Výše uvedenými jmény bylo zváno pobožné místo v dřívějším horním bíloveckém předměstí, jehož bohatá historie sahá mnoho století nazpět.
Příčina jeho vzniku tkví ve studni, jejíž vodě připisoval tehdejší lid léčivou sílu. Již před reformací zde měla stát kaple, k níž přicházeli se svými boly a hoři nejrozličnější poutníci. V dalším století upadlo toto pobožné místo v zapomnění, dřevěná kaple se rozpadla, otvor studny zarostl divokým křovím a nic již neupomínalo na to, že zde existovalo hojně navštěvované poutní místo.
Až zase později se lidé opět upamatovali, studna byla vyčištěna a zbavena náletů, byla opět postavena kaple, jež se znovu těšila vysoké návštěvnosti. Bylo tomu tak až do vládního období císaře Josefa II., který toto poutní místo zrušil. Svaté obrazy a sochy převzaly různé kostely v okolí, budova stála dlouho prázdná, pak přešla do majetku bíloveckého panství a nakonec byla přestavěna na obydlí. Ačkoli však už kostelík nebyl k dispozici, přece jen zůstal zachován hlavní bod zájmu a uctívání ze strany lidu – studna. Z blízka i z dáli přicházeli jako kdysi poutníci a vyprošovali si pomoc od Královny nebes k uzdravení svých nemocí, k osvobození od bolů.
Pobožnosti se musely konat pod širým nebem, neboť původní kostelík Panny Marie Pomocné byl nyní přece obytným domem a patřil stavebnímu mistrovi jménem Kozian. On to nakonec byl, kdo nad studnou opět vystavěl dřevěnou kapli, jež pak sloužila zbožným poutníkům po mnoho let. Roku 1892 ji poté, co znovu zchátrala, nahradil solidně postaveným dřevěným kostelíkem, jenž byl náležitě církevně vysvěcen, jistý Franz Pesch. O mariánských dnech sem znovu proudili početní poutníci z širokého okolí. Po celých čtyřicet let se kostelík těšil mimořádné oblibě, až se jednoho letního rána roku 1932 stal obětí úmyslně založeného požáru a zcela vyhořel. Zachránit se nepodařilo zhola nic a jen s velkým úsilím se hasičům podařilo zachránit před zkázou blízké obydlí.
Obyvatelstvo Bílovce se odhodlaně zasadilo za opětné postavení kostelíčku. Prostřednictvím darů bylo umožněno, že již o rok později stál na místě zničené kaple větší a masivnější objekt, jenž byl 6. srpna 1933 slavnostně vysvěcen. Peschův kostelík se pak až do válečných let a vysídlení německého obyvatelstva těšil opět velké úctě a vážnosti. Studna, kvůli níž kaple vznikla, je pod kaplí, přístupná širokým otvorem vedle kamene s věnováním manželů Peschových, trochu ukrytým za tújemi těsně u kaple.
Po sametové revoluci byla kaple poprvé částečně opravena roku 1994. 28.11.2000 byl pozemek i s budovou odkoupen městským úřadem v Bílovci a ten nyní odpovídá za stavbu a její okolí. Je tam však jedna zvláštnost. Městu patří ještě i pozemek těsně kolem kaple a svah, do něhož kouká vchod kaple. Avšak celá plocha s chodníčkem od parkoviště ke kapli patří majiteli domu, jenž se vypíná na kopečku nad kaplí.
Proto se, milí kešeři, i vy chovejte k tomu místu s pietou a respektem a zároveň obezřetně. Také proto pojímám keš jako multi.
Po čtyřech letech provozu přidávám zajímavou informaci. Mnoho let se znám s pravnukem stavitele dnešní podoby Peschkirchl, Karlem Peschem - jenže když se vidíme jen tak jednou za rok až dva, vůbec mi nedocházela shoda jeho příjmení s německým názvem kaple!
Je takzvaným opatrovníkem našich vysídlených německých krajanů z obce Tošovice a když přijede z města Dillingen, dělávám mu tlumočníka. Letos (2018) se ozval zjara, že do Česka přijede nejspíš naposled, že mu věk (80let) a zdravotní stav další takovou cestu už neumožní. A ptal se, zda "náhodou" neznám v Bílovci takovou jednu kapli, které se dříve říkalo Peschkirchl, podle jména jejího stavitele a jeho prastrýce. Musel jsem si sednout, abych mu s radostí ohlásil, že velmi dobře, že jsem do ní kreslil elektrické rozvody a že u ní mám tuto keš... A že mě nikdy předtím netrkla shoda těchto jmen.
Pak už jsem jen u bíloveckého faráře zprostředkoval návštěvu interiéru kaple a jejích současných "opatrovníků", kteří bydlí nad ní. A nakonec jsme až do půlnoci poseděli s tošovickým stavitelem kachlových kamen a teď už i mým kamarádem Josefem Heinem v restauraci pod jeho kopcem Heiparkem... Nádherná soustava náhod.
Výpočet souřadnic finálky:
U otvoru pod kaplí, trochu překrytá okapem, je kamenná tabulka se třemi řádky – věnování rodiny Pesch. Z ní použij údaj o roku věnování.
Vezmi z něj první dvojici číslic, odečti trojku a přičti k tisícinám výchozí souřadnice N.
Pak vezmi druhou dvojici číslic a k ní přičti ji samu, ale zrcadlově otočenou. Výsledek přičti k tisícinám výchozí souřadnice E.
Prosím, nechoďte pak přímo za šipkou navigace, ale vraťte se nejprve před parkoviště na silnici!!
Z domu na kopečku je totiž vidět celé volné prostranství kolem kaple.