Warrant officer Miloslav Styblík, pilot RAF 787495
Největší bojový úspěch Miloslava Styblíka, poškození německé ponorky, velmi podrobně popsal Josef Kučera v obecním zpravodaji Rožďalovicko v roce 2008:
HVĚZDNÁ HODINA
Prvního jarního dne 1943 hučely motory letounu Vickers Wellington Mk.IC KX-Z jednotvárně již pátou hodinu a kapitán letounu w/o Miloslav Styblík vykonával hlídkový let ve stanovené oblasti na 46 až 49 stupni severní šířky a na 6 až 9 stupni západní délky s cílem vyhledávat nepřátelské ponorky a hladinové lodě a podle možnosti na ně zaútočit pumami nebo podvodními náložemi.
Britský bombardér Wickers Wellington
Let se již blížil ke konci a byl čas myslet na návrat, když se v intercomu ozvalo hlášení předního střelce P/O Jaroslava Kamaráda: "ponorka ve dvě hodiny", což znamenalo, že šedesát stupňů od kurzu letounu vpravo vpředu je německá ponorka. Celá posádka letounu ožila, navigátor hlásil, že ji vidí v bombardovacím zaměřovači a začal udávat M. Styblíkovi kurz útoku na ponorku.
Wellingtony v akci
Při spatření ponorky byl letoun ve výši 300 m nad hladinou, k provedení útoku měli jen 30 až 40 vteřin, protože se ponorka začala rychle zanořovat. Na německých ponorkách byli v době vynoření vždy čtyři pozorovatelé, kteří sledovali jim určený kvadrant vzdušného prostoru a tak bylo jisté, že i Němci Styblíkův letoun spatřili.
W/O Miloslav Styblík převedl letoun do strmého klesání a seřídil kurz letounu podle pokynů navigátora. Rychlost Wellingtonu prudce narůstala, výška letu se rychle snižovala. Navigátor odhodil šest hlubinných náloží v okamžiku, kdy se zadní část již téměř ponořené ponorky objevila ve středu zaměřovače. Kapitán letounu Styblík začal prudce vybírat letoun, na výškoměru bylo v té chvíli 51 stop, tj. 17 metrů nad hladinou moře.
Tento odvážný pilotní manévr napomohl tomu, že ponorka byla zasažena a poškozena, což hlásil ze svého stanoviště zadní střelec Sgt. Karel Nahodil, neboť mohl dobře pozorovat velké gejzíry mořské vody způsobené výbuchy náloží v hloubce 7,5 metrů pod hladinou. Viděl, jak v těchto gejzírech vylétlo na hladinu několik černých předmětů a objevila se i olejová skvrna.
Radiotelegrafista Sgt. Milan Jakubec oznámil polohu útoku a ponorky Pobřežnímu velitelství, které do polohy 47.22 stupňů severní šířky a 08.43 stupňů západní délky vyslalo další letouny. Útok byl proveden v 19.01 GMT, Styblík ještě několik minut vyčkával nad prostorem útoku, přibližně 400 km západně od přístavu Lorient, ve výši 300 metrů. Poté, co se v této oblasti objevil další letoun 311. čs. bombardovací perutě, se vydal na zpáteční let k letišti Talbeny v jižním Walesu, kde před 21.00 GMT v pořádku přistál. Druhým pilotem byl Sgt. Karel Kopal.
Poškozená ponorka se musela vynořit, zaútočily na ní další dva letouny a potopily ji.
Německá ponorka U-966 zasažená bombardérem 311. čs. bombardovací peruti v listopadu 1943
Poškození ponorky však nebylo oficiálními místy uznáno. Podrobně jej osobně popisuje radiotelegrafista Milan Jakubec v knize Jiřího Rajlicha Na nebi hrdého Albionu, 4. část (1943) na str. 149-150. S vysokou mírou pravděpodobnosti se jednalo o ponorku U-665, jejíž potopení bylo o den později připsáno britskému pilotovi. Podle historických zdrojů se československým letcům přičítá úspěch při potopení 5 německých ponorek, ale Miloslav Styblík na tomto seznamu nefiguruje.
Tato nepřesnost ale nijak neumenšuje hrdinství Miloslava Styblíka a jeho zásluhy v boji za osvobození vlasti.
Miloslav Styblík
O MILOSLAVU STYBLÍKOVI
Miloslav Styblík se narodil 10. června 1914 v Rožďalovicích. Od roku 1932 pracoval ve velkoobchodu firmy A.V.Tichý jako obchodní příručí a později jako obchodní zástupce.
V roce 1936 byl v Jičíně odveden na základní vojenskou službu. Od ledna do listopadu 1937 prodělal letecký výcvik na letišti v Hradci Králové. Od 24. dubna 1938 konal službu pilota letce u 77. letky 5. leteckého pluku. Obě mobilizace v roce 1938 zastihly již desátníka Styblíka na Slovensku, kde měla jeho letka za úkol operovat v případě ozbrojeného konfliktu proti Maďarsku. U této letky létal na letounech Aero Ab-101 a Avia B-71.
Dnem 1. prosince 1938 byl des. Styblík přeložen k 81. letce, létal zde na strojích MB-200 a Fokker F-9. Okupace Čech a Moravy zastihla letku na letišti Křižanov. Miloslav Styblík byl poslán na nucenou dovolenou, dne 30. dubna byl demobilizován a ihned se začal připravovat k odchodu do zahraničí.
Miloslav Styblík šestý zleva v třetí řadě
8. července 1939 se mu úspěšně podařilo překročit česko-polské hranice v prostoru Frýdku. V Krakově se přihlásil na československém konzulátu, podepsal předběžný závazek ke službě v Cizinecké legii a byl zařazen do transportu do Francie.
Po krátkém angažmá v Cizinecké legii byl Miloslav Styblík zařazen do československé zahraniční armády a byl přidělen na frontu k bojové jednotce Groupe de Bombardement II/32. V rámci této jednotky provedl několik denních i nočních bombardovacích náletů na postupující německá vojska. Nakonec však musel poraženou Francii opustit a přes Alžírsko, Maroko a Gibraltar se v červenci 1940 dostal do Anglie.
Rukopis M.Styblíka popisující jeho anabázi při útěku z okupovaného Československa do Velké Británie
25. července 1940 složil přísahu věrnosti britskému králi Jiřímu VI. a byl v hodnosti AC/2 přijat do RAF VR (Royal Air Force Volunteer Reserve) s identifikačním číslem 787495. 17. října 1940 byl zařazen k 311. československé bombardovací peruti na letišti Honington v hodnosti seržant (Sgt).
Od září 1940 do dubna 1942 provedla 311. československá bombardovací peruť 1029 bojových vzletů proti cílům v Německu a okupované Evropě. Peruť se ovšem potýkala s těžkými ztrátami, které v dubnu 1942 dosáhly 54 % (250 padlých a 35 zajatých letců), a proto byla stažena z operační činnosti.
Personál 311. peruti na základně Honington v roce 1940
U 311. peruti Miloslav Styblík pilotoval dvoumotorový britský bombardovací letounu Vickers Wellington. První bojový let vykonal v březnu 1941 při bombardování přístavu Brest.
Dramatické chvíle prožil se svou osádkou v noci z 26. na 27. dubna 1941 při náletu na přístav Hamburk. Letoun byl německou protiletadlovou palbou zasažen tak, že byl vyřazen navigační systém a radiové spojení. Po dlouhém nočním bloudění se pilotům Sgt. Jaroslavu Doktorovi a Sgt. Miloslavu Styblíkovi podařilo s posledními zbytky paliva doletět nad britské území a za naprosté tmy a za dramatických okolností přistát u města Whetherby v Yorkshirském hrabství. Při tomto krkolomném přistání byl M. Styblík vážně zraněn na noze. Dne 28. října 1941 byl povýšen do hodnosti rotmistr letectva a do britské hodnosti Flight Sergeant (F/Sgt).
Na jaře 1942 splnil M. Styblík operační turnus 200 letových hodin a až do listopadu setrval na odpočinku, než byl v listopadu znovu zařazen k 311.peruti, jejímž hlavním úkolem bylo v té době pátrat po nepřátelských plavidlech na moři, zejména v oblasti Biskajského zálivu. V březnu 1943 se M. Styblík podílel na potopení německé ponorky.
Příslušníci 311. peruti při přípravě na operační let nad Evropou
Dne 1. března 1943 byl povýšen do britské hodnosti Warrant Officer – W/O a 30. července 1943 po splnění dalšího turnusu operačních hodin byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939.
Dnem 31. srpna 1943 byl přeložen do zámoří k přeškolení na čtyřmotorové americké letouny B-24 Liberator a 25. září 1943 byl zařazen do výcviku u 111. operační výcvikové jednotky na letišti Oaks Field ve městě Nassau na ostrově New Providence v Bahamském souostroví. Zde byl 28. října povýšen do čs. hodnosti štábní rotmistr v záloze.
Dne 23. listopadu 1943 večer odstartoval z letiště Oaks Field dvoumotorový cvičný letoun B-25 Mitchel Mk.II FV952 s kódem FX. Úkolem byl noční navigační let. Poslední spojení s osádkou bylo navázáno ve 20.38 hod. a pak se osádka letounu náhle odmlčela. Přestože se pátrací akce rozeběhla okamžitě, nepřinesla žádný výsledek.
Příčinu ztráty letounu se dodnes nepodařilo jednoznačně objasnit. Podle výpovědi domorodců a ostatních osádek, které byly tehdy také ve vzduchu, letoun s největší pravděpodobností vletěl do rozsáhlého bouřkového mraku v poloze tři až pět kilometrů západně od ostrova Bimini a zřítil se do moře. Těla šesti československých letců moře nikdy nevydalo. Teprve po osmi měsících dne 8. července 1944 byli letci Styblíkovy osádky oficiálně prohlášeni za mrtvé.
O POSÁDCE POSLEDNÍHO LETU
Společně s kapitánem letounu W/O Miloslavem Styblíkem zahynulo dalších 5 československých letců:
Sgt. Ruprecht Krupica, nar. 23.1.1917 v Chvalčově – druhý pilot
F/O. Josef Šimandl, nar. 8.10.1914 v Českých Budějovicích – navigátor
Sgt. Pavel Fuchs, nar. 29.5.1916 v Rakovníku – radiotelegrafista-střelec
Sgt. Adolf Oplatka vl.jm. Petr Brdský, nar. 28.5.1921 v Praze – radiotelegrafista-střelec
Sgt. Hanuš Tomek vl. jm. Hanuš Treulich, nar. 21.07.1919 v Pardubicích – radiotelegrafista-střelec
Čest jejich památce.
B-24 Liberator 311. čs. bombardovací perutě
JAK NA KEŠ
Jedná se o jednoduchou offsetovou multinu. Na úvodních souřadnicích se nachází rodný dům Miloslava Styblíka s pamětní deskou ve štítě. Na čelní stěně domu, téměř na rohu ulic, jsou umístěny tři malé modré plastové destičky:
a) obsahují-li čísla 3 a 8, keš hledejte na souřadnicích N 50°17.799 E 15°11.118,
b) obsahují-li číslo 3 ale nikoliv číslo 8, keš hledejte na souřadnicích N 50°18.818 E 15°11.600,
c) neobsahují-li číslo 3 ani číslo 8, keš hledejte na souřadnicích N 50°17.476 E 015°10.952,
d) obsahují-li číslo 8 ale nikoliv číslo 3, keš hledejte na souřadnicích N 50°17.772 E 15°08.327.
