RAKETOU NA MARS

Tato keš je věnována nejen fanouškům naší legendární pěnice paní Věry Špinarové, ale, a to především, všem neohroženým odvážlivcům, kteří nechtějí čekat, až se rozhoupou k akci zkostnatělé organizace pro dobývání vesmíru stále více šetřících tzv. „vesmírných velmocí“, nýbrž se chtějí vydat vstříc vesmírnému dobrodružství hned a stát se tak prvními lidmi, kteří otisknou stopu svých kosmonautických holínek do povrchu čtvrté planety naší sluneční soustavy - MARSu.

Cesta to ovšem nebude úplně snadná, neboť každý meziplanetární letec musí nejprve projít tvrdým výcvikem a zejména nabýt nemalé množství informací, znalostí a zkušeností, potřebných ke zdárnému absolvování této extrémně náročné mise. Rovněž výbavu uchazečů o let do vesmíru není dobré podcenit. Kvalitní obuv, ochranný oblek a nezbytné tradiční i méně tradiční pomůcky se budou nepochybně hodit. Má-li snad někdo dopředu obavy, že tahle akce bude „ TOTÁLNÍ VOPRUZ“, tak jej můžeme ujistit, že jeho obavy jsou zcela na místě a pak by se snad raději do toho ani neměl pouštět.

A) REGISTRACE MEZIPLANETÁRNÍCH LETCŮ

Na úvodních souřadnicích keš samozřejmě nenajdete. Ocitnete se však na startu velkého dobrodružství za cestou k vašemu cíli, který vám může přinést čest a pomíjivou slávu.

Jelikož však dobývání vesmíru již dávno není v látkových plenkách, ale minimálně v jednorázových plenách No. 3+, nemůže si kdejaký meziplanetární „tulák“ ve vesmíru dělat, co se mu zlíbí a jen tak si létat sem a tam a tam a sem. Vesmír sice není Evropská unie ani letový prostor nad Frankfurtem, ale nějaká pravidla je přeci jen potřeba dodržovat. Proto je zcela nezbytné, aby každý zájemce o let Raketou na Mars provedl nejprve svou registraci u příslušné organizace. Z úvodních souřadnic se proto vydejte přibližně jižním směrem (…jelikož se nám ty nezbedné magnetické zemské póly neustále elipticky přemisťují, nebudeme puntičkářští - pracujte tedy s odchylkou ± 10°) a hledejte budovu, ve které (POZOR ZMĚNA! – Organizace se k 8.1.2016 oficiálně přestěhovala na nové místo nedaleko, avšak naše registrační kancelář je stále, byť nyní již „inkognito“, na adrese, kde) do 8. ledna 2016 oficiálně sídlila nezisková organizace, která se již od svého vzniku v roce E snaží o rozvoj kosmonautiky v České republice a jejím hlavním cílem je zajistit co největší a nejefektivnější zapojení českých kosmoplavců do českých i mezinárodních kosmických projektů.

Cestou k registračnímu místu je vřele doporučeno budoucím meziplanetárním letcům naladit svou mysl na splnění mise opakovaným pobrukováním textu kultovní písně „Raketou na Mars“ a přitom se pokusit zapamatovat slova a porozumět jejich smyslu, neboť na dlouhém letu na Mars se chytlavá píseň může hodit k ukrácení dlouhé chvíle a pomůže tak ke zdárnému zdolání mise.

Úspěšně symbolicky zaregistrováni budete v okamžiku, kdy u vchodu do budovy registrační kanceláře, utajeně sídlící v C.(=3) patře této budovy, (pokud jste opustili katastrální území Prahy, otočte se, jděte zpět a lépe se dívejte) zjistíte počet B všech zvonků (i neobsazených) na zvonkovém tablu vlevo od vchodu a především ve vzdálenosti cca 15m od vchodu do domu naleznete zbytky odpalovací rampy zkušebních raket, které vynášely na průzkumné cesty k rudé planetě vaše předchůdce, pokusné Zoonauty (převážně žížaly, slimáky a krtky), a které jsou aktuálně využívány jako kryt symbolické registrační schránky, pro svůj typický tvar familiárně nazývaný místními starousedlíky „lívanečník“, postavíte se na tento kryt, pozvednete své paže i zrak směrem k Marsu (s ohledem na rotaci planet a jejich vzájemnou polohu doporučujeme zjistit, kde se vůči Vám Mars nachází, abyste nekoukali špatným směrem) a vyřknete registrační heslo „RAKETOU NA MARS“ (není podstatné, jak hlasitě, beztak vás na Marsu nikdo neuslyší, senzory registračního zařízení jsou však natolik citlivé, že zaznamenají i ten nejjemnější šepot).

Gratulujeme! Právě jste se stal platným registrovaným Czechonautem. Ano, „Czechonautem“, a to bez rozdílu národnosti, rasy či vyznání. Zní to možná trochu nacionalisticky, ale … Ale co! Všichni Kosmonauti, Astronauti i Tchajkonauti nyní mohou jen zblednout závistí, protože mise na Mars v rámci našeho projektu je vyčleněna výhradně registrovaným Czechonautům. Nemusí se však cítit odstrčeně nebo méněcenně! I jim je náš program otevřen a mohou se do něj, stejně jako vy, standardně zaregistrovat. Na jejich předchozí zásluhy a zkušenosti však nebude brán sebemenší zřetel.

Abyste se však z registrační zóny posunuli dál, respektive blíže, k cíli vašeho snažení, přesuňte se na následující souřadnice:

N 50° [2*C].[2*D][ciferace A][D]', E 014° [D*B].[C-(A-B*(C+D))][D][(ciferace E)+C]'

kde z chybějících hodnot je A počet všech písmen (bez arabských číslic, ale včetně římských číslic) na krytu symbolické registrační schránky zvané „lívanečník" a D ciferace čísla katastrálního území, ve kterém se registrační místo nachází

B) STŘÍPEK Z HISTORIE MEZINÁRODNÍ KOSMONAUTIKY

Nejen znalosti nových informací a technologií jsou pro misi kosmonauta důležité. Je třeba čerpat informace a poučení i z historie. Nepřeberné množství informací, zkazek a báchorek se lze dočíst z běžně dostupných veřejných zdrojů a dnes tak již málokdy narazíte na nějakou málo známou nebo neprobádanou oblast. Přestože by se snad i mohlo zdát, že vše již bylo napsáno, vy máte skutečně unikátní příležitost v rámci přípravy na vaši misi se něco nového dozvědět.

Z úvodních souřadnic jste se, po úspěšné registraci do nejvýznamnějšího vesmírného programu tohoto tisíciletí, s vám již dobře známým názvem „Raketou na Mars“ (kdo si jej ještě nezapamatoval, nechť navštíví nejbližší tatérské studio a nechá si název programu zvěčnit na předloktí té paže, ve které běžně třímá tužku), přesunuli na místo, kudy, ač se to málo ví, kráčely skutečné dějiny světové kosmonautiky. Nacházíte se totiž na vyhlídce nad areálem sportovního klubu, založeného v roce 18 FG a nesoucího příznačný název pro naši misi a zejména pro takto významnou událost. V dnes již neexistujících prostorách tohoto sportovního zařízení, pracovala jako uklízečka jistá Vanesa Dežegerová. A shodou okolností v roce 1937 pracoval v nedaleké truhlářské a tesařské dílně také jistý Alexej Ivanovič Gagarin, který často chodíval ve volných chvílích hrát kuželky do místního sportovního klubu. Gorodky se v té době (stejně jako dnes) na našem území příliš neprovozovaly a porážení dřevěných kuželek mu učarovalo skoro tak, jako vnady tehdy devatenáctileté slečny Vanesy. Během jednoho kuželkového turnaje na sklonku roku 1937 se Alexej Ivanovič a Vanesa setkali. Alexej koulel, Vanesa svůdně svírala smeták s hadrem a meteor lásky, co „meteor“, BOLID lásky zažehl chvilkové vzplanutí nebývalé vášně mezi oběma mladými lidmi. V pauze před prodloužením kuželkového zápasu tak byl v zákulisí za drahami rozžat plamínek nového života. Ano, tušíte správně, „plamínek života“ nevlastního nemanželského bratra prvního kosmonauta světa. Zatímco Alexej Ivanovič se krátce po této epizodce, vydal zpět za svou milovanou ženou Annou Timofejevnou do Klušina ve Smolenské oblasti, a se kterou měl celkem H vlastních dětí, Vanesa byla zapuzena svou rodinou a musela se odstěhovat do zahradního domku na periferii Prahy, kde následující rok porodila synka Michala Filipa.

Rodný domek nevlastního bratra Jurije Alexejeviče se nacházel na souřadnicích N 50° [F].[L/(F/G)+J-G/H]', E 014° [K-J-I-2*H].[G*K-2*L+3*M]', kde z dosud chybějících hodnot je K výška (v cm – správná hodnota je číslo dělitelné pěti) a I věk (v letech) prvního člověka, který vzlétl do vesmíru, při jeho historickém letu do vesmíru, jenž oficiálně trval J minut. Hodnota L je počet všech znaků (diakritické znaménko nad písmenem tvoří nedílnou součást tohoto znaku) na pamětní desce (připomínající památku na člověka, který s naším příběhem nikterak nesouvisí) umístěné na vyhlídce nad areálem sportovního klubu, kterým kráčely dějiny a hodnota M je počet, kolikrát zaznívá slovo „lásky“ v „hitu“ Věry Špinarové, opěvujícím milostné vzplanutí Alexeje Ivanoviče a paní Vanesy.

V současné době je na místě rodného domu vzdělávací zařízení, které malý Michal Filip nikdy nenavštěvoval. Vanesa totiž v padesátých letech dvacátého století utekla před nenávistnými příbuznými a tyranským režimem i s malým Michalem do Velké Británie. Jelikož však neuměla žádný jiný jazyk než svůj rodný, nedokázala se s britskými imigračními úředníky dobře dorozumět. Naneštěstí neuměla nejen číst, ale ani psát a nebyla tak bohužel schopna britským úřadům správně sdělit jméno a datum narození své, natož malého Michala. Do britského rodného listu malého Michala Filipa Dežegera tak bylo zapsáno nesprávné datum narození 26. Q .1943 a jeho jméno bylo „natvrdlými“ britskými úředníky zkomoleno na Michael Philip Jagger. Zkomolené jméno paní Vanesy, v britských dokumentech zaznamenané jako „Eva Ensley“, nemůže na našich tvářích vyvolat snad již nic jiného než pohrdavý úšklebek. Když v roce 198 N bylo na místě rodného domu otevřeno vzdělávací zařízení, nemohla komunistická propaganda připustit, aby toto vzdělávací zařízení nebo ulice, ve které se nachází, neslo zkomolené jméno emigranta, který se mezi tím proslavil na západ od našich hranic pokleslým estrádním uměním s hudebním tělesem s bizarním názvem „Kutálející se pecky“.

Od vstupní branky do areálu vzdělávacího zařízení, které malý Michal Filip nikdy nenavštěvoval, se vydejte pod azimutem 130° za dalšími zážitky. Po cca 55 metrech budete stát mezi dvěma lampami veřejného osvětlení. Lampy jsou opatřeny štítky s evidenčními čísly, přičemž rozdíl páté cifry na štítku levé lampy a první cifry na štítku pravé lampy je hodnotou O . Budete-li pokračovat v nastoleném směru dalších cca 305 metrů, dojdete až k památnému stromořadí. Na třetím stromě (počítáno od stromu u infotabule ve směru, odkud jste měli přijít) je připevněn kovový štítek se dvěma čísly, kde ciferace absolutní hodnoty rozdílu těchto dvou čísel představuje hodnotu P .

C) BÁZE – VŠEOBECNÁ KOSMICKÁ PŘÍPRAVA NA LET - SIMULÁTOR CÍLE MISE

Dost bylo historie. Nyní je již potřeba neprodleně přistoupit k samotnému výcviku. Pot a slzy, a možná i krev bude prýštit z vašich těl, než (a zda-li vůbec) se vydáte vesmírným plavidlem vstříc vašemu, věříme, že vysněnému cíli! Přesuňme se tedy do našeho „hvězdného městečka“ na souřadnice N 50° [O+2*N-H].[P*Q+Q^N-P^O-N*(N+Q)]', E 014° [2*(M+N)+O].[P-Q+Q*(M^2)]', kde se nachází budova výcvikového střediska adeptů na kolonizaci rudé planety a odvážlivců, kteří v předvoji vyrazí na průzkumnou misi a s trochou štěstí se možná i dočkají návratu zpět na Zem.

Budova našeho výcvikového střediska v umné a především vkusné kamufláži nabízí pro frekventanty našeho programu celkem R pokojů vybavených dvěma lůžky, koncovým přijímacím elektronickým zařízením pro reprodukci audio-vizuálních vzdělávacích pořadů, vlastní miniumývárnou a zařízením pro svod produktů vyměšovacích procedur do centrální stoky.

Než však vstoupíte do našeho výcvikového zařízení, obraťte se k jeho vstupu zády a pokochejte se okolím. Na nejbližší kovové konstrukci, plnící především funkci nosiče zdroje elektromagnetického záření o vlnové délce přibližně 390–790 nm, si z identifikačního štítku, kterým je tato konstrukce opatřena, zaznamenejte četnost S nejčastěji se opakující číslice a potom již upřete svůj zrak a pozornost k cca 40 metrů vzdálené schránce na vodu kruhového tvaru, která je obložena kamennou mozaikou s horním okrajem tvořeným T kamennými segmenty v odstupňovaných výškách a v jejímž středu je umístěn mohutný chrlič doplněný dalšími U tryskami, které za příznivých klimatických podmínek udělují kinetickou energii chemické sloučenině vodíku a kyslíku nezbytné pro život.

Nyní se již ovšem můžete směle pustit do přípravy na váš meziplanetární let, jenž se nepochybně zapíše do dějin.

Příprava kosmonautů na let sestává ze tří etap:

1. Všeobecná kosmická příprava, jejímž cílem je získání znalostí, návyků a dovedností nutných pro výkon povolání kosmonauta. Výcvik zahrnuje přípravu fyzickou, leteckou, parašutistickou a lékařsko-biologickou, výcvik k přežití v případě havárie nebo přistání v neobydlených oblastech, technickou přípravu, zejména výcvik na trenažérech kosmických lodí k využití palubních systémů a vybavení, trénink ve stavu beztíže a za přetížení, seznámení se systémy zabezpečení životních podmínek a skafandry. Navíc je nutné se naučit provádět vědecké experimenty a ekologické výzkumy, zkušební výrobu materiálů a nezbytnou součástí znalostí je kosmická navigace, výcvik k provádění údržby, oprav a rekonstrukcí kosmických lodí a dalšího pozemského harampádí, které jsme do vesmíru za ta léta natahali. Zatímco v počátcích vesmírných letů byla rozhodujícím kritériem výběru fyzická kondice adeptů na let a zvládání stresových situací, s prodlužováním kosmických letů se pozornost přesunula na komunikační a sociální dovednosti. Kdo nemá alespoň jeden pravý a jeden falešný účet na Facebooku, Twitteru, Linkedinu nebo Google+ bude bez milosti z našeho programu vyloučen! V Rusku trvá tento výcvik standardně dva roky, v USA je tato příprava jednoletá no a v našich končinách, protože nejsme žádní hnidopiši, kteří lpí na maličkostech, to bude samozřejmě trvat ještě podstatně méně. Czechonauti nemohou a nesmí být takoví loudové a všeobecnou přípravu zvládnou samostudiem v daleko kratším časovém horizontu. Ti z vás, kteří si nejsou svými schopnostmi jistí, si v rámci zocelení svého těla a přípravy na stav beztíže mohou (zcela dobrovolně) nasadit na hlavu libovolnou přilbu (stavební, cyklistickou, lyžařskou, motocyklovou, apod. – gumové koupací čepice povoleny nejsou) a potápěčské brýle. Následně vyhledají nejbližší vhodně umístěnou vodorovnou tyč a zavěsí se nohami za tyč hlavou dolů. Pokud vydrží v této pozici alespoň 7 sekund a dokáží přitom pozřít alespoň 3 doušky kofoly, zvládli tuto fázi výcviku na dostatečnou a budou způsobilí letu. Ti z vás, kteří si bezmezně věří, mohou tuto fázi přípravy na vlastní riziko vynechat.

2. Specializovaná kosmická příprava. V ní se kosmonaut připravuje na let v kosmické lodi určitého typu. Seznamte se tedy, zatím jen teoreticky, s naším unikátním strojem „Laikoletem“, se kterým se vydáte na obávanou cestu, jejíž délka se bude odvíjet od toho, kdy na cestu vyrazíte, neboť vzdálenost Země od Marsu se mění v rozmezí od 56 miliónů po 400 miliónů kilometrů v pravidelném cyklu V let.

Laikolet je smělou, avšak geniální konstrukční hříčkou - kombinací nepoužitých náhradních dílů z projektu „Apollo“, tajně propašovaných na naše území vietnamskými obchodníky (jsme nezdolně přesvědčeni, že se nejedná o laciné napodobeniny originálu) a zbytků raketoplánu „Buran“, jenž se rozpadl po pádu střechy hangáru, v němž byl uložen během devadesátých let minulého století a které jsme získali od Rusko-Kazašských šmelinářů za odvoz a bednu naplněnou lahvemi moravsko-slezské vodky. Název bývalého sovětského kosmoplánu „Buran“ se povětšinou mylně vykládá jako výraz, který má původ v turecké jazykové rodině, používaný pro studený vítr, přicházející náhle a nečekaně ze severovýchodu a jenž svou nebývalou intenzitou většinou zvedá ze zemského povrchu sníh a v létě mračna prachu. Skutečný význam tohoto slova je však daleko prozaičtější a dal by se přeložit do češtiny jako vidlák, balík nebo křupan. Název našeho meziplanetárního plavidla tak nějak vyplynul ze situace. Mohlo by se zdát, že jde o vzdání holdu legendární toulavé fence, odchycené na jedné ze špinavých moskevských ulic, Lajce. Avšak není tomu tak. Náš stroj dostal své jméno z prostšího důvodu. V době, kdy jsme se pustili do jeho stavby, jsme byli všichni naprostými laiky a teprve stavbou tohoto zázračného stroje se z nás stali odborníci na slovo vzatí. Co bylo, to bylo. Věříme, že nikoho z našich adeptů na let taková banalita neodradí a všichni budou ve výcvikovém programu pokračovat.

Drobnou nevýhodou tohoto konstrukčního řešení pro vás, Czechonauty, je skutečnost, že musíte nastudovat jak složení a ovládání všech součástí rakety Apollo, tak raketoplánu Buran. To však pro vás jistě nebude nepřekonatelný úkol.

Zatímco Buran (Буран) byl sovětský raketoplán identifikačního čísla 1K s návratovou nosností W tun, který byl postaven v roce 1986 jako součást programu MKS. Jeho první start se měl uskutečnit 29. října 1988, ale 51 sekund před spuštěním odpočtu byl odvolán. Start se uskutečnil 15. Listopadu 1988. Na jeho palubě však nebyla posádka, ani nebyla nainstalována podpora života, let byl plně automatický. Původně se počítalo s třídenní misí, nakonec kosmoplán letěl jen 3 hodiny. Po dvou obletech Země přistál na k tomuto účelu postavené přistávací dráze na kosmodromu Bajkonur. Pro případ špatného počasí byla připravena záložní dráha ve vojenském prostoru Ralsko v Československu. Naproti tomu Apollo byla kosmická loď, vyvinutá v rámci programu Apollo (přistání lidí na Měsíci). Později byla použita i v programu Sojuz-Apollo a Skylab. Loď se skládala ze tří částí: Velitelského modulu, servisního modulu a lunární modulu. Loď startovala s raketami Little Joe II, Saturn I, Saturn IB a Saturn V, přičemž pouze s raketami Saturn IB a Saturn V startovala s posádkou do vesmíru. Velitelský modul byl jedinou částí lodi, která byla vybavena tepelným štítem, protože jako jediná část se vracela skrz zemskou atmosféru a přistávala v moři. Kabina obsahovala X křesel pro posádku.

3. Předletová kosmická příprava. V této fázi se kosmonaut připravuje se členy své posádky na konkrétní kosmický let. Program přípravy sestavují nejlepší odborníci z Institutu meziplanetární medicíny ve spolupráci s vedením střediska. Skládá se z teoretické části, zahrnující přednášky o letecké a kosmické medicíně a zabezpečení životních podmínek během kosmických letů, o astronomii, geofyzice a pochopitelně také o cíli mise. Kdo neví, že Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy, a současně druhá nejmenší planeta po Merkuru, nechť roztrhá svou členskou legitimaci našeho projektu a okamžitě jej opustí. Mars je planetou terestrického typu, tj. má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Má dva měsíce nepravidelného tvaru pojmenované Phobos a Deimos. V období, kdy je Mars v opozici ke Slunci a Země se tak nachází mezi těmito dvěma tělesy, je Mars pozorovatelný na obloze po celou noc. Mars má oproti Zemi zhruba čtvrtinovou plochu povrchu a přibližně desetinovou hmotnost. Velikost Marsu, který je znatelně menší než Země, ačkoliv se vyvíjel v oblasti, kde bylo více místa, a mohl tak nasbírat více materiálu, je jedním z hlavních paradoxů ve vývoji sluneční soustavy, který není dobře vysvětlen. Podle jedné z teorií by to mohlo souviset s dávnou migrací Jupiteru sluneční soustavou, kdy tato obří planeta mohla krátce navštívit zónu terestrických planet a vymést odsud část materiálu. Sluneční den je zde podobně dlouhý jako na Zemi (24 hodin, 39 minut a 35,244 sekund) a nazývá se Sol. Spolehlivé informace o prvních pozorováních Marsu jako planety neexistují, ale je pravděpodobné, že k nim došlo mezi lety 3000 až 4000 př. n. l. Všechny starověké civilizace, Egypťané, Babylóňané a Řekové, znaly tuto „putující hvězdu“ a měly pro ni svá pojmenování. Kvůli jejímu načervenalému nádechu, způsobenému červenou barvou zoxidované půdy na jejím povrchu, považovaly staré národy Mars většinou za symbol ohně, krve a zániku. Z takových báchorek se ale vám, našim hrdinům, jistě kolena neroztřesou.

Praktickou část této části výcviku svěříme rovněž zčásti vašemu samostudiu, neboť očekáváme, že se do akce pustíte v drtivé většině případů individuálně, a tudíž vaše posádka bude čítat pouze jednoho člena. Ano, právě pouze a jen Vás. V izolační komoře v našem výcvikovém středisku doporučujeme strávit 10–15 dní. Bude-li vás ovšem více, seznamte se spolu opravdu důkladně. Začněte vzájemným představením a pokračujte společnou návštěvou baru - tzv. barokomory, kde podstoupíte simulaci pobytu ve výšce 14–15 km (množství alkoholu potřebného pro dosáhnutí tohoto stavu je vysoce individuální a náš střediskový bar-okomor-man vám nepochybně dobře poradí). Svůj výcvikový pobyt v našem výcvikovém středisku můžete případně prodloužit o návštěvu pokoje orientovaného na jih, tzv. termokomory. Počet nocí společně strávených v termokomoře tohoto zařízení v rámci předletové přípravy je čistě na vás. A ti, co jdou do akce samostatně, si pořídí alespoň malé zrcátko, aby na to (v tom nekonečném vesmíru) nebyli tak sami.

D) CESTA KE KOSMODROMU

Tříetapovou předletovou přípravu máte zdárně za sebou a tak nezbývá, než se vydat na cestu k vesmírnému plavidlu, které je již nachystáno na kosmodromu. K zažehnutí raketových motorů zbývá už opravdu jen maličko. Cestou se ovšem ještě zastavte posbírat důležité informace, rozdat předletové rozhovory, autogramy, případně se i vyfotit s vašimi kosmonautickými kolegy-předchůdci, načerpat od nich poslední zkušenosti a především rozloučit se s vašimi rodinami.

Přesuňte se proto na souřadnice N 50° [V+W-T].[ X^U+R-S]', E 014° [T-(U-S)].[R*V-T*S-(S-V)]', kde na vás již dýchne ta pravá atmosféra a lehké mravenčení předletové cestovní horečky dokonale rozvibruje váš organismus v třesoucí se želé. Poznamenejte si číslo lampy veřejného osvětlení, u které stojíte, důkladně si prohlédněte rampu vedoucí k odpališti raket našich „konkurentů“ v kazašské stepi a vydejte se přibližně opačným směrem, respektive pod azimutem 20°, kdy o 267 metrů déle naleznete další lampu veřejného osvětlení, od jejíhož čísla odečtete číslo lampy, od které jste vyrazili. Tím získáte mezi číslo ve tvaru „χψω“ a následně triviálním přepočtem ω!/ψ!/χ! dostanete předposlední indicii Y .

Kdo z vás touží po společné fotografii s legendami kosmonautiky tzv. „Východního bloku“, může tak učinit po vyhledání svých „předchůdců“ v průsečíku azimutů 319° a 236° z bodů Vašeho hlavního místního zájmu v této lokalitě a společné foto pak může následně umístit do svého rodinného alba.

S úsměvem a písní paní Věry, predikující již před mnoha a mnoha lety vaši misi, na rtech můžete opustit Vaše nejbližší a vydat se navléknout skafandr a kosmické gumáky. Během oblékání už zbývá jen zašátrat v temných zákoutích Vaší paměti a vzpomenout si na obvyklou hustotu Z kg/m³ materiálu, ze kterého bylo vyrobeno vesmírné plavidlo paní Věry a jejího přítele.

E) MISE

Nyní již máte všechny indicie, abyste se mohli vypravit k našemu kosmodromu a na něm konečně spatřili na vlastní oči k letu nachystaný Laikolet. Jedná se o rafinovaně utajené místo… Jak se říká: „Pod svícnem je tma“. V němém úžasu z té technické nádhery budete s otevřenými ústy zírat, jakmile se ocitnete na souřadnicích N 50° [(L-T-B)/O+M/S].[Z/(A-T+M)+U*P*(C+S)-(A-L+U)]', E 014° [T+Y-P+O].[(Z+B+Y*O)/((P-U+C*(H/O)-S)!-B)]'.

Pokud jste došli až sem a nerozklepala se vám kolena, pak je ten pravý čas položit si otázku, zdali skutečně chcete podstoupit to gigantické riziko, že let skončí nekontrolovatelnou ohlušující explosí a vy zahynete strašlivou smrtí, případně z povrchu MARSu již nedokážete vzlétnout zpět. Máte poslední příležitost si vše rozmyslet. Jakmile však nastoupíte na palubu vesmírného plavidla, budete již muset odstartovat. Vesmírnou misi lze absolvovat v kteroukoliv denní dobu a za jakýchkoliv klimatických podmínek, avšak optimální letové „okno“ se otevírá od západu slunce do ranního rozbřesku, resp. obecně za snížené viditelnosti, kdy je na laikodormu dostatek klidu a letový koridor je volnější. Zkontrolujte tedy naposledy dokonalé utěsnění Vašeho skafandru a obsah Vašeho cestovního zavazadla, aby Vám snad nějaká drobnost z nezbytné kosmonautické výbavy k úspěšnému absolvování letu nescházela. Vše v pořádku? Fajn! Pořádně se nadechněte, nastupte na palubu meziplanetárního stroje, zažehněte motory a 3-2-1 ... VZHŮRU NA MARS!

F) ZÁVĚREČNÝ ZÁZNAM DO LETOVÉHO DENÍKU

Přijměte naše imaginární poplácání po vašich, prachem a potem pokrytých ramenou, jako uznání a gratulaci k vámi vynaloženému úsilí korunovanému úspěšným zakončením tohoto náročného poslání. Věříme, že celá mise, včetně (a zejména) letu TAM a ZPÁTKY, splnila vaše očekávání, proběhla víceméně hladce a naplnila vaši dobrodružnou duši tím správným specifickým druhem uspokojení.

Jakmile se vysoukáte ze svých skafandrů a vyklepete hvězdný prach i ze spodního prádla, proveďte nejen závěrečný záznam do vašeho letového deníku, ale také záznam do naší pomyslné pamětní knihy, kterou naleznete na pozemských souřadnicích, jež jste spatřili (a jistě si také pečlivě zaznamenali) během vašeho meziplanetárního letu a hladkého přistávacího manévru v návratovém modulu zpět na Zemi, korigovaných o N-0.680, resp. E-1.457. Oproti původnímu předpokladu tak nějak (ani nechceme rozebírat jak) došlo k „drobné“ odchylce od, na kuličkovém počitadle, precizně vypočtené letové a přistávací trajektorie.

Možná někomu z přeživších Czechonautů může připadat umístění pomyslné pamětní knihy podivné a nesouvisející s misí. Ale není tomu tak. Vše souvisí se vším a tak, jako na počátku vašeho dobrodružství jste mohli zaznamenat fragmenty z tvorby zpěvačky Věry, tak se i na jeho konci uzavírá tento paralelní příběh. Nacházíte se totiž na místě, kde skončila svou pouť vysloužilá raketa paní Věry a jejího přítele. Ano, máte pravdu, toto historicky významné plavidlo by si nepochybně zasloužilo své místo v leteckém muzeu, leč skončilo právě zde, na místě poněkud nedůstojném. Bohužel! Jak typické pro dnešní dobu! A ruku na srdce! Uvědomují si tito kverulanti, jaký je to zázrak, že vůbec přežili, natož že jejich návratový modul dopadl (s ohledem na rozměry naší planety a vesmíru vůbec) tak neuvěřitelně blízko od místa startu vesmírného plavidla Laikoletu. Kam se hrabou Rusové, Američané nebo Číňané! Pche! To pouze „zlaté české ručičky“ dokáží z nepotřebného odpadu „zbastlit“ dokonalý vesmírný stroj.

Pamětní kniha je umístěna v hermeticky uzavřené schránce, uložené v recyklovaném torzu vesmírného plavidla paní Věry a jejího přítele.