Phellinus sp. - ohňovec
Jedná se o velmi široký a hojný rod dřevokazných hub, které můžete nalézt především na vrbách a topolech, ale zástupce tohoto rodu potkáme téměř na každém druhu dřeviny v ČR. Vzhledem k velké podobnosti plodnic se jednotlivé druhy rozeznávají především podle dřeviny na které se vyskytují. Asi nejrozšířenějším druhem u nás je ohňovec obecný (Phellinus igniarius) který si níže v textu rozebereme podrobněji. Tyto informace však můžete s malými obměnami vztáhnout i na ostatní houby tohoto rodu.
Rozšíření: Je rozšířený v celém mírném pásmu severní polokoule.
Ekologie: Roste hojně po celý rok na živých kmenech listnatých stromů v lesích, stromořadích, porostech na březích, parcích a zahradách. Napadá zvláště vrby, také osiky, topoly, jeřáby, břízy, habry, někdy i ovocné stromy. Vyrůstá jednotlivě i ve skupinách.
Popis: Plodnice jsou víceleté, v mládí polokulovité nebo hlízovité, ve stáří konzolovité až kopytovité. Klobouk má průměr 5–25 cm, je až 20 cm tlustý, k substrátu zpravidla přirostlý bokem. Povrch mladé plodnice je hladký, sametový, šedý až šedohnědý, ve stáří je povrch klobouku hrbolatý, polokruhovitě rýhovaný, pásy jsou zbarvené podle věku od světle hnědého sametového přirůstajícího okraje po šedohnědou až černou hladkou vnitřní část, někdy popraskanou a porostlou řasami. Rourky jsou vrstevnaté, 3–5 mm dlouhé, špinavě hnědé, póry okrouhlé, velmi drobné, okrové až rezavě hnědé. Dužnina je dřevnatá, tmavě hnědá, vůně nenápadná, chuť kyselá až nahořklá. Výtrusný prach je bílý, výtrusy hladké, bezbarvé, elipsoidní, 4,5–6 × 4–5,5 µm velké.
Záměny: Velmi podobný ohňovec statný (Phellinus robustus) se liší světlejším, rezavě hnědým zbarvením dužniny. Menší a vzácnější je ohňovec osikový (Phellinus tremulae).
Využití: Je nejedlý. V minulosti se používal jako zápalná hubka, odtud pochází české jméno ohňovec. Dužnina obsahuje látky s protinádorovými účinky.
Poznámka: Je to jeden z nejškodlivějších parazitů listnatých stromů, způsobuje bílou hnilobu dřeva živých stromů.