Tato série keší vás zavede do lesa u vesničky Hrabství, který místní nazývají příhodným názvem Amerika.  Jedná se o sérii 4 „mysterek“ + jedné bonusovky, která lze odlovit pouze tak, že naleznete všechny 4 základní keše (Mayovky ve filmu 1-4) , ve kterých je z vnitřní strany víčka část souřadnic bonusovky, tak si je nezapomeňte opsat!!!  (Pokud se bude série líbit, máme v plánu ji v budoucnu rozšířit J  )

Keše jsou tématické, jsou tedy určeny pouze k výměně předmětů, souvisejících s mayovkami. Nevkládejte prosím do nich nic, co by s daným tématem nemělo nic společného (výjimkou jsou CWG, geocoiny a cestovní předměty GC). Děkujeme J

Samotná série je inspirovaná zfilmovanými příběhy jednoho z nejslavnějších německých spisovatelů Karla Maye. Kdo z nás by neznal známé filmové postavy Vinnetoua, Old Shatterhanda, Ribanny, Nšo-či a mnoha dalších nezapomenutelných postav divokého západu. Méně však už víme o tom, jak se tyto legendární německé filmy rodily a jaké nesnáze natáčení jednotlivých dílů provázelo (předem se omlouváme za delší listingy  ).    

Pojďme se tedy podívat na čtyři nejslavnější mayovky z divokého západu:

3. VINNETOU - RUDÝ GENTLEMAN

Natáčení filmu Vinnetou - Rudý gentleman začalo 18. května 1964 jednou z nejtěžších scén, v níž Vinnetou zachraňuje ze spárů medvěda Ribannu, dceru náčelníka Assiniboinů. Vedoucí výroby Erwin Gitt vzpomíná: "Potřebovali jsme medvěda, samozřejmě grizzlyho, ne nějakého brtníka. Z Hamburku nám přivezli hned tři medvědy grizzly od Rudiho Althoffa. Chytrá cirkusová zvířata. Jmenovali se Mundi, Peter a Peggy, bylo jim devět let, vážili okolo 600 až 800 kg, měřili 2,30 metrů a nesměli být od sebe odděleni, jinak smutnili." V hotovém filmu je však vidět jen málo záběrů s pravými medvědy. Režisér Reinl se domníval, že není radno spoléhat se ani na ty nejlépe vycvičené cirkusové medvědy, a tak si musel jejich cvičitel Rudi Althoff obléknout medvědí kožich a klíčové scény odehrát sám.

Nedaleko místa, kde se natáčel souboj s medvědem, se nachází krápníková jeskyně Otoška jama, jejíž interiér využili filmaři pro natočení závěrečného boje banditů s Indiány a vojáky. K osvětlení jeskyně musel štáb použít veškeré reflektory a svítilny, které měl k dispozici a natáhnout několik kilometrů kabeláže. Vnější vstup do jeskyně byl zhotoven ze sádry podle návrhu Vlada Tadeje a byl instalován v Radmanových mlinicích u Omiše.

Požár v New Venangu

Dne 28. května 1964 začalo natáčení jedné z nejakčnějších scén v celém filmu: požár v New Venangu. Petrolejové pole s dřevěnými věžemi, domy a skladišti postavil Vladimir Tadej ve Stobreči, okrajové čtvrti Splitu, přesněji řečeno ve skalnatém údolí Kavy v místě zvaném Šine. Bylo to krásné místo, lemované skalami a jehličnatým lesem. Tadej nechal část lesa vykácet, aby načervenalé skály lépe vynikly. Dřevěné těžební věže a improvizovaná nádrž na petrolej do krajiny dobře zapadaly, celek působil divoce, ale zároveň i romanticky.

Všechny filmové stavby musel před natáčením prohlédnout a schválit režisér s kameramanem. Protože Tadej znal vkus režiséra Reinla, stalo se přesně to, co jako zkušený scénograf předvídal: vysoké dřevěné věže se ve všeobecném celku navzájem překrývaly. Obraz nebyl tak pěkný, jako kdyby věže stály dál od sebe. Tadej vycítil, že Reinlovi i kameramanovi je poněkud nepříjemné žádat, aby dělníci ty těžké, dvanáct metrů vysoké věže o pár metrů přesunuli, a tak sám poznamenal, že chlapci mohou v případě potřeby rozmístit věže jinak. Režisér i kameraman na něho s úlevou pohlédli a řekli, že přesně to si přejí. Jenže Stipe Gurdulić, vedoucí produkce chorvatského týmu, se zamračil a pravil, že zadarmo to rozhodně nebude! Tadej uchopil megafon a zavolal na dělníky, připravené dole v Kavě, aby se připravili na stěhování věží na místa, která jim budou shora určena. Všichni udiveně sledovali, co se bude dít. Zvlášť Gurdulić, který obracel každou minci, než ji vydal, byl ohromený. Dělníci, mezi nimiž byli i dva s motorovými pilami, dostali za úkol položit pod věže čtyři dlouhé desky, s jejichž pomocí se mohly věže posunovat o několik metrů doleva či doprava. Věže byly brzy harmonicky rozmístěny a připraveny k natáčení. Celá operace trvala půl hodiny a stála 15 litrů dalmatského červeného vína, které Reinl levně nakoupil. Také spořivý vedoucí produkce Gurdulić pil později s dělníky, ačkoliv se na stěhování vůbec nepodílel.

Pyrotechnik Erwin Lange spotřeboval pro požár v New Venangu 2.000 kg benzínu, 2.000 kg mazutu, 200 kg benzolu, 6 propan-butanových bomb, 20 kg dynamitu, 50 pochodní, 250 kg cementu a 100 elektrických zapalovačů. Veškeré exploze byly natáčeny za bílého dne a v jednotlivých krátkých úsecích, takže filmaři měli situaci pod kontrolou. Práce proběhly bez větších těžkostí, a tak se tým brzy přemístil do Solinu, průmyslového města nedaleko Splitu, na jehož okraji stála obrovská cementárna. V ní se natáčelo přepadení přistěhovalců i přestřelka mezi bandity a Vinnetouem, Old Shatterhandem a Castlepoolem.

Hlavního padoucha Forrestera ztvárnil slavný anglický herec Anthony Steel. Tento jemný a především elegantní pán měl v soukromí jedinou slabost: byl velmi nakloněn alkoholu. Filmový štáb byl tehdy ubytován ve známém hotelu Marijan ve Splitu. O víkendových večerech se na hotelové terase u bazénu shromažďovala elita tohoto krásného města. Jednoho sobotního večera se na přeplněné terase objevil i elegantně oblečený Anthony Steel, který na sebe ihned upoutal pozornost všech přítomných hostů, zejména žen. Herec chvíli tiše postál na terase, pak si upravil kravatu a zamířil k bazénu. Když došel k jeho okraji, na okamžik se zastavil, pak skočil do bazénu a ponořil se do průzračné vody. Zatímco hosté na sebe nechápavě hleděli, zcela mokrý herec zase vystoupil z bazénu a zamumlal: "Doufám, že teď vystřízlivím!" Řekl to naprosto klidně a bez dalšího vysvětlování odešel do svého pokoje.

Škrlak

Už při natáčení prvních mayovek se skupina kaskadérů spřátelila s německým personálem i s režisérem Reinlem. Také on měl rád tyhle rozpustilé mladíky, zejména proto, že svoji kaskadérskou práci dělali profesionálně, ale současně s humorem. Kromě němčiny ovládal Reinl také italštinu a snažil se naučit i několik chorvatských slov, která mohl upotřebit při natáčení. Jedna ze scén se odehrávala poměrně daleko od kamery a režiséra, a tak si Reinl domluvil s kaskadéry znamení, po kterém se měli tryskem rozjet na svých koních. Tím znamením bylo, že si sundá klobouk a zvedne jej nad hlavu. Jen mimochodem se zeptal svého asistenta Slavka Andrese, jak se chorvatsky řekne klobouk. "Šešir," odpověděl krátce Andres. Zavalitý kaskadér a vtipálek Stjepan Špoljarić rýpnul asistenta pod žebra a přísně řekl: "No, co? V Zagorje říkáme škrlak!" Všichni kaskadéři s mručením přitakali; tak zůstalo u škrlaku. Reinl zkoušel to komplikované slovo vyslovit, ale byl totálně popletený. Po chvíli se mu ale podařilo těžkost jazyka překonat a se zjevnou hrdostí hlásil kaskadérům, že jakmile si sundá svůj škrlak a opět ho rychle nasadí, mají se tryskem rozjet. Domluva se zdařila, stejně jako natočení scény. Tím ale historka se škrlakem ještě nekončí...

Režiséru Reinlovi dělalo vždy velkou radost používat slovo škrlak při různých příležitostech, ať už to bylo vhodné nebo ne, protože byl na sebe hrdý, že umí vyslovit tak obtížné slovo. Natáčení všech filmů o Vinnetouovi se muselo dokončovat v Berlíně, pokud měl film dostat "německou státní příslušnost". V Berlíně účinkovali němečtí kaskadéři, na což Reinl zapomněl a opakoval jim pokyn: "Když zvednu škrlak a zase ho nasadím, je konec odpočinku!" Němečtí kaskadéři se po sobě nechápavě dívali a jeden z nich se nakonec Reinla zeptal: "Promiňte, pane doktore, co znamená to slovo, které nemůžu ani vyslovit, natož pak pochopit?" Režisér se plácl do čela. Požádal německé kaskadéry o prominutí a nazval klobouk jeho německým názvem.

Na planině Grobničko polje vznikly kulisy vojenské pevnosti Niobrara. K tomuto účelu byly přestavěny a obměněny interiéry Butlerovy farmy, kterou vystavěl scénograf Duško Jeričević pro Poklad na Stříbrném jezeře, a která ještě existovala, včetně upraveného krbu. Jednou z posledních lokalit, kde se natáčel film Vinnetou - Rudý gentleman, byl Platak. Hluboko v lese filmaři objevili překrásnou rozlehlou louku, na které postavili tábor Assiniboinů. Nacházeli se však uprostřed zimního sportovního areálu a kameraman Kalinke musel dávat dobrý pozor, aby se v záběrech neobjevil lyžařský vlek. Natáčení v exteriéru skončilo 20. července 1964.

Suma sumárum

Komparsisté dostávali za jeden natáčecí den odměnu ve výši 16 marek, specialisté si denně přišli na 53 marek a kaskadérům bylo vypláceno 160 marek za jeden pád. Pronájem jugoslávské krajiny a náhrady za způsobené škody stály filmaře 27.000 marek. Celkově musel producent Wendlandt zaplatit Jadran filmu 1.889.625 DM. K tomu je třeba připočítat honoráře hlavních představitelů a členů německého filmového štábu, náklady na dotáčení scén v berlínském ateliéru i nemalou sumu na výrobu filmových kopií. Celkové náklady na výrobu filmu nepřekročily hranici 4 milionů DM.

Pět lidí, včetně kaskadéra Šimuna Jagarince, utrpělo při požáru v New Venangu těžké popáleniny, a to i přesto, že měli na sobě azbestové obleky. Čtrnáct lidí se zranilo při pádech z koní, včetně herečky Karin Dor, která si přivodila bolestivé zranění hlavy a pánve. Po čtyřech dnech odpočinku mohla naštěstí pokračovat v práci. Také její manžel, režisér Harald Reinl, utrpěl lehčí zranění, které si však nepřivodil během natáčení, nýbrž při nedělní hře fotbalu. Velké finanční škody způsobila filmařům proslulá bóra, která zničila část staveb, rekvizit i přístrojů.

Premiéra filmu Rudý gentleman

Premiéra filmu proběhla 17. září 1964 v Essenu. Tisíce a desetitisíce diváků chtělo vidět Vinnetoua, Old Shatterhanda, Ribannu, Castlepoola a padoucha Forrestera, ale jen 4.416 z nich našlo během tří premiérových dnů místo. Ostatní lidé postávali v dešti před kinem. Komise pro hodnocení filmů byla úspěchem mayovek natolik zaskočena, že se raději neodvažovala cokoliv kritizovat a snímku rovnou udělila predikát Wertvoll. Za více než 3 miliony diváků, kteří snímek zhlédli v průběhu dvanácti měsíců od premiéry, získal film Zlaté plátno, které mu bylo uděleno 14. října 1965 v Essenu u příležitosti premiéry třetího dílu Vinnetoua. Jako komerčně nejúspěšnější film sezony 1965 získal cenu Bambi.

A nyní ke keši:

Pokud se řadíte mezi opravdové fanoušky mayovek, budete jistě schopni zodpovědět následující nelehké dotazy, týkající se filmu Vinnetou - Rudý gentleman. Pokud nejste pravými maovkářskými fajnšmejry, nezbývá vám, než si uvařit kafe, otevřít láhev vína nebo piva, sednout k televizi a pustit si film a pozorně sledovat příběh J

Samotnou keš potom naleznete zde:

1. Kolikrát a jakého ptáka slyšela Rybanna křičet, když byla společně se svým mužem uvězněna v jeskyni:

• - 3x orla   (A = 8)
• - 2x supa   (A = 1)
• - 3x kavku   (A = 5)
• - 2x káně  (A = 7)

2. Jak se nazývá oblast, kde bandité vyvraždili nové přistěhovalce?:

• - údolí stínů  (B = 0)
• - kaňon duchů  (B = 8)
• - údolí smrti  (B = 2)
• - šedý kaňon   (B = 6)

3. Jak se jmenoval náčelník Assiniboinců?

• - Dunivý hrom   (C = 8 )
• - Ton-kava    (C = 3)
• - Tah-ša-tunga    (C = 1)
• - Velký mevěd   (C = 0)

4. Jaký indiánský kmen vyvraždili bandité na začátku filmu?

• - Čikarije  (D = 2)
• - Ponky    (D = 7)
• - Šošony   (D = 4)
• - Osagy    (D = 8)

5. Ve filmu se neobjevila tato postava:

• - Gunstick Uncle    (E = 4)
• - poručík Merryl   (E =9)
• - Bílý Havran   (E = 0)
• - Sam Hawkins   (E = 7)

6. Jak se jmenovala pevnost, u které byl uzavřen mír mezi bělochy a indiány

• - Buttlerova    (F = 4)
• - Niobrara   (F = 2)
• - New Venango  (F = 7)
• - Boyard  (F = 0)