Tato série keší vás zavede do lesa u vesničky Hrabství, který místní nazývají příhodným názvem Amerika.  Jedná se o sérii 4 „mysterek“ + jedné bonusovky, která lze odlovit pouze tak, že naleznete všechny 4 základní keše (Mayovky ve filmu 1-4) , ve kterých je z vnitřní strany víčka část souřadnic bonusovky, tak si je nezapomeňte opsat!!!  (Pokud se bude série líbit, máme v plánu ji v budoucnu rozšířit J  )

Keše jsou tématické, jsou tedy určeny pouze k výměně předmětů, souvisejících s mayovkami. Nevkládejte prosím do nich nic, co by s daným tématem nemělo nic společného (výjimkou jsou CWG, geocoiny a cestovní předměty GC). Děkujeme J

Samotná série je inspirovaná zfilmovanými příběhy jednoho z nejslavnějších německých spisovatelů Karla Maye. Kdo z nás by neznal známé filmové postavy Vinnetoua, Old Shatterhanda, Ribanny, Nšo-či a mnoha dalších nezapomenutelných postav divokého západu. Méně však už víme o tom, jak se tyto legendární německé filmy rodily a jaké nesnáze natáčení jednotlivých dílů provázelo (předem se omlouváme za delší listingy  ).    

Pojďme se tedy podívat na čtyři nejslavnější mayovky z divokého západu:

VINNETOU - POSLEDNÍ VÝSTŘEL

V sezoně 1964-1965 promítala německá kina 73 snímků. K těm nejoblíbenějším patřily jednoznačně mayovky Horsta Wendlandta. Film Vinnetou - Rudý gentleman obsadil první, Mezi Supy druhé a Petrolejový princ šesté místo. Ani Braunerovy mayovky nezůstaly pozadu: orientální snímek Žut obsadil třetí místo, na dvanáctém a třináctém místě se pak umístily Pyramida boha Slunce a Poklad Aztéků. Horst Wendlandt doufal, že závěrečný film z trilogie Vinnetou bude nejúspěšnější ze všech dosud natočených mayovek. Režii svěřil zkušenému Haraldu Reinlovi, který režíroval jak Poklad na Stříbrném jezeře, tak i první dva díly trilogie Vinnetou. Scénář napsal Harald G. Petersson, kterému pomáhal Wendlandtův přítel Joachim Bartsch. Autor zemřel pět týdnů po premiéře.

Vinnetou nesmí zemřít

Závěrečný snímek z trilogie Vinnetou těží z přítomnosti obou hlavních hrdinů Lexe Barkera a Pierra Brice. Je to jejich film - film o věrném přátelství náčelníka Apačů Vinnetoua a jeho bílého pokrevního bratra Old Shatterhanda, kdy jeden neváhá nasadit život za druhého. Desítky novin a časopisů podrobně informovaly o smrti Vinnetoua. Lidé se bouřili proti scénáři a bojkotovali film dříve, než byl vůbec natočen. Časopis Bravo otiskl pod nadpisem "Zoufalí čtenáři Brava prosí: nenechte Vinnetoua zemřít" ještě další přípisy:

"Film, ve kterém musí Vinnetou zemřít, nechci vůbec vidět!"
"Nenechte ho zemřít! Ať ho v posledním okamžiku zachrání Old Shatterhand!"
"Zemřít nesmí v žádném případě. Nemohl by být jen zraněn?"
"Musíme zabránit tomu, aby byl Vinnetou 3. díl natočen, protože Vinnetou nesmí zemřít."

Jednou z nejoddanějších fanynek Pierra Brice byla zřejmě Berlíňanka Kläre Iwowski, dáma více než šedesátiletá, která producenta Wendlandta neustále bombardovala dopisy a telefonáty. Wendlandtovi došla trpělivost a pozval ji do své kanceláře k rozhovoru. Přestože neustále žadonila, aby nenechal Vinnetoua zemřít, nedal se Wendlandt obměkčit: Vinnetou musí zemřít! V očích Kläre i mnoha jiných fanoušků byl od této chvíle Vinnetouovým vrahem.

Z ateliérů CCC do Jugoslávie

Vinnetou - Poslední výstřel se začal natáčet v ateliérech společnosti CCC v Berlíně-Spandau. Poprvé se kamera rozsvítila v úterý 8. června 1965, tedy jen několik dní poté, co zde Harald Philipp dokončil práci na Petrolejovém princi. Herci Ralf Wolter, Sophie Hardy a Aleksandar Gavrić tu natáčeli scénu, v níž bandita Kid obtěžuje půvabnou Ann, ta mu následně rozbije o hlavu džbán a uzavře přátelství se Samem Hawkensem. Poté se natáčela scéna, ve které Old Shatterhand pronásleduje Gomeze až do domu zrádného Vermeulena. O víkendu se pak celý filmový štáb přestěhoval do Splitu a ubytoval se v hotelu Marijan. Hlavním kameramanem byl jmenován znamenitý Ernst W. Kalinke. Architekt Vladimir Tadej mnoho práce neměl, protože apačské pueblo postavili filmaři podle starých plánů z prvního dílu Vinnetoua. První exteriérové záběry vznikaly 14. června 1965 v tzv. měsíční krajině u Vrliky, která byla jako stvořená pro natáčení tragických scén - Vinnetou a Old Shatterhand zde objeví zavražděného mladého muže, a Rollins tu probodne náčelníkova syna Hbitého pantera, který se vrací s uloupenými koňmi Apačů. Důležitou roli hraje ve filmu starobylé město Trogir, které se v době natáčení proměnilo na Santa Fé. Budova městské radnice posloužila jako guvernérův palác. Uličkami Trogiru projížděl Vinnetou se svým bílým bratrem při cestě k Jicarillům a Old Shatterhand si tu rovněž odchytil Gomeze, aby se dověděl, proč chtějí bandité zabít Vinnetoua. Také scéna, v níž Old Shatterhand vstupuje do stáje plné banditů, se natáčela v trogirských uličkách. A jedna malá perlička na závěr: když bratři jedou ke guvernérovi do Santa Fé, vidí v dálce před sebou město. Jedná se o městečko ve španělské Andalusii, jehož záběry si Reinl pořídil během natáčení Posledního Mohykána (1965).

Vinnetouova smrt

Po několika dnech bylo natáčení v Trogiru u konce a na programu stály nejdůležitější záběry: u Zadaru se měla natáčet Vinnetouova smrt. Štáb se ubytoval v úplně novém prázdninovém středisku Crvena Luka, obklopeném piniovými háji, které se rozkládalo přímo na pobřeží jednoho z jadranských zálivů. Leželo v blízkosti malého městečka Biograd, vzdáleného asi 30 kilometrů od Zadaru. Jednalo se o vůbec první hotelový komplex tohoto druhu na jadranském pobřeží. Hvězdy dostaly své vlastní bungalovy a v zátoce kotvila také nová jachta Lexe Barkera "Petr Pan". Herec byl na vrcholu své kariéry; za film Poslední výstřel vyjednal jeho agent Henry Heller rekordní gáži 45.000 USD, tehdy 180.000 DM.

Podle scénáře se měl osud Apače naplnit tam, kde zemřel jeho otec a sestra. Filmaři objeli celé Tulove Grede a objevili nádhernou louku, která byla téměř ze všech stran obklopena bílými skalami. Tato překrásná krajina byla jako stvořená pro natočení scény, která měla diváky hluboce zasáhnout. Vinnetouova smrt se natáčela v prvních červencových dnech roku 1965. Scénu museli herci mnohokrát opakovat. Jindy tak spořivý Reinl si tehdy vůbec nelámal hlavu s tím, zda spotřebuje o pár metrů filmového pásu více. Uvědomoval si, že tato scéna musí na diváka působit naprosto věrohodně. Po herecké stránce patřila scéna smrti k tomu nejnáročnějšímu, co Pierre Brice a Lex Barker natočili. Pokud jde o počet fotografií, těžko bychom v nějaké mayovce našli scénu, kterou by fotografové snímali častěji. Existují stovky záběrů Vinnetouovy smrti.

Žert se špatnými následky

U řeky Zrmanji se natáčely jak záběry apačského puebla, tak také pasáž s hořícími vory - scéna, která stejně jako mnoho jiných nepocházela z pera Karla Maye. Scenárista Harald G. Petersson se nechal inspirovat bondovkou Srdečné pozdravy z Ruska (1963), v níž je podobná scéna s motorovými čluny. Zatímco tesaři zhotovovali dřevěné vory tím, že v řece Zrmanje svazovali kmeny stromů, Tadej si bezstarostně plaval poblíž. Trochu dál po proudu plaval také delfín, kterého sem přilákala čistá a slaná voda řeky. Když jeden z dělníků spatřil delfína s jeho hřbetní ploutví, zakřičel: "Žralok!" Tadej se hrozně vylekal a v panice plaval k ještě nehotovému voru. Když ho dosáhl, pevně se ho chytil a z posledních sil se vyškrábal nahoru. Jenže vor byl mokrý a kluzký a Tadej sklouzl zpátky do vody. Přitom se nešťastně uhodil do horní poloviny těla. Ačkoliv to nebyl pád z velké výšky, zlomil si jedno žebro. Tak způsobil obyčejný žert jednoho dělníka úraz. Tadej mu to však neměl za zlé, protože sám často žertoval a mnohdy i drsněji.

U Plitvických jezer se natáčelo pronásledování Vinnetoua na Medvědí řece. Kameraman Ernst W. Kalinke seděl v nafukovacím člunu a zabíral Vinnetoua padajícího z vodopádu - přirozeně jen na jednu z menších kaskád. V ostatních záběrech použili filmaři figurínu. Lex Barker neměl na Plitvicích co na práci, a tak si nerušeně užíval volna. Staral se o pět výherců soutěže, uspořádané časopisem Neue Illustrierte, kteří směli po celý týden sledovat natáčení filmu.

Poslední filmovou lokalitou byla slovinská Ljubljana. V městské čtvrti Stožice stálo westernové město, které vzniklo již v roce 1963 pro film Die Flusspiraten vom Mississippi. Nyní se tu natáčely záběry skalpovaného Sama Hawkense, který varuje obyvatele Clintonu před proradnými Jicarilly. Natáčení filmu skončilo 13. srpna 1965. Část lidí z Rialta se vrátila zpátky do Berlína, většina však zůstala v Jugoslávii, protože za deset dní mělo začít natáčení filmu Old Surehand.

Premiéra filmu

Premiéra filmu Vinnetou - Poslední výstřel proběhla 14. října 1965 v Essenu v kině Lichtburg. Zúčastnili se jí Lex Barker, Sophie Hardy a Ralf Wolter. Pierre Brice se premiéry v Essenu nezúčastnil, protože se v Paříži podroboval operaci. Okolo dvou tisíc lidí se hromadilo na ulici před kinem. Když se objevili hlavní představitelé, vypuklo davové šílenství - lidé jásali, tleskali a tlačili se, jen aby byli svým idolům co nejblíže. Opět byli angažováni Indiáni z düsseldorfského indiánského klubu "Sioux-Nevada", aby se postarali o stylové přivítání. Skupinu osmi policistů, hlídajících vstup do kina, muselo posílit dalších šest mužů. Autogramiádu pořadatelé přerušili, protože nezvládali nápor fanoušků. Takovou filmovou premiéru Lichtburg ještě nikdy nezažil.

Horst Wendlandt byl nadmíru spokojený. Jeho šestá mayovka slavila takový úspěch, že lepší si snad ani nemohl přát. U příležitosti této premiéry obdržel za film Vinnetou - Rudý gentleman cenu Zlaté plátno a zlatou medailí byl oceněn také nejúspěšnější německý režisér Harald Reinl. Pro něj mayovky znamenaly vrchol kariéry. Snímek Poslední výstřel obdržel cenu Bambi za "komerčně nejúspěšnější německý film roku 1966" a rovněž i Zlaté plátno, které mu bylo uděleno 19. srpna 1966 v Essenu u příležitosti premiéry filmu Vinnetou a míšenka Apanači. Snímek Poslední výstřel navázal na skvělé úspěchy Pokladu na Stříbrném jezeře a prvních dvou dílů trilogie Vinnetou. A přestože se všude proslýchalo, že Vinnetou bude na plátnech kin žít i nadále, bylo každému jasné, že slavná série mayovek dospěla ke svému vrcholu.

A nyní ke keši:

Pokud se řadíte mezi opravdové fanoušky mayovek, budete jistě schopni zodpovědět následující nelehké dotazy, týkající se filmu Vinnetou - poslední výstřel. Pokud nejste pravými maovkářskými fajnšmejry, nezbývá vám, než si uvařit kafe, otevřít láhev vína nebo piva, sednout k televizi a pustit si film a pozorně sledovat příběh J

Samotnou keš potom naleznete zde:

1. Jak se jmenoval syn náčelníka Čikarijů , který byl zavražděn Rollinsem:

• Rudé pero    (A = 0
• Bílý havran   (A = 6)
• Hbitý Panter (A = 4)
• Bílý Buvol (A = 2)

2. Jak se jmenuje filmová řeka, u které čekali bandité na Vinnetoua

• Missouri   (B = 8)
• Rio Pecos   (B = 3)
• Mississippi  (B = 5)
• Medvědí řeka   (B = 9)

3. Co znamenalo jméno Nšo-čí v řeči bledých tváří :

• Bílá holubice   (C = 0)
• Jasný den    (C = 1)
• Bílá medvědice  (C = 9)
• Krásný sen  (C = 8)

4. Do kterého města se Vinnetou rozhodl jet, aby zjistil, zda bílí dodrží slib míru:

• do Washingtonu   (D = 6)
• do Santa Fé  (D = 4)
• do Roosweltu  (D = 1)
• do Clintonu  (D = 0)

5. Na jakou kartu stříleli Sam Hawkins a Rollins při soutěži ve střelbě:

• Pikové eso   (E = 5)
• Srdcová sedma  (E = 0)
• Piková sedma  (E = 8)
• Srdcové eso    (E = 1)

6. Kdo vysvobodil Vinnetoua a Old Shatterhanda ze zajeti Čikarijů?:

• Sam Hawkins    (F = 7)
• Apačové   (F = 0)
• Vojenská kavalérie   (F = 3)
• Manitou  (F = 6)

Své řešení si můžeš zkontrolovat zde: