Erbovní.
Znak Poděšína.
Znak Poděšína
V červeno-modře polceném štítě pod sebou stříbrná lilie a zlatý vykořeněný listnatý strom, provázené dvěma postavenými stříbrnými meči.
Vlajky obce Poděšín a hasičů Poděšína
Zemské znaky Čech, Moravy a Slezka
Znaky cechu Rybářského, velký znak města Prahy, rodinný erb, znak hasičů, velký státní znak a šlechtický znak
Erb.
je barevné grafická znamení, které označuje konkrétní osobu, resp. rod, a to zejména znakem umístěným na štítě. Štít se znakem je jediná povinná součást erbu. Vlastností erbu je jeho dědičnost a stálost. Věda, která se zabývá studiem erbů, se nazývá heraldika. Heraldika také popisuje způsob vytváření, význam a užití znaků.
Historie
Erb má svůj původ zejména u středověkých rytířů, kteří si označovali své brnění a přilbu. Se stále dokonalejší výzbrojí, která pokrývala celé tělo, bylo stále obtížnější rychle rozeznat spojence od nepřítele. Proto byly zavedeny barevné symboly, které se umisťovaly na brnění, štíty a vlajky. Používaly se jednoznačné a kontrastní barvy a tvary, které byly dobře rozlišitelné i na velkou vzdálenost a umožňovaly rychlou orientaci v bitvě a pomáhaly rychle rozlišit spojence a nepřítele.
Erby se takto objevily ve 12. století v době křižáckých výprav, přestože určité dědičné rozlišování pomocí štítů známe již ze starověkých Atén.
Struktura erbu
Jednotlivé části jsou standardizované a mají také vlastní terminologii. Slovní popis erbu sestavený podle heraldických pravidel se nazývá blason. Často existuje pro daný erb i nějaký příběh, který vysvětluje význam jednotlivých barev, proč jsou na erbu použita zvířata a symboly. Tyto legendy byly obvykle přidány až dodatečně. Často se dá erb „přečíst“, to znamená, že barvy a symboly napoví jméno jeho nositele. Takový erb se nazývá mluvící erb.
Základní části erbu
Štít
Štít je nejdůležitější součástí erbu. Jedná se o jedinou povinnou součást. Bývá kreslen buď kolmo, nebo mírně šikmo. Což je většinou považováno za správnější, neboť to více odpovídá nošení štítů rytíři. Tvar štítu se v blasonu nepopisuje, jeho provedení je tedy do určité míry závislé na kreslíři. Ten však musí respektovat určitá pravidla, především respektovat umělecký sloh a v některých případech též provenienci. V některých západních zemích byly pro ženské erby vyhrazeny odlišné tvary štítů, aby se zdůraznila skutečnost, že se neúčastnily bojů. Jednalo se o štít routový a oválný (Belgie a severní Francie). V našich zemích nebylo takovéto odlišování používáno.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Erb
Kes.
Overeni vypoctu:
