Zvu vás na malou procházku bývalým židovským městem v Boskovicích. Na jejím konci, po správném sběru všech indicií, vás čeká keška. Inspirací pro tuto multinu mně byla Naučná stezka bývalým židovským městem na jejíž internetovou verzi máte odkaz na začátku tohoto listingu. Celková délka multiny jsou necelé 2 km. Výchozí souřadnice vás zavedou k:
1.Židovské bráně - naproti bývalé panské rezidenci (kulturní památka č. 0405)
Jediná dnes existující brána do bývalého ghetta. Její stavba byla dokončena 25. srpna 1753. Bývala opatřena vraty, která se na noc uzavírala. Od roku 1926 Židé usilovali o její zbourání, ale nedostali povolení. Definitivní zákaz zbourání vydal Emil Hácha, pozdější protektorátní prezident. V roce 1994 byla brána opatřena replikou starobylého svítidla, roku 1998 byly v bráně osazeny dva kovové sloupky, aby nedocházelo ke stálému poškozování brány automobily.
Prostřední (zazděný) oblouk vznikl patrně likvidací původní brány ve zdi panského pozemku, ke kterému byl přistavěn židovský dům už v 17. stol. Levý, rovněž zazděný oblouk byl původně bránou za humna židovských domů z roku 1823. Byl zazděn roku 1926.
Napravo od brány je pamětní deska připomínající událost z roku A – ciferný součet.
2. Obytný dům Plačkova 25/č.p. 624
V minulosti tvořil jednotu s domem č. 27 (č. 69). Patří k nejstarším v ghettu. Jeho sklep je v renesančním slohu, nadzemní jádro domu je barokní. Byl obnoven po požáru roku 1823 Benediktem Fuchsem a dalšími třemi spolumajiteli. Koncem 19. století se sem přistěhoval z Vídně rituální řezník Fleischmann s rodinou. Jejich dcera Rosa chodila v Boskovicích do židovské školy a odešla do Vídně, kde se stala novinářkou. Tam se seznámila s Jiřím Dimitrovem, vedoucím bulharského dělnického hnutí, který za ní tajně dojížděl i do Boskovic. Po známém lipském procesu, na němž byl Dimitrov osvobozen z obvinění ze zapálení říšského sněmu, se Rosa za Dimitrova provdala a žili v Sovětském svazu. Fleischmannova rodina se za nimi odstěhovala. Syn Bernard Fleischmann bojoval jako dělostřelec ve Svobodově armádě. Fleischmannovi se po válce vrátili do Boskovic
Počet oken na čelní stěně tohoto domu nahoře i dole je B.
3. Rabínův dům Plačkova 45/č.p. 615
Původně křesťanský grunt, jehož majitel povolil roku 1711 Židům zřídit na parcele tři masné krámy. Roku 1727 koupil dům židovský rychtář Donát. Za blíže neznámých okolností přešel dům do majetku vrchnosti, která zde zřídila "hospodu knížecí". Koncem 18. století zde bylo zřízeno sídlo židovské normální školy. Roku 1851 dům koupila od vrchnosti židovská obec jako sídlo rabinátu a byt rabínův.
Roku 1852 přikoupila obec nárožní část sousedního domu. Masné krámy byly zrušeny po roce 1854. Místo nich zde bylo hasičské skladiště a dva obchody. Dům kupodivu není veden jako kulturní památka, ačkoli by si to plným právem zasloužil.
Počet schodů nahoru je C.
4. Židovské masné krámy U Vážné studny (kulturní památka č. 406)
Na tomto místě stávala do roku 1823 židovská "strážnice", tj. sídlo obecního strážníka, která byla zničena požárem. Ve svahu před domem č. 5 byl tehdy zahlouben napůl v zemi masný krám, vedle něho hasičské skladiště. Podle zachovaných plánů byly tyto objekty přestavěny a rozšířeny před dům č. 7 roku 1854 na pět "kvelbů" masných krámů. Touto stavbou vyřešili definitivně Židé terénní nerovnost ulice "U Vážné studny". Zároveň využili přirozeného chlazení kvelbů zahloubených do svahu. Stavba byla vybudována z kvádrového zdiva prolomeného pěti vratovými otvory původně se segmentovými záklenky a jedním okenním otvorem na západním konci. Průčelí bylo nahoře zakončeno vyloženou profilovanou římsou nesoucí (původně empírové) zábradlí ohraničující horní plochou střechu, pokrytou asfaltovou isolační vrstvou. Proto se lidově stavbě říkalo "asfalt". Na "asfaltě" bylo oblíbené dětské hřiště. Tyto masné krámy zanikly již před rokem 1914 a byly využity jako prodejní a skladové místnosti. V prvním prostoru zleva bývala umístěna stará židovská stříkačka.
Pro získání indicie musíte nahoru na střechu, kde je i dnes dětské hřiště.
Zábradlí, které ohraničuje bývalé dětské hřiště má D horních (menších) polí, jedno z nich máte na obrázku. Ciferace výsledného počtu je 4.
5. Obytný dům U Vážné studny 5/č.p. 616 (kulturní památka č. 398)
Roku 1823 patřil Michaelu Pragerovi a pěti spolumajitelům. Roku 1853 dům koupil bohatý židovský podnikatel Salomon Biach. V přízemí býval obchod, za druhé světové války zde sídlil řezník. Stavba pochází z doby těsně před rokem 1850. Fasáda je v přízemí členěna kordonovou římsou, mělké rýhování napodobuje bosáž. Okna v přízemí v arkatuře bez šambrán. Segmentovitě zaklenutý portál s patníky, nad ním staré číslování římskými číslicemi. Pod kordonovou římsou je vlys s plastickým dekorem vlnovky. Okna 1. patra jsou pravoúhlá s průběžnou parapetní římsou kordonovou. Pod okenním parapetem jsou obdélné vpadliny s vegetabilním dekorem ve tvaru kosočtverce. Střecha je sedlová.
Nad vchodem je nápis No E – převeď na arabské číslice.
6. Bývalý obecní dům a škola, Bílkova 7/č.p. 600 (kulturní památka č. 379)
Dům tvořil jeden celek s židovským špitálem (Joštova 10), který se připomíná už roku 1752. Obecní dům je zde doložen roku 1824. Po adaptaci roku 1849 zde bylo okresní hejtmanství (do 1855), pak židovský obecní úřad a židovská německá škola (do 1920). Po jejím zrušení zde byly třídy české národní školy a od roku 1942 městská knihovna. Budova je majetkem ŽNO Brno. V ose průčelí je portál s půlkruhovým záklenkem a klenákem ve vrcholu. Okna v přízemí jsou pravoúhlá na podezdívce. Nad nimi je arkatura, ve které dříve bývala empirová půlslunce. Přízemí je od 1. patra odděleno kordonovou římsou. Patro je členěno lesénami mezi okny a nad vchodem. Okna v patře jsou pravoúhlá se šambránami v omítce. Profilovaná podstřešní římsa nese sedlovou střechu. V přízemí jsou valené klenby, v poschodí jsou ploché stropy.
Do bývalého obecního domu a školy vede F schodů.
7. Bývalé židovské lázně U Koupadel 8/č.p. 349 (kulturní památka č. 394)
Existence židovských lázní na tomto místě je doložena k roku 1684. Původně byly tyto lázně v přízemní budově určeny jen ženám. Přestavba lázní a její zvýšení o další podlaží bylo dokončeno roku 1844. V nové době opravená budova stále ještě nese na fasádě stopy původního empirového dekoru. Rituální lázeň (mikve) byla umístěna vlevo od vchodu, očistné lázně byly umístěny v nádvorních arkádách, kde bylo deset kabin s vanami. Lázně byly v provozu (pro očistu) ještě po roce 1950.
Kolik celkem vede schodů k deseti kabinám s vanami G. Ciferace výsledného počtu jsou 2.
8. Synagoga maior Traplova ulice
Starou část postavil roku 1639 Sylvestr Fiota původem z italského města Chiavenny. Roku 1698 byla rozšířena o novou část směrem k náměstí zdejšími staviteli. Bohatá nástěnná výmalba s hebrejskými nápisy pochází z poloviny 17. a ze začátku 18. století, ale byla opravena po požáru roku 1772. V letech 1836/37 bylo přistavěno schodiště na novou i starou ženskou galerii, gotizován portál a některá okna. Hebrejský nápis nad vchodem na hrotité štítové ploše uvádí: „Obnoveno v roce místo posvěcení", kde chronogram udává letopočet přestavby. Budova byla citlivě opravena v letech 1935/36. Její rekonstrukce začala po roce 1980. Všechny synagógy a modlitebny v Boskovicích patřily ortodoxnímu směru.
Otevírací/provozní doba synagogy:
duben - říjen
po zavřeno
út - pá 9 - 17 hod
so 10 - 16 hod.
ne 13 - 17 hod.
Vpravo od hlavního vchodu do synagogy je železná brána. Celkový počet tyčí brány zakončených špičkou / viz. foto) je H.
9. Obytný dům Velenova 14/č.p. 585
Poslední dům ghetta. Obnoven po roce 1823. Po výstavbě křesťanských domů v "židovských zahradách" zde býval upevněn hraniční řetěz. Výborně zachovalý interiér s klenbami ve sklepě a přízemí. Na půdě "suka", jediná dnes zachovalá v boskovickém ghettu. Dům je navržen na zařazení mezi kulturní památky.
Suka je dočasné obydlí, které židé používají během svátku Sukot. Má minimálně tři stěny a musí být tak velká, aby v í mohl alespoň jeden člověk pohodlně sedět a jíst. Minimální povolená výška činí deset dlaní (1 metr) a maximální dvacet loktů (10 metrů). Střešní materiál musí být přírodní. Podle tradice se suka slavnostně vyzdobuje a fantazii se meze nekladou.
Po hraničním řetězu do dneška zůstala již jen „zubatá“ trubka ve zdi vedlejšího domu (Velenova 12) a počet zubů na této trubce je I.
A to je všechno. Zbývá už jen dosadit a máte finálové souřadnice, které jsou:
N2 = N1 - (A*B) + E - G - C - 9
E2 = E1 + (2C + D) –(I*H) + (B + F) + 2G-7
Jestliže máte všechno správně potom ciferace celé N2 souřadnice je 2 a ciferace celé E2 souřadnice je 2.
Keš není na souřadnicích N 49°29.045 a E 16°39.115. Jestliže jste se k ní dopočítali, tak s největší pravděpodobností máte chybu u indicie G.
Finálku, vzhledem ke kolizím, nešlo umístit do židovského města a tak vás čeká zbruba kilometrová procházka, na jejímž konci je keška a pěkné počasí vám snad vynahradí námahu, kterou jste při odlovu této multiny museli vynaložit. Ke kešce vede pohodová lesní cesta.