Z důvodu, že byla keš po 40 dnech od spuštění poškozena, bylo její umístění změněno. Kdo si už dříve vypočítal souřadnice, může indicie zadat do upraveného vzorce. GeoCheck pracuje s novými hodnotami. Omlouvám se za to všem! Keš se našla, tedy logbook je původní.
Historický vývoj
Rozvoj cihelen v 18. a 19. století byl podmíněn čilým stavebním ruchem. Stavbou kruhových pecí a zavedením cihlářských strojů nabývá výroba průmyslové povahy. Strojně vybavené cihelny spotřebují při roční výrobě několika milionů cihel velké množství suroviny. Pro ruční výrobu zůstaly i nadále hlavní surovinou většinou spraše a sprašové hlíny. Při velkovýrobě bylo možné zpracovat i suroviny, které jsou obtížněji zpracovatelné než normální cihlářské hlíny.
Rod Ludvíků hospodařil v Jeníkovicích od 17. století. Zakladatel rodu Jan Ludvík byl především sedlák a později statkář. Když v roce 1901 umírá, přechází hospodářství na jeho syna Josefa Ludvíka st. nar. 1848. Byl to vzdělaný, inteligentní hospodář, který zvětšováním svého rodného statku dobyl si úspěchu. Jeho vzorně vedené hospodářství bylo všeobecně uznáváno a byl volen do různých spolků, ve kterých vždy a všude propagoval myšlenku zlepšit existenci rolnictva.
Ludvíkovi byli velice pokrokoví a snažili se co nejvíce těžit z velkých zásob kvalitní cihlářské suroviny, které se nacházely na jejich pozemcích téměř na hranicích obce. Jan Ludvík ještě pálil jako několik jeho sousedů cihly v jednoduché peci “hicovce”, jak ukazuje zápis v Pamětní knize fary Třebechovické z roku 1863, sepsané Antonínem Flesarem, kaplanem str. 417: “Rolníci spolu namnoze provozují cihlářství na svých gruntech”. Ale již jeho syn Josef Ludvík buduje kolem roku 1884 kruhovou pec typu “Hoffmann” jako první v této oblasti s názvem “Patentka”, zřejmě jako ohlas na patentování tohoto na svou dobu moderního způsobu levnější velkovýroby cihel a dalšího cihlářského zboží. Tato pec byla tvořena zastřešeným pecištěm, šestihranný 25 m vysoký komín byl umístěn u vysoké štítové zdi. Nad pecí byla zvýšená půda se dvěma prosklenými větracími nástavci na střeše, kde se původně sušily cihly a bylo to též místo, kam se na zimu stahovaly různé osoby a zde se ohřívaly, zvláště v době hospodářské krize ve třicátých letech dvacátého století, kdy byla vysoká nezaměstnanost mezi místními obyvateli.
Majitel cihelny Josef Ludvík dal svůj volný kapitál do dalšího rozvoje cihelny. Postavil ještě jednu kruhovou pec, tzv. “Hofmanku”, rovněž s 25 m vysokým komínem kruhového profilu, umístěném uprostřed oválné, avšak jinak uspořádané pece. Tato pec dodnes v areálu cihelny stojí. Koupil parní stroj, kotel, lis na hlínu, na kterém vyráběl strojové cihly, trubky různých rozměrů, dále stroj na výrobu tašek francouzských, srdíčkových a žlábkových, i stroj na prejze (hřebenáče). Na taškách používal monogram J L, na cihlách monogram J L a rok ve formátu např. 10 (1910).Viz. 2. obrázek.
Nejstarší známá fotografie areálu Ludvíkovy parostrojní cihelny s pecí “Patentka“ a pilou kolem roku 1900
Značení cihel písmeny J L a posledním dvojčíslím - Josef Ludvík 1910
Ludvíkova rodina staví uprostřed obce vilu v novorománském stylu, kam se celá rodina přestěhovala. V tympanonu nad balkonem na fasádě obrácené do ulice je dodnes viditelný monogram ve stylu Ludvíka XIV. francouzského krále a ten obsahuje tři, žlutou barvou (zlatě) zdobená písmena. Tento Josef Ludvík se projevil jako pravý podnikatel, který přivedl své hospodářství a podnikání k největšímu rozkvětu a stal se jedním z nejbohatších a nejznámějších pokrokových podnikatelů a mecenášů v širokém okolí.
V cihelně bylo zaměstnáno v sezoně cca 70 pracovníků, kapacita cihelny byla cca 3.000 000 ks cihlářského zboží.
Jeho syn Josef Ludvík nar. 1880 pokračoval v rodové tradici. Skoupil grunty několika statkářů (Jankovo, Kalendovo ), přičinil se též o zřízení jeníkovické pošty v roce 1908. V době 2. sv. války výroba v roce 1942 končí. Po válce v roce 1950 je uvalena na celé hospodářství nucená správa a postupně to spělo ke znárodnění. Obnova výroby v cihelně se datuje od roku 1969 (záměr) a výroba začala v roce 1972. Bylo to ve správě Státního statku Jeníkovice až do roku 1989, kdy došlo k restituci. V současné době je objekt značně zdevastován a hliniště zarostlé vegetací.
Na komíně, jež tvoří z dálky viditelný orientační bod bylo v roce 2013 umístěno náhradní hnízdo pro čápy, a po přeměření je výška komínu 36 metrů.
Kdo má zájem, může si celou historii o Ludvíkově cihelně a rodu vyhledat a přečíst v městském zpravodaji Třebechovické HALÓ, ročník 2007.
Ke keši
Úvodní souřadnice vás zavedou na místo, odkud vidíte na objekt zrušené Ludvíkovy cihelny s kruhovou pecí „Hofmanka“, vzadu strojovnu a v popředí bývalou sociální budovou. Po zhlédnutí objektu, stačí z chodníku, se vydejte zpět k parkovišti k Ludvíkově vile, v současnosti již v majetku jiné osoby.
Stage 1
1. Zde stojíte před Ludvíkovou vilou čp.30. Na čelní fasádě nahoře je římskými číslicemi rok jejího vybudování=ABCD.
2. Nad balkonem je monogram, ve kterém jsou skryta 3 písmena. Tato písmena seřaďte podle anglické abecedy. Čísla jsou dvouciferná, neciferovat! Získáte=EFG.
Finalní keš je umístěna na souřadnicích
N 50o (D+F).(B-5)(E-4)(G-C) E 016o (D-2)(B-8).(A+D)(D)(G/3)
Kontrola
Keš je od vily vzdálena přibližně 1000 metrů. Přístup k ní je možný od parkoviště P2. Nechoďte "Dvorem", ale vpravo kolem rybníčku.
Schránka obsahuje logbook, mudlokartu a tužku. Je přístupná z polní cesty. Po jejím nalezení a zalogování vraťte zase zpět na místo tak, jak jste ji našli, aby byla dostupná pro další lovce. Dobře maskujte, aby ji zase nějaký náhodný mudla nezničil. Děkuji!
