Jak svědčí řada místních názvů osad jako Vlčí hora, Přestavlky (zdržovalo se tu prý "přes sta vlků") aj. (nabízelo by se sem přidat i obec Vlčnov, ovšem její jméno je s nejvyšší pravděpodobností odvozeno od majitele Vlčna), pobíhalo někdy v našich hustých lesích a doubravách množství vlků. Je jisté, že se zdržovali ještě v druhé polovině 17. století poblíž Chrudimi společně s jinými dravci, a byli považování za nemilé návštěvníky. Dokonce v roce 1660 byste za skoleného vlka jako polesný dostal až 1 kopu krejcarů. Vlci byli většinou chytáni do jam. Takové vlčí jámy bývaly někdy v hojnosti v lesích okolo Chrasti, Vranova a Včelákova.
Keš Vás zavede k místnímu sloupu Sv. Salvátora na místní cestě z Miřetic do Včelákova, který je spjatý s následující pověstí.
Pověst o vlku
Jednou za třeskutého mrazu spěchal tudy jeden z husarů v Miřeticích ubytovaných, s psaním k rytmistrovi na Včelákov. Poblíže nynějšího sloupku vyřítil se na něho z houštiny vlk. Husar vytasil šavli a rázem bodnutím zbavl se nemilého soupeře. Než opomenul zbraň, kouřící se ještě krví zbrocenou setříti a malé ono nedopatření stalo se pro něho osudným. Vyřídil totiž na Včelákově svoje poslání, ubíral se touže cestou zpět a právě v místech, kde byl dříve napadem, přepaden znovu, ale od několika vlků. Chtěl vytasiti opět poboční zbraň, než krev, kterou opomenul setříti, zatím přimrzla k pochvě, a tak tu padl šelmám za oběť. Na upomínku oné události, postaven tu zmíněný sloupek. Když byl r. 1896 obraz nějakým neznámým zlosynem rozbodán, pořízen péčí kameníka Frant. Kubce a rolníka Dachovského z Miřetic obraz nový.
Nebojte se, samotná keš není střežena vlky, a tak se nemusíte vlka bát.