Pekelské údolí
aneb
zapomenutá místa Šumavy
Tato keš Vás zavede do části Šumavy, která nepatří do centrální a hojně navštěvované, ale přesto by svými rozhledy, rozsáhlými lesy, nádhernou přírodou a hlavně klidem mohla směle konkurovat nejznámějším místům. Pekelské údolí – lidově řečeno Peklo - dostalo své jméno díky drsným klimatickým a přírodním podmínkám a své nedostupnosti a odlehlosti vůči okolní civilizaci. Toto platilo v dobách minulých i současných, nečekejte žádnou restauraci ani občerstvení, nenajdete zde ani mnoho stálých usedlíků a pokud vyrazíte do této oblasti v zimě autem, je možné, že už neodjedete. Silný vítr tady totiž mění klimatické podmínky opravdu každou hodinu.
Údolím protéká potok Volšovka - místními někdy nazýván Pstružný potok, sílu jeho vodního toku kdysi využívaly četné mlýny a vodní pily, které dnes už nepracují.
Zdejší rozsáhlé šumavské lesy jsou zbytky původního pohraničního pralesa, který časem ustoupil pastvinám a loukám. Bohatství dřeva z místních lesů umožňovalo našim předkům vyrábět dřevěné uhlí, šindele, cvočky, dřeváky, zátky, prkénka nebo hračky. I dnes se zde těží dřevo, ale v menší míře.
O Pekelském údolí toho moc na internetu nenajdete. Známé je především to, že celé údolí bylo do 2. světové války osídleno především německým obyvatelstvem, které bylo po roce 1945 vystěhováno. Většina osad a obcí zanikla, zničeno bylo mnoho památek, z důvodu omezeného vstupu v době totalitního režimu se nedochovalo téměř nic z historických staveb. Při naší objevitelské cestě se podíváme právě na tato místa, kde ještě na začátku minulého století vzkvétal život. Na každé naší zastávce najdete jednu ze zajímavostí Pekelského údolí a přiložená veškerá historická data, která se nám podařilo najít, vyhledat, získat a opsat. Práce to byla mravenčí, až jsme měli někdy pocit, že se toho vlastně moc neví…Co jsme nalezli, předáváme vám… A tak vzhůru do Pekla a možná ještě dál…
DESATERO DOBRÝCH RAD K ÚSPĚŠNÉMU ODLOVU:
1. Délka celého okruhu od parkoviště a zpět je 15 km, zdoláte převýšení 450 m. Neplacené parkoviště najdete asi 2 km za obcí Keply po levé straně (Stará Huť). Odtud je nejblíže k prvnímu stanovišti. Naše trasa tvoří okruh celým údolím, po nalezení finálky se budete opět nacházet asi 1,5 km od parkoviště.
2. Je nutné počítat u geocyklistů s časem přibližně 3-4h a u geoturistů s polodenním až celodenním výletem podle zdatnosti.
3. Údolí je obydlené skutečně minimálně, hospůdku nebo restauraci opravdu nehledejte.
4. Vraťte se do školních lavic a zopakujte si chemické značky prvků (drahých kovů), nezapomeňte tužku a papír, hodit se bude i fotoaparát, pokud ho nemáte v mobilu.
5.Trasa není celá sjízdná pro geocyklisty, své geokolo povedete asi 1 km, pokud nejste „cyklista horal".
6. Pokud máte možnost, vyberte si pro svůj odlov pěkné počasí, byla by věčná škoda přijít o nádherné výhledy a krásu údolí.
7. Kešku nedoporučujeme „lovcům rychlíkům“, tento odlov je věru „kochací“, poznávací a lehce luštící.
8.Celá trasa je vedena po cyklostezkách nebo lesních cestách, v jejichž okolí je několik přírodních rezervací, při hledání není nutné razit si cestu lesním porostem.
9. GPS signál si s námi leckde zahrává, proto se řiďte nápovědami. (viz. info o stanovišti 3 níže)
10. Šumavská příroda je především v létě divoká, bujná, nezkrotná a ne všechny stage se nacházejí na snadno přístupných místech. Může se vám hodit sprej na klíšťata a dlouhé kalhoty.
JAK NA KEŠ
Celá trasa se skládá ze 7 zastávek a 1 finálky. Souřadnice další keše budete muset vyluštit vždy podle jednoduché nápovědy. Vám pro dobrý start uvádíme souřadnice parkoviště a první stage (viz. waypointy). Veškeré informace o jednotlivých zastávkách najdete v krabičkách, není třeba nic opisovat ani tisknout. Přejeme šťastnou cestu a dobrý odlov až do konce…
POPIS KEŠE
1. stage:
Královácký dvůr
Královácký dvůr, kolem kterého nás naše trasa povede, byl založen kolem roku 1350 a jako mnoho dalších dvorců byl postaven v prostoru Královského hvozdu Šumavy přibližně 20 km od hranic. Jeho úkolem bylo chránit hranice českého území. Podobný dvorec najdeme také na Antýglu, ten nyní slouží k turistickým účelům. Králováky, kteří zde žili, živil hlavně chov dobytka, lov zvěře a sběr lesních plodů. Znakem Králováků byl černý lev s královskou korunou v zeleném poli. Králováci si nade vše cenili své svobody, kterou jim po několika úspěšných vzpourách potvrzovali všichni císaři až po Františka I. Současní majitelé dvorce jménem Busil se věnují převážně chovu skotu. Objekt je chráněn státem.
2. stage:
Vodní mlýn Žežulka
Nejslavnější místo našeho putování je vodní mlýn Žežulka dříve zvaný Sterzmühle, který patřil k osadě Žežulka. První písemný dochovaný záznam o existenci tohoto mlýna je z roku 1780, s velkou pravděpodobností je ale jeho stáří odhadováno až na 350 let. Nejznámějším majitelem mlýna se stal právník Václav Hrabánek, který mlýn koupil v roce 1966. Václav Hrabánek se stal pro tehdejší režim nežádoucí, pracoval jako dělník, řidič, taxikář a nakonec se uchýlil na samotu, kde žil se svojí ženou dalších 30 let bez elektřiny, přívodu vody a dalších vymožeností civilizace. Jeho velkým koníčkem byl chov huculských koní, ve kterém pokračoval i jeho syn. Ve známost vešel Václav Hrabánek především jako malíř neprofesionál, který obnovil šumavskou tradici svatých obrázků malovaných na skle. Výstavu těchto jedinečných maleb můžeme vidět v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách, v pražských galeriích i v zahraničí. S ohledem na věk se manželé Hrabánkovi v posledních letech svého života odstěhovali zpět do civilizace do domku v Kašperských Horách. Václav Hrabánek zemřel v roce 2005 ve věku 90 let. Starý mlýn se zalíbil také filmařům, kteří zde natočili část filmu „Obsluhoval jsem anglického krále“.
POZOR: Ke mlýnu je nutno odbočit z hlavní silničky doleva, odbočka není moc nápadná.
3. stage:
Potok Volšovka
V dřívějších dobách měla Volšovka daleko silnější tok než nyní, byla využívána pro rybolov, pro místní mlýny a vodní pily. Je velmi pravděpodobné, že se zde dříve rýžovalo zlato, svědčí o tom například staré dřevěné rýžovací misky, které byly v potoce nalezeny na spodním toku.
POZOR: Čím blíže k potoku, tím horší je GPS signál, pokud vám vypadne úplně, přejděte říčku po lávce a asi po 20 m za řekou zabočte doprava do strmé severní stráně. Keš je pod velkým vyvráceným pařezem, který je z vyvrácených pařezů v okolí na svahu nejvýše položen (cca 20 m nahoru od cesty). Pokud budete i nadále bez signálu, pokračujte na další stage po široké lesní cestě proti proudu potoka, až dojdete k rekreační chalupě, kde se cesta stáčí doprava do kopce (po cestě nikde neodbočujte). Poté dorazíte ke studánce "Nad Žežulkou", kde by měl být signál již v pohodě.
Přímo k lávce vede cesta, která odbočuje doleva z hlavní silničky a stáčí se zpátečním směrem. Odbočka není moc nápadná, uvidíte i na fotce níže.
Na lávku přes potok se vejde člověk vedoucí kolo, lávka má z jedné strany zábradlí, ale povrch může být kluzký.
4. stage:
Studánka Nad Žežulkou
Studánka Nad Žežulkou byla obnovena do současné podoby roku 2011 nad bývalou osadou Žežulka. Jméno osady, ve které žilo německé obyvatelstvo, znělo dříve Žežulkahof nebo také Žežhulka, osada byla pojmenována podle nedalekého dvorce Žežulka. Osada čítala 6 obytných domů, byla zde i škola postavená v roce 1885, která sloužila i pro okolní samoty a osady. V osadě byla též pila s elektrárnou. Okolí osady bylo dobyto v květnu 1945 americkou armádou a to byl počátek jejího zániku. Německé obyvatelstvo bylo postupně po roce 1945 vysídleno a osada během let 1950 – 1960 zanikla. Zbyl tu jen starý mlýn, který dostal po osadě jméno.
5. stage:
Křižovatka u křížku
Zde jsou poslední stavby bývalé osady Bošov – dříve Boschau, která se rozkládala od Horního Těšova až k Mochovu. V osadě bylo 24 obytných domů a kaple. Z celé osady zbyly 2 stavby a další tři byly použity k výstavbě nového domu, nedošlo tedy k úplnému zničení všech objektů jako u jiných osad.
6. stage:
Vyhlídka na Hartmanice
Hartmanice leží v nadmořské výšce 712 m a nad nimi se vypíná vrchol Hamižná (852m) se sjezdovkou. První zmínka o Hartmanicích je z roku 1219, osada vznikla za účelem výběru cla. Od konce 13. století se zde těžilo zlato a došlo tak k rozkvětu městečka, které bylo povýšeno na „královské svobodné zlatohorské město“. Od roku 1650 až do roku 1918 tvořili obyvatelstvo švábští Němci. Kromě Němců zde žila poměrně početná židovská komunita. Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo odsunuto a v roce 1952 byl těsně vedle Hartmanic vyhlášen vojenský výcvikový prostor se sídlem na Dobré Vodě. Pokud Hartmanice neznáte, určitě stojí za shlédnutí hartmanická synagoga, muzeum na Dobré Vodě a taktéž kostel sv. Vintíře se skleněným 7-mi tunovým oltářem na Dobré Vodě, který je evropským unikátem.
POZOR: Ke stage 6 je nutné urazit od stage 5 větší kus cesty.
7. stage:
Zlatý důl
Propadliny na tomto místě připomínají těžbu zlata ze 14. a 15. století. Toto důlní dílo je označeno pouze krátkou dobu, nad osadou Mochov v lese můžete najít ještě další oplocenou jámu - Jírovu, která též připomíná těžbu zlata. Pokud se projdete kdekoliv po lese na této straně údolí, najdete větší či menší propadliny téměř všude, těžba probíhala na velké ploše tohoto údolí.
POZOR: Finálka a stage 7 jsou od sebe ve větší vzdálenosti. Cestu k finálce si můžete zpestřit navštívením níže uvedených waypointů.
Použité odkazy:
www.zanikleobce.cz
www.sumavskehvozdy.estranky.cz
www.muzeum.sumava.net
www.cs.wikipedia.org
www.pavelourednik.cz
Děkujeme Pavlu Ouředníkovi za poskytnutí jeho malebné fotografie.
Návštěvnost:
|