Série PUTOVÁNÍ ZA POHÁDKOU měla u vás zjevný úspěch a tak je načase ji trošku rozšířit. Pravidelně jsem navštěvoval Pohádkový web a číhal, zdali se tam neobjeví pohádka která by byla opět poučná jako její předchůdkyně. A samozřejmně se díky panu Pondělíkovi jedna našla.
Na úvodních souřadnicích cache nehledejte, zavedou vás pouze na začátek RECYKLAČNÍ STEZKY MÉDI VOKA. Na této stezce vyhledejte ukryté indicie které vás dovedou k finálním souřadnicím.
Vysvětlovat vám postup třídění a recyklace odpadu nemá pochopitelně smysl. Jednak máme tyto postupy všichni v ,,malíčku" i když se jimi někdy moc neřídíme, navíc si tyto informace můžete přečíst na infotabulích stezky ( pokud by někdo v metodice třídění odpadu nedejbože ještě tápal ). Zároveň určitě rádi přispějete radou a zodpovíte případné otázky geodrobotiny. V přilehlém parčíku je možno shlédnout pár výrobků z recyklovaného odpadu.
Pohádka o popelnici
Autor pohádky: Viktor Pondělík
Žila kdysi jedna docela obyčejná popelnice. Stála na ulici u chodníku a jak už tomu tak bývá, sloužila lidem k tomu, aby do ní odhodili to, co už nepotřebovali. Jednou do ní odhodili to, jindy ono, někdy jen cosi malého, jindy naopak rovnou celý pytel odpadků. Popelnice tam stála a mlčky to vše polykala. Jenže jí kolikrát nebylo dobře. A není ani divu. Protože to znáte možná i vy. Když popelnice spolykala ode všeho něco, kousek toho a kousek onoho a navíc ještě i něco úplně jiného, smíchalo se to v ní a ji pak rozbolelo bříško. Protože ani popelnice nesnese všechno. Když do ní kdosi vysypal hromádku papíru, udělalo se jí nevolno, že až trochu zmodrala, když ji nakrmili plasty, zežloutla. A když do ní naházeli elektroodpad nebo baterie, byla přímo otrávená. Jak jen jí tehdy bylo ouvej!
A pak přišli dobří lidé. Moudří lidé, kteří vedle ní postavili pár jejích nových kamarádek. Jednu žlutou jako sluníčko, která si dělala chutě na kdeco z plastu, jednu modrou jako obloha, jež ráda mlsala papír, a jednu červenou, která svým válcem ráda přežvykovala baterie a všemožný elektroodpad. A opodál dokonce stanuly i kontejnery mlsající bioodpad či sklo.
Jak jen se naší staré popelnici ulevilo! Protože už nemusela polykat všechno možné, co ji nejednou tak trápilo, po čem ji bolely její útroby. Už mohla polykat jen to, co pro ni bylo to pravé, a to, co jí nechutnalo a nedělalo dobře, spolykaly její sousedky.
A ona původní popelnice stojí na ulici dodnes. A je jenom na nás, jak se tam bude cítit. Protože záleží jenom na nás, bude-li krmena tím, čím má krmena být. Budeme-li třídit odpad.
Tato pohádka není přímo zařazena do série a tudíž nehledejte bonusové číslo.
FINÁLE: N48°49.(F+D)(B-D-E)(A+B)
E014°19.(F)(A)(C)
Při zjišťování indicíí se chovejte maximálně nenápadně. Naproti stezce se nachází Základní škola a cca do 15. hodiny je zde čilý ruch. A přineste si vlastní psací potřeby. Do krabičky se nevešly.