TÝNIŠTĚ
I když v samosprávě tato oblast náleží obci Horšice, cesta za keškou začíná v obci jménem Týniště, proto právě o něm něco málo povím.
Týniště jest malá víska nedaleko vzdálená městu Přeštice. Lesy a louky plné divé zvěře drží tuto krásku v náručí. První zmínka psaná v listinu je známa z počátků století šestnáctého, tehdy nazývala se obec Pustá. Dominantou jeví se bílá věž jímající vodu, jež tyčí se nad krajinou a do dáli hledí. Zde v nedávné době hrdě vztyčen byl statný kmen, do nějž vytesán anděl byl. V temných nocích zbloudilé duše k sobě vodí, lákajíc je světlem zářivým. Poutník zastaviti by se měl též uprostřed této vísky, kde oku líbezná kaplička stojí.
(Poutníče, pokud zatoužil bys dozvěděti se více, otevři tento pramen vědění: http://www.obec-tyniste.cz/informace-o-obci/historie/)
Týnišťský vodojem
JAK SE VŠE UDÁLO (citováno jest z Pamětní knihy obce Týniště):
Tlupy rozbité nacistické armády v našich lesích
Z rozbité a poražené nacistické armády ustupující před rudou armádou potulovaly a skrývali se v našich lesích tlupy, které záškodnicky zde střelbou znepokojovali občanstvo. V lese na Nevěrné skrývala se tlupa šesti nacistů v plné výzbroji. Naši četníci ze stanice v Horšicích spolu s některými občany – střelci z Horšic a z naší obce podnikly proti této tlupě na Boží hod svatodušní den 20. 5. vyčišťovací honičku. Při přestřelce, kterou zahájili ukrytí tam nacisté, byl samopalem smrtelně zraněn strážmistr Josef Šlais, který svému zranění podlehl. Také jeden nacista byl při přestřelce zraněn, ostatní však se stáhli do lesních porostů. Na důkladné vyčištění lesa, byli pak zavolání naši čsl. vojáci z Anglické brigády, kteří byli právě ubytováni v Měčíně. S Čechoslováky přijeli také Američané. Celý les v Nevěrné pak obklíčili, prostřelovali a prohledávali a podařilo se jim celou tlupu pochytati. Náš lid byl velmi rozhořčen a rozezlen na drzost nacistů a chtěl je na místě linchovati. Přítomní Američané je však vzali pod svoji ochranu, naložili je do auta a odvezli do Měčína. Tam si je vyžádalo velitelství čsl. armády (motorisovaná brigáda), a pak byli všichni odsouzeni k smrti. Ortel smrti zastřelením byl vykonán v lese u Měčína, kde byli také pohřbeni.
Pomník v „Nevěrné“ na památku zastřeleného Šlaise.
V Nevěrné, uprostřed ticha a klidu, kde šumí les a ve větvích černý kos si prozpěvuje, kde štíhlé smrčky a jedle rok od roku do výše se pnou, tam v tom stínu zelených jehličin stojí mohutný kvádr pískovce. A na něm vytesaná písmena zvěstují každému, kdož v ta místa zabloudí, tuto historickou událost. Pomník ten postavila zde Sokolská jednota z Horšic na věčnou paměť, hrdinovi a ochránci bezpečnosti lidu, strážmistru Josefu Šlaisovi, právě v místech, kde byl nacisty zastřelen.
Pomník na Nevěrné
„V těchto místech byl 20. května 1945
zastřelen německým nacistickým vojákem
štábní strážmistr Josef Šlais.
Čest jeho památce.“
VYPRÁVĚNÍ PAMĚTNÍKA O OSUDNÉM DNI (nar. 1933)
Tenkrát bylo mi dvanáct roků, když čerstvě skončila válka. V té době tancovačky byly ještě zakázány, a tak tančilo se ve dne, potají za zatemněnými okny. Při jedné té zakázané zábavě narazil do kamenné zídky, jež lemovala dům naproti hostinci, džípem americký voják ebenové pleti. Omámen byl značně etanolem a na místě nehody usnul, proto raději mu v hostinci poskytli místo k odpočinku. Já, v tom dni, sledoval jsem z hostinského okna les. V tom vidím, jak k lesu kráčí několik osob. Po chvíli poznal jsem, že jedná se o nacisty a zpráva v panice hned rozkřikla se. Asi sedmnáctiročný syn tehdejšího kronikáře a jeho stejně starý kamarád uchýlili se k pošetilému kroku. Spícímu Američanovi odhodlali se ukrást pistoli a džíp a vydali se směrem k Nevěrné, kde byli nacisté naposled viděni. Jakmile dorazili k dřevěné rozhledně, která stávala na vrcholu kopce, ocitli se v přestřelce, neboť horšická jednotka v čele se Šleisem vedla bitvu s nacisty již nějakou chvíli. Mladíci snažili se schovat za džíp, kdy se do něj zarývala jedna německá kulka za druhou. Utíkajíc rychle domů, jeden si prý strachy hanlivě kalhoty zašpinil. Při tomto souboji kulek přišel jeden nacista o nohu a štábní strážmistr Šleis zasažen byl do břicha, kdy zakrátko zranění podlehl. Tenkrát čekal jsem u hostince a spolu s dalšími volal na projíždějící Američany „German“ a ukazoval prstem k Nevěrné. Ti vydali se na místo a hledali, houštiny prostřelovali, a nakonec němce pochytali. Pamatuju si jako dnes, kdy pak jeden němec seděl u té zídky naproti hostinci, postřelen a zakrvácen na sedací části, a plakaje ukazoval mi obrázky své rodiny. Američani však bez výjimky všechny do aut naložili, u Měčína za hřbitovem je donutili vykopat si vlastní hrob, kde pak byli zastřeleni a pohřbeni. Ještě nějaký čas poté chodíval jsem na Nevěrnou vydloubávat uvízlé kulky ve stromech, které v tom dni minuly svůj cíl.
Pohled na Týniště
JAK NEVĚRNÁ KE JMÉNU PŘIŠLA (převyprávěno z knihy Horšicko v kronikách a vyprávěních)
Kdysi dávno do lužských lesů jezdíval na hony hrabě ze Žinkov, a brával s sebou i svou choť. V Luhu býval lesní úřad, kde krásný zdravý mládenec pracoval. Hraběnce hned zalíbil se, a tak lákala ho ke schůzkám do lesa. Naivní mladík neprokoukl záletné kratochvíle hraběnky, která takto hledala lásku a rozkoš, jež se jí nedostávalo. Milostných schůzek v lesích přibývalo, a tak hraběti přišly podivné časté vyjížďky jeho choti. Proto dal ji sledovat, a když se jeho obavy naplnily, tajně vypravil se do lesa a schoval se v křoví. Hraběnka když na koni dorazila, hned padla milenci v náruč. Hrabě rozlícen vyskočil z houští a mladíka odehnal. Nevěrnice dala se hned na úprk, směřujíc k Týništi. Svým chotěm byla okamžitě pronásledována, a záhy dohnána. „Však počkej, ty nevěrnice, nevěrná! S takovým kloučkem! A ona je nevěrná!“ Nevěra jeho ženy vyústila v událost tragickou, hrabě v zuřivosti a vzteku svou ženu života zbavil.
CESTA KE SCHRÁNCE:
Geopovoz zaparkovati můžeš vedle hostince „U Kaiserů“. Dále pěšky vstříc lesům musíš se vydat stromy lemovanou alejí. Když dále na mapě tvé cesta neobjeví se, nenech se zmást a pokračuj nahoru směrem k posedu. Nepotřebno jest vzdalovati se od pěšin a cest, ty k cíli tě, poutníče, dovedou.