Louky na Tiefenau s Jezernicí v mlžném pozadí
Blízko Zhůří, dnes známého pro jeden z nejkrásnějších výhledů na Šumavě, stávala samota Tiefenau, později česky zvaná Hluboká. Nepodařilo se nám najít, zda vznikla jako dvorec uprostřed lesů, stejně jako ostatní osídlení na vysoko položených šumavských Pláních, nebo zda je její založení svázáno se sklárnou. Svahy Huťské hory nad Zhůřským potokem (Bucher Bach) s příhodnou jihozápadní orientací mohly být vybrány hospodářem pro budoucí pastviny, stejně dobře mohly zdejší pralesy posloužit jako palivo ve sklárně. V mapách je zaznamenána až doba s loukami táhnoucími se od Neuhaus (též Bergerhütte, Nové Domy) přes dnes lesem pohlcené prameniště a samotné Tiefenau až k silnici procházející Zhůřím.
Někdy v 18. století vznikla v Tiefenau sklárna jako na mnoha místech v okolí a pro zdejší lidi byla jistě vítaným zdrojem obživy. Kvalifikovaní skláři sem přicházeli odjinud, ale pro místní bylo také práce dost: zajištění palivového dříví, výroba potaše z popela páleného dřeva, těžba a příprava křemene i přeprava hotových výrobků k odběratelům.
Na místě zaniklé hájovny
Ke konci 19. století drobné sklářství ustupuje a definitivně končí vyhašením hutě na Zlaté Studni v roce 1880, pravděpodobně ovlivněná i větrnou kalamitou z roku 1870 a následnou broučkovou kalamitou. Krátká doba blahobytu popisovaná Karlem Klostermannem v knize V ráji šumavském skončila a lidem zbylo znovu těžké živobytí. Pracovali v lesích při těžbě i při sázení, budovali lesní cesty a také sbírali veškeré lesní plody.
Nejen obživa, ale celý život zde byl těžký: jen považte, že cesta do kostela v Rejštejně měří sedm kilometrů a navrch k tomu musíte při návratu vystoupat 400 metrů převýšení. Naopak malí školáci putovali necelé 4 kilometry do školy na Horské Kvildě, což za tehdejších skutečných zim bylo značně obtížné. Určitě tyto dvě cesty byly důvodem zbudování kaple sv. Václava a zřízení nejprve tzv. zimní školy, později řádné filiální školy přímo na Zhůří.
Výřez z
dobové fotografie, dům Krickelových vpravo dole, v pozadí Zelenohorské chalupy
A co tedy tvořilo Tiefenau? Moc domů to nebylo: v místech, kam vás přivádí keška, stála na dvou stavebních parcelách usedlost Krickelových (též Krückl), čp. 15a a 15b (waypoint R1) a kousek od nich další budova. U cesty v blízkém lese stojí dodnes křížek či spíše jeho doplněný podstavec (waypoint R2). Druhou budovou byla až poměrně vzdálená hájovna čp. 26 na stavební parcele č. 19 (waypoint R3). A to bylo celé Tiefenau.
Rekreační chata E1
Po válce zde vyrostl na parcele č. 32 ještě kravín (waypoint R4), ale po všech těchto budovách najdete jen nenápadné základy většinou se vzrostlými stromy. Lepší osud potkal poválečnou chatku vystavenou na parcele č. 33 (waypoint R5). Nejdříve sloužila lesním dělníkům a chovatelům skotu v případě nečasu, později ji používali na přespání i trampové. Nakonec přešla prodejem do soukromého vlastnictví a v přestavené podobě ji můžete spatřit u lesa v místech, kde se louka za potůčkem láme.
Louky s Oblíkem v pozadí
Co zůstalo po těch letech téměř stejné, je výhled s majestátním Velkým a Malým Roklanem. Vidět je hřeben táhnoucí se od Oblíku po Jezernici s typickými zarůstajícím loukami svahů Zelenohorských Chalup nad Mechovem, před Oblíkem najdete ještě menší Kostelní vrch. Za lepší viditelnosti lze mezi Jezernicí a Ždánidly zahlédnout Grosser Falkenstein.
Cäcilia Krickl
Přestože bylo Tiefenau tak malé a moc lidí tu nežilo, o jedné zdejší osobě se vypráví dodnes. Byla to Cecilka, která se narodila zřejmě roku 1839 do rodiny Krickelů. To prý bylo tak, že sem na Tiefenau přišel kosit louku Josef Klostermann, kterému nikdo neřekl jinak než Rankl Sepp. Ano, tzv. poslední šumavský obr a legendární silák. Bylo by zajímavé vidět, jak mu tehdá dvacetiletému šla práce od ruky.
V poledne jej domácí pozvali k jídlu do světnice. Paní máma Eva Marie tu měla v kolébce nemluvně, malou Cecilku. Sepp měl děti tuze rád a do kolébky samozřejmě nahlédl. Malé děvčátko v tu chvíli začalo spokojeně broukat a na tvářičce se jí rozlil dětský úsměv. Na Seppa ten úsměv musel udělat velký dojem, protože prohlásil: "Ty děvečko malá, na tebe si muším počkat. Voč, že ty budeš jednou mojí nevěstou." (mluvil samozřejmě v němčině, protože česky neuměl až do své smrti). Takové řeči bývají k smíchu, rok je dlouhá doba, natož nějakých osmnáct let, ale právě proto se o Seppových zvláštních námluvách vypráví i po 150 letech: o hodně mladší Cecilie se opravdu stala Seppovou ženou.
Porodila mu sedm či osm dětí, postupně Johanna Nepomuka (1866), Mariannu (1867), Aloisii (1871), Antona (1872), Josefa (1874), Ignaze (1877) a Marii Theresii (1881), přičemž poslední je někdy uváděna jako dvojčata Marie a Rézi. Všechny děti spolu vzorně vychovali na Ranklově a později na Jáchymově u Stach, kde Sepp zemřel. Jeho žena jej přežila o dlouhých 40 let a oba jsou pohřbeni na stašském hřbitově.
Kudy ke krabičce
Stromy pod domem čp. 15
Tiefenau nepatří mezi hlavní šumavské cíle a poblíž nenajdete žádné parkoviště. Nejbližší je u Zhůří (waypoint PA), ale od něj vás čeká cesta po silnici až za zaniklý dům Hofmannů, kde konečně žlutá silnici opouští (waypoint T1), aby přes Tiefenau a podél Zhůřského potoka klesala až k Vydře. V opačném směru se můžete na Tiefenau vydat od Turnerovy chaty, čeká vás převýšení přibližně 280 metrů. Nám se nejvíce líbila cesta lesem a přes louky od silnice na Svojše (waypoint T2), ale pamatujte, že v národním parku je možné parkovat jen na vyhrazených místech.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)