Chomutovská pavučinka #3
Přátelé a milovníci extrémních odlovů zbystřete svoji pozornost!
Připravil jsem pro Vás třetí kousek z volné T5 série „Chomutovská pavučinka“. Listingy jednotlivých keší budou vždy věnovány jednomu z mnoha druhů pavouků žijících našich končinách.
POZOR! Jedná se o extrémní keš! !!! Odlov na vlastní nebezpečí !!! Respektujte prosim zásady bezpečného lezeni!
Důrazné upozornění
- zvažte každý své možnosti (jak fyzické tak i psychické), tato činnost vyžaduje znalost práce s lanem a zvládnutí základních horolezeckých technik!!! Na kes vyražte minimálně ve dvou a mějte s sebou dostatečne nabitý mobil.
K odlovu budete potřebovat:
- min. 2x 50m + 1x 25m statickeho lana
- prak nebo nahazovací pytlík
- jistící pomůcky k výstupu a slanění
Pokud nemáte některé z těchto pomůcek, tak se prosím o tuto keš ani nepokoušejte!
BUĎTE, PROSÍM, OPATRNÍ A NEPŘECEŇUJTE SVÉ MOŽNOSTI!!!
Pokuste se zachovat místo v takovém stavu, v jakém bylo před vaším příchodem.
V každé krabičce naleznete bonusové číslo tak si ho nezapomeňte opsat, bude se možná hodit.
Sekáč domácí (Opilio parietinus)
Sekáči jsou řád pavoukovců, vyznačují se srostlou hlavohrudí a zadečkem a dlouhými končetinami. Je rozšířen v celé Evropě, podobných příbuzných druhů je více než 18. Vyskytuje se v lesích, na okraji pasek, parcích i v blízkosti obydlí. Dává přednost živočišné potravě, kořist drží v čelistech a vysává rozpuštěné tkáně. Své dlouhé, článkovité nohy dokáže při nebezpečí odlamovat. Zbytky nohou se ještě dlouhou dobu mohou pohybovat.
Popis
Tělo sekáčů je kompaktní (není jako u pavouků rozčleněno na hlavohruď a zadeček), nápadné je na něm zřetelné článkování. Nohy sekáčů jsou velice dlouhé a jejich konce bývají druhotně členěny, takže mají charakter jakýchsi "chapadélek" která umožňují ovíjení stonků trav při pohybu, nebo lepší uchopení potravy. Nohy sekáčů se mohou velmi snadno uvolnit, je to součást sebezáchovy jedince. Tomuto jevu se říká autotomie. Noha sebou po odlomení velmi dlouho seká - odtud pochází český název těchto pavoukovců
Anatomie
Tělo sekáčů je kompaktní (není jako u pavouků rozčleněno na hlavohruď a zadeček), nápadné je na něm zřetelné článkování. Nohy sekáčů jsou velice dlouhé a jejich konce bývají druhotně členěny, takže mají charakter jakýchsi "chapadélek" která umožňují ovíjení stonků trav při pohybu, nebo lepší uchopení potravy. Nohy sekáčů se mohou velmi snadno uvolnit, je to součást sebezáchovy jedince. Tomuto jevu se říká autotomie. Noha sebou po odlomení velmi dlouho seká - odtud pochází český název těchto pavoukovců.
Klepítka sekáčů jsou tříčlánková zakončená klepítkovitě. Makadla poněkud připomínají nohy, ale jsou mnohem kratší. Na hlavové části se nachází hrbolek, na jehož bocích se nalézá po jednom oku. Jedové, ani snovací žlázy nejsou u sekáčů vyvinuty.
Rozmnožování
Ačkoli se vyskytují i partenogenetické druhy, většina sekáčů se množí sexuálně. Samci některých druhů produkují sekret ze svých chelicer na samičky před pářením. Samec stráží samici po kopulaci, u mnoha druhů i brání území. Samičky kladou vajíčka kladélkem do různých štěrbin krátce po páření nebo kdykoliv až o několik měsíců později. Dále se většinou o osud potomků nestará.
Výjimkou jsou některé druhy, jež staví pro vejce hnízda. Unikátním rysem sekáčů je to, že samci některých druhů sami hlídají vejce, která mají s více partnery. Chrání je i proti vejcožroutským samicím. Navíc někteří vejce pravidelně čistí. V závislosti na okolnostech, jako je teplota, se mládě může z vejce vylíhnout kdykoli po uplynutí prvních 20 dnů až asi půl roku po kladení. Sekáči procházejí čtyřmi až osmi instary než dosáhnou dospělosti. Většina známých druhů má šest instarů.
Samčí pohlavní orgán je protažen v nápadný kopulační orgán (penis), kterým je sperma při páření přiváděno přímo do pohlavního otvoru samice. Péče o potomstvo je zajištěno pouze tím, že samice naklade vajíčka kladélkem do různých štěrbin, dále se o jejich osud nestará.
Potrava
Většinou jsou sekáči všežravci. Živí se především drobným hmyzem a mnoha druhy rostlin a hub. Někteří jsou mrchožrouti, krmí se mrtvými organismy, trusem ptáků a podobně. Velká variabilita potravy je u pavoukovců poměrně nezvyklá, bývají spíše dravci. Většina loví kořist ze zálohy, někteří loví i aktivně. Protože jejich oči nemohou vytvořit celkový obraz prostředí, používají svůj druhý pár nohou jako tykadla k prozkoumání okolí. Na rozdíl od většiny pavoukovců nemají sací nebo filtrovací ústrojí. Polykají malé částečky potravy, čímž jsou zranitelnější vůči vnitřním parazitům.
Převzato z: wikipedia.cz
PRVNÍCH 5 LOVCŮ, KTEŘÍ PŘILOŽÍ K LOGU FOTKU PŘÍMO OD KEŠE, OBDRŽÍ 1ks SPECIÁLNÍHO PAVUČINKOVÉHO CWG
LOVU ZDAR!
Jaké počasí budete mít při lovu:
