustili. Dále pak po značce a prakticky po vrstevnici až na přibližné souřadnice
S1, kde se vydáte po lesní cestě na polskou hranici a přejdete na zelenou značku, jež vás dovede až na Kladské sedlo.
Před započetím poslední výstupové etapy se na chvíli usaďte na Kladském sedle a vydatně posvačte. Budeteli mít štěstí, bude již otevřeno i malé občerstvení. Zastavte se a chvíli rozjímejte. Užijte si zde ten kontakt s přírodou. Zanedlouho se totiž vydáte na nejdelší etapu celého klání měřící 8 km a ani jedna její píď nebude z kopce. Etapa vede lesním porostem kolem hraničních patníků bez možnosti výhledů, a proto bude poněkud zdlouhavá. To jí ovšem neubírá na kráse, ba právě naopak. Ti nejúspěšnější z vás pak na jejím konci stanou na Kralickém Sněžníku a jejich jména budou navždy vytesána do kamene ;)
Budu rád, když se nám podaří aspoň z části dojít jako skupina. Nicméně trvat na tom nemohu a ani nebudu. Takže budu se na vás těšit jak na startu, tak i v cíli.
IX. Etapa
Posledním vaším cílem bude vrátit se domů. Z Kralického Sněžníku je nejlepší sestoupit do Stříbrnic, kde, budete-li mít štěstí, chytnete autobus do Starého města na vlak. V opačném případě budete muset do Starého města dojít pěšky. Odsud vás již vlak odveze do Hanušovic a pak každý svým směrem na Kraliky, Jeseník nebo Šumperk, kde přesednutím na BUS můžete jet na Rýmařov, Bruntál, Karlovu studánku. Ze Šumperku dále vlakem na Zábřeh, Olomouc, Uničov, Desná, atd.) No a kdo by náhodou měl málo, může se ještě vydat na speciální etapu a sice pěšky až do Hanušovic přes Sušinu ;)
Těším se opět na všechny z vás !
Kolegové kačeři! Všem děkuji za účast na druhém ročníku báječného přechodu z Karlové studánky na Kralický Sněžník. Bylo mi potěšením se s Vámi opět sejít a prožít úžasnou noc plnou nevšedních zážitků. Mnohem více mě ovšem těší, že mnozí zúčastnění již pro mne nejsou jenom nicky v logbooku, ale osobnosti se jmény, které mají své tváře a dokážu si je dokonce zapamatovat. Jinými slovy: zdravé jádro, skalní příznivci, přátelé.
Pokud bych měl porovnat letošní ročník s loňským, tak ačkoliv nám nepršelo jako loni, bylo na trase mnohem více bláta a vody. Patrně následek deštivého týdne před eventem. Chtěl jsem tedy přidat atribut brodění se, ale u eventu nelze nastavit. Škoda ;). Na celé trase nás čekala asi dvě zásadní překvapení. Zavřená Švýcárna a zavřená sjezdovka v Ramzové. V závěru také jistě nepotěšila polská zelená značka před Sněžníkem a tak mnozí z nás volili českou červenou. Tak či tak nás nakonec na vrcholu čekalo velmi přívětivé počasí, pro Kraličák až nezvykle.
A co nás čeká příště?! To je otázka, kterou si momentálně kladu. Znovu KS2KS? Anebo jinou trasu? Silně uvažuji o střídavé variantě, aby se nám trasa nezačala zajídat a event si tak zachoval svoji prestiž. A co místo? Orlické hory? Jeseníky? Beskydy? Kdo ví? Jisté je jen jedno. Taková změna si bude vyžadovat i nový název.
A úplným závěrem něco málo ze statistik.
Časy v jednotlivých etapách:
Rozdílové časy od vedoucí skupiny:
Individuální srovnání s minulým ročníkem (doba trvání etapy):
* Červená horší čas, zelená lepší čas než loni.
Naměřené teploty
Všem, kteří se dobrovolně zúčastnili zaznamenáváním časů děkuji. Čaute opět na dalším eventu.
Nikita-1