(Jiří Košík)

Hromův dub je památný strom mezi vesnicemi Hlušovice a Chomoutov severně od Olomouce. Přibližně čtyřsetletý DUB LETNÍ (Quercus robur) roste vedle polní cesty v nadmořské výšce 215 metrů. Jde zřejmě o poslední památku na souvislou výsadbu zpevňující hráz někdejšího Dolního (nebo Velkého) rybníka  vystavěného majitelem zdejšího panství, městem Olomoucí.

Území zařazené v 18.století do katastrální obce Moravská Loděnice se připomíná již roku 1141 v majetku olomouckého kláštera. Roku 1407 se však různými cestami dostalo do majetku rodu olomouckých fojtů Salzerů, od nichž je roku 1528 získalo kupem město Olomouc. Přes tuhý odpor Loděnických poddaných, kteří ztráceli mnoho svých luk, město v roce 1577 vystavělo vedle staršího (Horního) rybníka vzniklého ještě za Salzerů nový veliký rybník, na jehož navršené hrázi proti toku Oskavy stavitelé vysadili podle dobové praxe stromoví. Podle všeho v téže době zde bylo zřízeno stavení porybného, strážní domek, kterému se v lidovém podání říkalo "Strážná bouda".

Jak dub ke svému jménu přišel?

Podle lidové tradice však na tomto místě kdysi stávala chýše uhlíře jménem Hrom, který se vzepřel snaze nějakého církevního pána (snad biskupa Dietrichštejna) získat jej, neobyčejného siláka s až zázračnou mocí, do své ozbrojené gardy. Původní stavení zapálil a zmizel navždy kdesi v lužním lese. Příběh dostal i literární podobu v historickém románu Antonína Taláška "Na troskách Hradiska" (1926), kde se později obnovenému stavení připisuje také role tajemné modlitebny bratří z Horky, Sedliska a Chomoutova na počátku 17. století, což je možno pokládat za docela pravděpodobné (hrdinové románu z rodu Rokytů z Horky skutečně žili a před protireformačním pronásledováním uprchli do Uher).

"Strážní bouda" vzniklá z "Hromovy" chýše spolu s okolními duby, zde však přečkala téměř čtyři století, i když funkci strážního domku u rybníka celou tu dobu neplnila. Rybník již nebyl po roce 1738 osazován, ale jeho plocha s velice úrodnou půdou byla pronajímána sedlákům na pastvu nebo i na osetí. Některý z nich zřejmě získal touto cestou do nájmu i někdejší stavení rybářského hospodáře. Jako hospodářský zemědělský objekt sloužila "bouda" i po pádu nevolnictví (1781) a po zrušení panské roboty roku 1848. Ke svému definitivnímu konci došla až za válečných událostí v roce 1945.

Jedinou památkou dlouhé historie těchto míst zůstal poslední osamocený stromový velikán, jehož kořeny kdysi zpevňovaly hráz mocného rybníka a koruna poskytovala stín domácím lidem i kolemjdoucím poutníkům.

Zdroj:www.wikipedie.cz, informační tabule (PhDr. Milan Tichák) Foto: vlastní

Údaje o stromu (rok 2005):

-Druh: DUB LETNÍ (Quercus robur L.)

-Stáří: více než 400 let

-Výška stromu: 27 m

-Výška koruny: 20 m

-Šířka koruny: 24 m

-Obvod kmene ve výšce 1,3m: 640 cm